Co skrývá Nové Město mezi Emou Destinnovou a Palácem?

Základem je odpalované těsto, které se vaří v hrnci. Voda, mléko, tuk a špetka soli se přivedou k varu, teprve pak se vsype mouka najednou. Míchá se intenzivně dřevěnou vařečkou, dokud se nevytvoří hladká koule, která se přestane lepit na dno. Tento krok se nesmí zkracovat. Pokud mouka zůstane nedostatečně provařená, těsto při pečení praská a uvnitř zůstane vlhké.

Začni vysavačem, ne chemií. Většina špíny na pohovce je prach, drobky a vlasy, které drží v látce jen mechanicky. Projeď celý povrch s plochou hubicí, potom štěrbinovou tryskou prohlubně mezi sedákem a opěradlem a záhyby v rozích. Teprve když je povrch zbavený sypkého nečistu, má smysl sáhnout po prostředku. Vynechání tohoto kroku je nejčastější důvod, proč se látka po vyčištění lepí a špiní rychleji než předtím.

Ložnice bývá nejmenší místností v bytě, a přesto musí pojmout největší kus nábytku. Pocit stísněnosti nevzniká jen z metrů čtverečních, ale hlavně z toho, kolik věcí brání oku v pohybu. Základem je uvolnit podlahu a nechat stěny dýchat. Postel umístěte tak, aby na ni bylo vidět z dveří, ale nenechte ji stát v rohu u okna – tím zablokujete přirozené světlo i průchod. Mezi postelí a zdí nechte alespoň deset centimetrů, aby se prostor opticky neuzavřel.

Podle čeho rozeznat kvalitní funkcionalismus od průměrné stavby Sledujte tři znaky. Prvním je proporce okenních otvorů: kvalitní dům má okna sjednocená do pásů nebo do pravidelné mřížky, nikoli nahodile zvětšená. Druhým je nároží — funkcionalisté milovali zaoblené nebo zkosené rohy, které nesou nárožní okno nebo arkýř. Třetím je vstupní partie: kamenný obklad, mosazné detaily, prosklené dveře s dělením. Pokud dům tyto znaky nemá a přesto se tváří moderně, jde často o pozdější úpravu z padesátých nebo devadesátých let, která původní charakter setřela.

Nejčastější chyby při vlastním průzkumu jsou tři. Podceňování přízemí — právě v parteru se rozhoduje o kvalitě celé stavby, protože tam bývaly obchody, kavárny a vchody. Dále přehlížení dvorů: řada funkcionalistických domů má průjezd do vnitrobloku, kde najdete původní úpravu fasády bez pozdějších nátěrů. A konečně spěch: snažit se stihnout deset domů za odpoledne znamená, že si nezapamatujete ani jeden. Vezměte si tři až čtyři stavby a u každé se zdržte aspoň deset minut.

Po upečení se věnečky nechají zcela vychladnout na mřížce. Pokud se plní ještě teplé, uvnitř se srazí pára a skořápka odspodu navlhne. Dutina se plní až těsně před podáváním, případně se vnitřek předem vytře tenkou vrstvou čokolády nebo másla, která zabrání nasáknutí náplně. Skladují se v jedné vrstvě, ne v uzavřené krabici, kde by kondenzovala vlhkost.

Začněte u domu, kde žila a zemřela pěvkyně Ema Destinnová. Nejde o muzeum ani o památník s otevírací dobou, ale o běžný činžovní dům s funkcionalistickou fasádou, na které si všimněte vertikálního prosklení schodišťového traktu a ustupujícího posledního patra. Typická chyba návštěvníka: hledá desku ve výšce očí, zatímco ta bývá umístěna nad vchodem nebo v boční ulici. Fotografujte z protějšího chodníku, ne z těsné blízkosti — perspektiva se tím srovná a fasáda se nedeformuje.

Termínáto je linie mezi osvětlenou a tmavou částí. Právě tam jsou krátery nejzřetelnější, protože je osvětluje boční světlo a vrhají dlouhé stíny. Úplněk je na detaily nejchudší. Proto fotografujte Měsíc několik dní před nebo po úplňku, ideálně mezi prvním a třetím dnem po první čtvrti. Vyhněte se také okamžiku, kdy je Měsíc nízko nad obzorem – atmosféra ho rozmaže a přidá barevný okraj.

Pokud chcete jít hlouběji, půjčte si v městské knihovně svazek o pražské meziválečné architektuře a porovnejte fotografie s dnešním stavem. Zjistíte, které vrstvy jsou původní a které přibyly. Nové Město není skanzen, ale živá čtvrť — proto se chovejte tiše, neparkujte před vjezdy a respektujte, že v domech bydlí lidé. Právě proto jsou tyto perly stále k vidění.

Palác na konci trasy berte jako ukázku toho, jak se funkcionalistický princip přenesl do velkoměřítkové administrativní budovy. Všímejte se, jak je hmota členěná do svislých pásů, kde je umístěno hlavní schodiště a jak je řešeno osvětlení kanceláří z ulice. Praktický tip: obcházejte budovu po směru hodinových ručiček, abyste měli slunce za zády — ráno je lepší východní fasáda, odpoledne západní. Vyhněte se polednímu světlu, které splošťuje reliéf a vypaluje detaily.

Nové Město pražské není jen Václavské náměstí a Národní muzeum. Stačí sejít o dvě ulice stranou a objevíte souvislý pás funkcionalistických staveb z let 1925 až 1938, které vznikly pro novou městskou elitu, penzijní ústavy, spořitelny i soukromé investory. Procházka od budovy bývalé vinohradské spořitelny u Riegrových sadů směrem k Paláci po linii dnešní Sokolské a Legerovy ulice vám zabere sotva hodinu, ale bez orientace v souvislostech se vám řada domů slije do jednoho šedého celku.