Co skrývá Hradčany, než vstoupíte do areálu?

Kde se ztratit a čeho si všímat Největší chyba je brát Hradčany jako jeden velký areál. Nejsou. Veřejná prostranství jsou zdarma a otevřená nonstop, platí se jen za vstup do konkrétních objektů. Projděte si Nový Svět – úzkou ulici s nízkými domky, kde sídlil Tycho Brahe i astronom Kepler. Potom se stočte k Černínskému paláci a dál k Jelenímu příkopu. Právě tady bývá největší klid, protože sem většina návštěvníků nedojde.

Ďáblova bible v Klementi

Michalská ulice patří k nejkratším a zároveň nejrušnějším spojnicím mezi Staroměstským náměstím a Ovocným trhem. Turisté tu projdou za hodinu tisíce, ale málokdo zvedne oči nad výkladní skříně a všimne si, že ulice má dvě úrovně: dlážděný průchod pro pěší a nad ním patra domů, kde se odehrává úplně jiný život. Právě tenhle rozdíl mezi rušným přízemím a tichými horními patry stojí za většinou vyprávění o bezhlavém mnichovi.

Na závěr: nespěchejte a neberte prohlídku jako splněný bod v seznamu. Dům U Černé Matky Boží funguje nejlépe, když mu dáte dvacet minut, projdete ho zvenčí i zevnitř a všimnete si, jak se kubistický jazyk propsal do každého detailu. Kdo to udělá, odchází s jiným pohledem na Prahu – a hlavně se vyhne chybě, která z celého zážitku dělá jen další turistickou fotografii.

Zlatá ulička je legendární, ale vstup je zpoplatněný a v hlavní sezoně se tam tlačí lidé. Alternativou je stejně atmosférická Nerudova ulice na opačné straně kopce. Pokud míříte na Petřín, počítejte s tím, že cesta z Hradčan je strmá a schody v zahradě pod Prašným mostem se v zimě zavírají. Naplánujte si návrat ještě za světla, protože večer je osvětlení v postranních uličkách slabé a orientace je obtížnější, než se na mapě zdá.

Pro menší podniky je klíčové, jakou klientelu chce obsluhovat. Vinohrady mají silnou základnu stálých rezidentů, kteří oceňují kvalitu a pravidelnost, ne turistický obrat. Nejčastější chyba začínajících provozovatelů je otevřít podnik s konceptem určeným pro centrum. Místní si rychle všimnou, když se ceny vymykají okolí, a přestanou chodit. Naopak dobře funguje nabídka, která se nemění každý měsíc, a personál, který zná jména štamgastů.

Hradčany nejsou jen Pražský hrad. Je to samostatná městská čtvrť, která začíná už na Pohořelci a táhne se až k Loretě a Novému Světu. Většina lidí projde přes Hradčanské náměstí, podívá se na katedrálu a zmizí. Tím přijdou o uličky, kde se psala historie a kde dnes bydlí jen pár stovek lidí. Pokud chcete čtvrť opravdu poznat, vyhraďte si na ni alespoň tři hodiny a nezačínejte u hlavní brány.

Praktický postup je jednoduchý. Vyberte si jednu lokalitu a projděte ji pěšky dvakrát: jednou s historickou mapou, podruhé bez ní. Zapište si, kde cesta náhle mění směr, kde je zeď vyšší než obvykle, kde dvůr uzavírá průhled. Pak si doma ověřte, zda tyto body odpovídají parcelám na staré mapě. Pokud ano, našli jste pravděpodobný pozůstatek. Nezapomeňte, že řada vinic zanikla kvůli chorobám révy a tlaku na stavební pozemky, takže některé stopy jsou jen v podobě terénních vln.

Nejužitečnější pomůckou je historická mapa. Porovnejte stabilní katastr z první poloviny 19. století se současnou katastrální mapou. Sledujte tři věci: tvar pozemků, směr cest a polohu staveb. Vinice se na mapách poznají podle protáhlých, často terasovitých parcel, které kopírují vrstevnice. Když se stejný tvar objeví i dnes v podobě dvorku, zídky nebo prudké uličky, máte pravděpodobně před sebou zbytek vinice. Typická chyba je hledat jen názvy ulic. Ty se mění a mnohé zmizely úplně.

Začněte na zastávce Pohořelec. Odtud sejdejte Strahovskou ulicí dolů. Po levé straně minete Strahovský klášter, po pravé zůstane barokní Loretánské náměstí. Tady platí první praktické pravidlo: turisté míří vzhůru, vy jděte dolů. Vyhnete se davům i zbytečnému stoupání do kopce. Cesta je dlážděná, místy dost prudká, takže pevné boty nejsou zbytečný přepych. V zimě bývá namrzlá a solí se jen minimálně.

Co se týče občerstvení, restaurace přímo na turistické trase bývají přeplněné a drahé. Obejděte se raději dolů do čtvrti Břevnov nebo se vraťte na Malou Stranu. Voda z kašen není pitná, nejbližší veřejné toalety najdete u vstupu do areálu, ale bývají placené a s frontou. Zásobu vody a drobné na útratu si vezměte s sebou, bankomaty v historických ulicích nejsou všude.

Na Hradčanském náměstí pozor na dvě věci. První: automobily a tramvaje jezdí přímo přes náměstí a přechody jsou jen na málo místech. Druhá: pouliční prodejci a „průvodci", kteří nabízejí rychlé prohlídky. Slušnost velí odmítnout a jít vlastním tempem. Pokud chcete vidět slavnostní výměnu stráží, přijďte k hlavní bráně dopoledne; v hlavní sezoně bývá plno, mimo ni je to klidnější zážitek.