Co se vyplatí víc, když k vám má někdo přijet na noc?

Květiny řešte podle orientace balkona. Na jih vydrží muškáty, levandule a rozmarýn, na sever se hodí kapradiny, břečťan a begónie. Do stojanů dejte rostliny ve stejné výšce, jinak se těžší květináče převrhnou. Zeminu volněte a hnojte opatrně, přebytek hnojiva spálí kořeny a na malém prostoru to poznáte rychle. Zalévejte ráno, ne v poledne, a v horkých dnech kontrolujte vlhkost denně, protože balkon vysychá ze všech stran.

Hydroizolace je základ, na kterém stojí všechno ostatní. Musí být souvislá, vytažená na stěny alespoň do výšky 15 cm a řádně spojená v rozích. Častá chyba je, že se hydroizolace dělá až po položení dlažby, nebo že se přeruší u prahu dveří. Voda pak zatéká pod povrch, mrzne a odtahuje dlažbu i desky. Spádujte povrch směrem k odtoku minimálně 1,5 až 2 procenta, aby voda nezatékala zpět ke zdi.

Světlo a barvy nejsou detail. Tmavá skříň v tmavé úzké chodbě ji opticky zúží a každé ráno bude působit jako tunel. Světlé čelo, zrcadlo na konci a osvětlení u dveří i u skříně zlepší orientaci víc než jakékoli přeskládání polic. Před koupí jakéhokoli nábytku na míru je dobré vyzkoušet provoz: postavit na týden do chodby krabice ve stejných rozměrech a zjistit, kde překážejí. Teprve pak má smysl objednávat skříň, která tam zůstane roky.

U polohovacích postelí je kritické místo uprostřed, kde se pohybuje páteř roštu. Tam nesmí nic zasahovat, jinak motor zbytečně trpí a může dojít k poškození mechanismu. Bezpečné zóny jsou proto po stranách u hlavy a u nohou, případně v rozích, které zůstávají statické. Pokud má postel pevnou desku pod matrací, můžete využít i prostor mezi deskou a podlahou, ale jen pokud tam není čerpadlo nebo elektronika.

Než se cokoli koupí nebo přivrtá, vyplatí se chodbu změřit ve třech místech: u dveří, uprostřed a u protější stěny. Staré domy mají stěny křivé a podlaha u dveří bývá výš než uprostřed. Naměřené hodnoty se zapíšou a teprve podle nich se volí hloubka skříně. Typická chyba je koupit nejhlubší možnou skříň, protože „se tam vejde víc". Hluboká skříň na úzké chodbě se otevírá jen do poloviny a její obsah se stejně nedostane.

Pro malou ložnici platí, že šířka stolku by neměla přesáhnout polovinu šířky postele na dané straně. U jednolůžka se drž mezi 35 a 45 cm, u dvojlůžka můžeš jít na 45–55 cm, ale jen pokud zbývá alespoň 60 cm volné podlahy pro průchod. Hloubka do 40 cm je bezpečná, nad 45 cm už stolek zabírá místo, které ti bude vadit při ustýlání. Výška by měla kopírovat horní hranu matrace, případně být o 2–3 cm níž. Když je stolek výrazně nižší než matrace, při natažení ruky na něj nedosáhneš, aniž bys se zvedl. Když je vyšší, shodíš při otáčení sklenici.

Šatna na chodbě potřebuje tři věci: větrání, odkladnou plochu a místo na mokré věci. Mokré boty a bundy nesmí být vmáčknuté mezi suché oblečení, jinak začne plesnivět všechno. Botník se staví tak, aby vzduch proudil i pod ním – stačí pár centimetrů mezera a nožičky. Délka tyče na věšáky se přizpůsobí tak, aby ramínka visela kolmo ke stěně, ne rovnoběžně s ní; ušetří to několik centimetrů hloubky. Pokud je chodba opravdu úzká, řešením nejsou hluboké skříně, ale mělké závěsné systémy do patnácti centimetrů, kam se vejdou boty našikmo.

Chodba v panelovém bytě často měří na šířku jen něco málo přes metr. Vejít se do ní musí boty, bundy, klíče a ještě nějaká ta kniha. Když se to zkusí nacpat silou, vznikne jen překážková dráha, o kterou se zakopává při každém odchodu. Rozhodující není, co všechno by se tam teoreticky vešlo, ale kolik místa zbude na průchod. Zdravé minimum pro pohodlný pohyb je kolem šedesáti centimetrů volné šířky; cokoli pod tím se v praxi mění v neustálé uhýbání ramenem.

Rozhodnutí mezi rozkládací pohovkou a přistýlkou není otázkou vkusu, ale prostoru, frekvence návštěv a toho, kdo k vám vlastně jezdí. Než začnete cokoli kupovat, změřte místnost i s rezervou na otevírání dveří, topení a průchod. Přistýlka bývá řešením pro občasné přespání jednoho člověka, rozkládací pohovka dává smysl tam, kde návštěvy nocují častěji nebo jich přijede víc.

U knihoven v chodbě platí, že knihy nesnáší vlhko a přímé teplo. Police umístěná hned vedle radiátoru nebo v průvanu od vchodových dveří ničí vazbu i papír. Police se proto montují na protější stěnu, ne na tu, kde je topení. Dalším častým omylem je přecpaná police – knihy se pak ohýbají a hřbety trpí. Řešením je držet na jedné polici jen tolik svazků, aby mezi nimi zůstal prst mezery. Na chodbě se navíc vyplatí uzavřené vitríny s posuvnými dvířky, která nezabírají místo při otevírání.