Co se stane, když vyrazíte na hřeben v dešti a mlze

Na hřebeny se dá jít i v dešti, ale chce to jinou taktiku než za sucha. Déšť na hřebenech znamená dvě věci: mokrý kámen a mlhu, která se během chvíle změní úložné prostory v malém bytě mléko. První pravidlo je proto vzdát se ambicí na konkrétní vrchol. Cílem je vrátit se vcelku a v suchém oblečení, ne si odškrtnout bod na mapě. Vyberte trasu, ze které se dá kdykoli sejít do údolí po značené cestě, a naplánujte si návratový bod dřív, než vyrazíte.

Nejdřív roztřiď obsah podle toho, co voda skutečně ohrožuje. Tablety a kapsle v původních blistrech většinou přežijí, pokud blistr zůstal neporušený – vlhkost se dovnitř nedostane. Jiné je to u volně sypaných tablet v kelímku, u prášků, čípků a mastí. U mastí a gelů v tubě stačí otřít povrch, ale pokud se voda dostala pod víčko nebo se změnila konzistence a vůně, vyhoď je. Čípky a masti na bázi vody se teplem a vlhkem rozkládají nejrychleji.

Orientace v terénu podle výrazných bodů na obzoru stojí na jednoduchém principu: dva pevné body v krajině udávají směr, který se nemění, dokud se nepohnete vy. Pokud si zapamatujete vztah mezi dvěma vzdálenými objekty a svou pozicí, dokážete se k nim vrátit i bez přístroje. Klíčové je vybrat body, které jsou dostatečně daleko, jasně identifikovatelné a pokud možno na opačných stranách vaší trasy. Vrchol hory, kostelní věž, stožár vysílače nebo výrazný skalní útvar fungují lépe než keř nebo budova, která může zmizet za terénním zlomem.

Praktický postup při přesunu: každých dvacet minut se na chvíli zastavte, otočte se čelem vzad a zkontrolujte, jak vypadá krajina z opačné strany. Zpětný pohled je stejně důležitý jako pohled dopředu, protože při návratu budete potřebovat jiné body. Zároveň si všímejte, které objekty se překrývají a které se rozestupují. Právě změna jejich vzájemné polohy je nejspolehlivější signál, že se blížíte k cíli nebo že jste se stočili jinam.

Na trase počítejte s tím, že občerstvení není všude a o víkendu bývají fronty. Vezměte si vlastní vodu a něco k jídlu. Peníze v hotovosti se hodí, protože ne všechny stánky berou karty. Terén je místy kamenitý a po dešti kluzký, takže pevné boty se vyplatí víc než cokoli jiného. Značené trasy jsou husté, ale rozcestníky občas chybí, proto si stáhněte offline mapu předem.

Obvazy, náplasti, gáza a škrtidla se dají usušit, pokud nejsou znečištěné. Rozbalené sterilní krytí ale po promočení ztrácí záruku sterility – použij ho jen na drobné oděrky, úprava interiéru ne na otevřené rány. Nůžky, If you liked this article and you would like to receive even more details pertaining to zjistit více kindly go to our own web site. pinzeta a jehly otři lihem a nech oschnout, koroze vzniká rychle. Léky proti bolesti, antihistaminika nebo antibiotika, které zvlhly, raději vyhoď. Účinnost se může změnit a u některých látek vznikají škodlivé rozpadové produkty. Platí to i pro léky, které vypadají suché, ale byly delší dobu ve vlhku.

Závěrem: orientace podle obzorových bodů není o paměti, ale o soustavné kontrole. Funguje jen tehdy, když ji používáte průběžně, ne až ve chvíli, kdy se ztratíte. Naučte se číst krajinu jako mapu, kde každý výrazný prvek má svůj význam, a rozdíl mezi úspěšným a neúspěšným přesunem se zkrátí na pár vteřin pozornosti.

Začněte brzy. V létě je v skalách od sedmé hodiny ráno klid a chladno, což oceníte ve stoupání. Zaparkujte na oficiálním parkovišti, ne na okraji silnice u vjezdu do skal — pokuty jsou tam časté a místní na to dost dbají. Vezměte si hotovost na vstupné barvy stěn do obýváku placených úseků a na parkování, protože signál v roklinách vypadává a platební terminály nejsou všude. S sebou pevné boty, dost vody a pláštěnku. Skalní stezky mají kovové žebříky, stupačky a mokré kameny, na kterých se klouže i v suchu.

Typická chyba začátečníků je záměna podobných objektů. Dvě věže, dva kopce nebo dva stožáry mohou vypadat stejně, ale leží na opačné straně údolí. Vždy si proto ověřte okolí – třeba tvar lesa, údolnici nebo vodní tok. Pokud si nejste jistí, raději se vraťte k poslednímu známému bodu, než abyste pokračovali v nejistotě. Čas ztracený návratem je vždy kratší než čas strávený blouděním.
Jak si počínat, když se obzor změní Nejčastější chybou je spoléhat na jediný bod. Jakmile ho zakryje mlha, les nebo ho přejdete, orientace se hroutí. Proto je nutné mít vždy alespoň tři záchytné body a jeden z nich volit co nejblíže k trase. Důležité je také hlídat si výšku slunce a stínů – ty vám prozradí, zda jdete přibližně stejným směrem jako ráno. V poledne na severní polokouli míří stín na sever, což je spolehlivá kontrola, pokud jste si nejistí.

Než vyrazíte, udělejte si mentální nebo papírovou skicu. Do středu zakreslete start, k němu připište azimuty k jednotlivým bodům a odhad vzdáleností. Během pochodu pak stačí porovnávat skutečný úhel mezi dvěma body s tím, co máte uložené. Když se úhel zvětšuje nebo zmenšuje jinak, než by měl, znamená to, že jste se odchýlili do strany. Tento princip se nazývá protínání a nevyžaduje žádné přístroje – jen pozornost a schopnost udržet v hlavě dva směry současně.