Co se stane, když stříbro z second handu hned neočistíte

Častou chybou je rebase pozdě. Pokud na větvi pracujete týden a main se mezitím posunul o stovky commitů, rebase bude mít mnoho konfliktů. Řešte je průběžně, ideálně každý den. Další chybou je zapomenutý --force-with-lease při pushi po rebase. Obyčejný --force může přepsat cizí práci. Force-with-lease ověří, že na remote nemá někdo jiný novější commity, a push bezpečně odmítne.

Třetí návyk: vracejte brzy. Místo if (podminka) { ... } else { ... } používejte if (!podminka) return; a pokračujte. Snižuje to počet cest, kterými se kód může vydat, a hlavně odstraňuje zbytečné else, které při čtení mate. Čtvrtý návyk: nikdy nemíchejte práci se stavem a výpočet. Funkce, která něco mění, ať nic nevrací, funkce, která něco vrací, ať nic nemění. Jakmile tohle porušíte, při ladění nepoznáte, jestli je chyba ve vstupu, nebo v tom, co funkce cestou přepsala.

Každý, kdo někdy ladil chybu, kterou způsobil jen nepořádek v kódu, ví, že nejde o rychlost psaní, ale o rychlost čtení. Když se vracíte k funkci po týdnu, mozek potřebuje rozpoznat, co dělá a proč. Čím méně šumu, tím dřív narazíte na skutečný problém. Následujících pět návyků není o estetice, ale o tom, kolik času strávíte hledáním příčiny místo následku.

Čtvrtým nástrojem je funkce odložení. Místo abyste se snažili vyřídit každý e-mail hned, nastavte si, kdy se má zpráva vrátit do schránky. Použijte ji u všeho, co vyžaduje delší odpověď nebo na co potřebujete podklady. Tím se zbavíte pocitu, že vám něco utíká, a přesto nemusíte reagovat v minutě. Typická chyba je odkládat všechno – pokud zprávu odložíte bez konkrétního data, zůstane zapomenutá.

Stříbrné šperky z second handu mají jednu zvláštnost: často jsou levné, ale taky bývají zanedbané. Někdo je nosil roky, pak je odložil do krabičky nebo pověsil do vitríny, kde chytily matný povlak. Než je začnete nosit, prohlédněte si je pořádně proti světlu. Zjistíte, jestli jde jen o povrchovou oxidaci, nebo o hlubší poškození – prasklinu, ulomený zoubek u zapínání, chybějící kámen. Právě tyhle vady se vyplatí odhalit dřív, než se šperk dostane do kontaktu s vodou a čisticími prostředky.

Každý tým, který delší dobu používá Git, dříve nebo později narazí na historii plnou merge commitů. Vypadá to jako neškodný zvyk, ale při zpětné analýze změn nebo hledání viníka chyby se z toho stane nepřehledná džungle. Řešením je rebase a fast-forward, tedy sloučení větve bez vytvoření nového commitu. Není to ale univerzální pravda pro všechny situace.

Kdy rebase bolí a kdy je lepší merge Rebase není vhodný pro větve, které už někdo jiný stáhl a pracuje na nich. Přepsáním historie byste kolegům rozbili jejich lokální kopie. Stejně tak se vyhněte rebase na main, pokud je větev už integrovaná nebo chráněná. V takovém případě je lepší merge commit ponechat. Tým by měl mít jasná pravidla: feature větve se rebasují, main se nikdy nepřepisuje. Ideálně použijte git pull --rebase místo klasického git pull, abyste se vyhnuli zbytečným merge commitům už při stahování změn.

Pojmenujte věci tak, aby se daly přečíst nahlas Proměnná d nic neprozradí, ale datumOdeslani řekne vše. Stejně tak funkce zpracuj() nutí čtenáře otevřít tělo, kdežto vypocitejCenuSVou je čitelná z místa volání. Návyk: když název nedokážete přečíst nahlas bez zaváhání, přejmenujte ho. Pozor na opačný extrém — dataKteráBylaZískánaPoKontroleUživatele je stejně špatné, jen jinak. Držte se rozsahu, který se vejde na jeden řádek.

Pátým nástrojem je klávesová zkratka a vyhledávání. Naučte se tři až čtyři zkratky pro odpověď, přesunutí a archivaci. A především používejte vyhledávání místo ručního procházení složek. Když potřebujete najít starší zprávu, zadejte jméno odesílatele a jedno klíčové slovo. Pokud ani to nepomůže, je čas zavést pravidlo, které příště zařadí zprávu automaticky.

Druhý návyk se týká velikosti. Funkce do deseti řádků se dá ověřit pohledem, funkce na dvě obrazovky se ladí metodou pokus–omyl. Když má funkce víc než tři úrovně vnoření, rozsekejte ji. Není to o počítání řádků, ale o tom, kolik stavů musíte mít v hlavě současně. Každá úroveň navíc znamená další kombinaci, kterou při ladění přehlédnete.

Prvním krokem je přestat kontrolovat e-maily průběžně. Otevřete schránku dvakrát nebo třikrát denně v pevně daných časech. Mimo tyto bloky vypněte upozornění na nové zprávy. Zní to banálně, ale právě neustálé přerušování nutí mozek znovu se soustředit a každá kontrola zabere víc času, než se zdá. Na začátku si nastavte časovač a vydržte týden. Teprve pak poznáte, kolik minut denně jste získali.