Co se stane, když slepé uličky na mapě odhalíte včas

Vodu řešte odděleně od jídla. Na dvoudenní túru se počítá s možností doplnění ze studánek nebo potoků, ale nikdy nespoléhejte na to, že voda bude. Do jídla se vyplatí přidat potraviny, které se dají jíst i za studena a nepotřebují vodu – oříšky, sušené ovoce, trvanlivý chléb. Pokud vaříte, vezměte jen jeden malý vařič a jeden hrnek pro dva lidi, ušetříte váhu i čas.

Zpáteční cestu plánuj za světla. Sestup v noci po neznámé trase je zbytečné riziko, zvlášť když jsi unavený. Pokud to jde, naplánuj okruh tak, aby ses vracel jinudy, nebo si naplánuj sestup až po rozednění. A když se rozhodneš kvůli počasí nebo únavě vrátit, není to selhání. Hory počkají.

Základem je počítat s dvěma snídaněmi, dvěma obědy, dvěma večeřemi a dvěma až třemi svačinami na osobu. U dvoudenní túry to znamená přibližně dvojnásobek toho, co si člověk běžně bere na jednodenní výlet, plus rezervu na půl dne. Rezerva není zbytečná váha – slouží na zpoždění, špatné počasí nebo na to, že první den spálíte víc, než jste čekali.

Co se osvědčilo a co naopak zůstává v batohu Snídaně má být rychlá a teplá, pokud možno bez vaření: ovesné vločky smíchané s mlékem v prášku, oříšky a sušené ovoce stačí zalít vodou. Na oběd se hodí chléb s trvanlivou pomazánkou, tvrdý sýr, salám nebo pečené tofu. Večeře musí být teplá a vydatná – těstoviny, rýže nebo instantní bramborová kaše s protlakem a kouskem masa. Svačiny držte oddělené v kapse, ať je nemusíte hledat v batohu: oříšky, tyčinky, sušené maso, kousek čokolády.

Jídlo si doma rozdělte do dvou balíčků podle dnů a každý balíček zvlášť zabalte. Ráno druhého dne tak přesně víte, co máte k dispozici, a nemusíte přehrabovat celý batoh. Balíčky označte a uložte tak, aby byly po ruce během pochodu, ne na dně. Poslední večeři a snídani nechte navrchu.

Délka hole se neurčuje podle výšky postavy, ale podle úhlu v lokti. Postavte se na rovnou plochu, nazujte boty, ve kterých budete chodit, a uchopte rukojeť tak, aby předloktí s paží svíralo přibližně pravý úhel. Špička hole se přitom musí dotýkat země. Kdo zvolí délku jen odhadem nebo podle tabulky bez vyzkoušení, skončí buď s rameny vtaženými nahoru, nebo s rukama nataženýma jako při veslování. Obojí bolí a obojí snižuje jistotu v terénu.

Turistické mapy vypadají v měřítku 1 : 50 000 jako síť jasných cest. Jenže terén je jiný. Slepá ulička vzniká tam, kde se na mapě jeví spojnice, ale ve skutečnosti cesta končí oplocenkou, vývratem nebo bažinou. Nejde o chybu mapy — jde o to, že mapa zachycuje stav v době vzniku a terén se mění. Rozdíl poznáte teprve tehdy, když do místa dojdete.

Typická chyba je vzít si jen sladké tyčinky a sušenky. Ty dodají energii na hodinu a pak přijdou vlny únavy. Druhá častá chyba je připravovat jídlo až na místě – vaření večer po deseti hodinách chůze je otrava a lidé ho vzdají. Třetí chyba je brát těžké konzervy a sklenice. Sklo a plechovky váží zbytečně, raději volte sáčky a fólie.

Základem je naplánovat túru tak, aby vrchol nebo vyhlídku člověk stihl ještě před svítáním, ale zároveň nešel celou noc. Pokud trasa běžně trvá tři hodiny, vyraz o půlnoci. Když máš pomalejší tempo, přidej hodinu navíc. Načasování je důležitější než rychlost – cílem není závodit, ale být nahoře v klidu a v teple, než se obloha začne měnit.

Co si vzít a na co si dát pozor Čelovka s dostatečně širokým kuželem je nutnost, ne doplněk. Slabá nebo blikající lampa ti zničí orientaci i náladu. Vezmi si náhradní baterie nebo powerbanku. Světlo drž mírně nakloněné dopředu, aby ti neoslňovalo do očí a neosvětlovalo mlhu před obličejem. V noci se krajina jeví jinak – značky jsou méně vidět, rozcestí snadno přehlédneš. Proto jdi pomaleji, než jsi zvyklý, a častěji se zastavuj.

Složení hole je další věc, kterou lidé podceňují. Teleskopické hole mají dva nebo tři díly a zajišťují se buď páčkou, nebo šroubovacím mechanismem. Páčka drží pevněji a dá se ovládat v rukavicích, ale může se zachytit o větve. Šroubovací systém je spolehlivější v blátě a písku, ale pomalejší a v zimě hůře ovladatelný. Po každém výšlapu spoje očistěte a vysušte. Zapomenutý písek v závitu je nejčastější důvod, proč hůl po pár měsících povoluje.

Na dvoudenní přechod hor si většina lidí vezme jídlo, které by stačilo na jeden den, a druhý den pak dohání energii sušenkami z automatu. Chyba nebývá v množství, ale ve skladbě a v tom, kdy se jí. Tělo potřebuje jiné palivo při výstupu do kopce, jiné večer v chladu a jiné ráno, když je ztuhlé a nechce se mu do dalšího stoupání.