Co se stane, když si spletete hřib satan s jedlým hřibem

Největší chybou je spoléhat se pouze na barvu klobouku. Hřib satan bývá zaměněn za hřib smrkový, hřib dubový nebo hřib hnědý. Rozdíl je v modrání dužiny a v barvě rourek. Další častou chybou je ochutnávání syrové dužiny na jazyku. I malé množství může vyvolat nevolnost. Pokud houbu sbíráte poprvé, vždy proveďte řez třeněm a sledujte, zda dužina modrá. Když modrá, houbu nechte v lese. Nikdy ji nedávejte do stejného koše s jedlými houbami, protože výtrusy a zbytky dužiny se mohou přenést.

Mnoho lidí si plete muchomůrku citronovou s jedlými druhy, zejména s muchomůrkou zelenou. Přitom právě záměna těchto dvou hub patří k nejčastějším a nejnebezpečnějším omylům. Muchomůrka citronová (Amanita citrina) je sice méně smrtelná než její příbuzná muchomůrka zelená, ale i tak může způsobit vážné potíže. Rozdíl mezi nimi je přitom na první pohled patrný, jen se musí vědět, kam se dívat.

Kvalita plodnic nezávisí jen na tom, zda vyrazíte ráno, nebo odpoledne. Rozhoduje především vlhkost vzduchu, teplota a stáří plodnice v momentě sběru. Pokud jste někdy přinesli domů houby, které do večera zčernaly nebo zvláčněly, byl to většinou důsledek kombinace pozdního sběru a vysoké teploty. Ráno má obecně navrch, ale není to absolutní pravidlo.

Nespoléhejte na to, že je les „hezký". Rozhoduje půdní vlhkost v hloubce několika centimetrů, ne to, jak to vypadá na povrchu. Vezměte hůl a zapíchněte ji do hrabanky. Pokud jde snadno a půda je vlhká i pod listím, máte šanci. Když je suchá i pět centimetrů pod povrchem, nechte lokalitu být a jděte níž, do stínu, nebo k potoku. Dalším signálem je přítomnost mechů a kapradin, které drží vlhkost. Naopak suchopýr a řídká tráva znamenají, že je tu příliš sucho.

Hřib satan (Rubroboletus satanas) patří k našim nejnápadnějším a zároveň nejnebezpečnějším hřibovitým houbám. Roste od června do září, nejčastěji v teplých vápencových oblastech pod duby, buky nebo lískami. Klobouk má v mládí téměř bílý až šedobílý, později našedlý, masitý a v průměru může mít i přes dvacet centimetrů. Nepříjemný zápach po karbolu nebo zdechlině je patrný hlavně u starších plodnic a je jedním z prvních signálů, že něco není v pořádku.

První způsob je dušení ve vlastní šťávě. Na široké pánvi rozehřejte trochu tuku nebo jen dejte houby na sucho, přiklopte a duste, dokud nepustí vodu. Poté odkryjte a nechte tekutinu odpařit. Osolte až na konci, sůl by jinak vytáhla vodu příliš brzy. Vzniklou směs nechte vychladnout a rozdělte do menších nádob. Druhý způsob je restování na vyšším plameni, kdy houby rychle opečete dozlatova. Tato varianta je vhodná do omáček a na pizzu, protože má výraznější chuť.

Kdy se jí vyhnout? Vždy, když si nejste stoprocentně jisti, že jde o jedlý druh. Pokud houba nemá typické znaky a nelze ji jednoznačně určit, nechte ji v lese. Vyhněte se sběru v místech, kde se houby mohou křížit s jinými druhy nebo kde rostou ve společnosti muchomůrky zelené. Nikdy nesbírejte houby, které mají bílý klobouk, bílé lupeny a pochvu, pokud si nejste jisti, že jde o jedlý druh. A především – nikdy nepoužívejte k určování hub jen obrázek z internetu nebo aplikaci. Vždy se poraďte s mykologem nebo zkušeným houbařem.

Pozor na záměnu s jedlými druhy, jako je muchomůrka růžovka (masák) nebo žampiony. Muchomůrka citronová má na rozdíl od růžovky bílé lupeny a bílý výtrusný prach, zatímco růžovka má lupeny růžové až červené. Žampiony nikdy nerostou z pochvy, kdežto muchomůrka citronová má na bázi třeně výraznou bílou pochvu, která je často ukrytá v zemi. Proto při sběru vždy odkryjte celý třeň až k zemi.

Muchomůrka citronová obsahuje toxiny, především bufotenin a další látky, které dráždí trávicí trakt a mohou ovlivnit nervový systém. Po požití se objevuje nevolnost, zvracení, průjem, bolesti břicha, někdy i halucinace a poruchy vidění. Příznaky se dostavují za 30 minut až 3 hodiny po jídle. I když otrava nebývá tak smrtelná jako u muchomůrky zelené, u malých dětí, starších lidí nebo oslabených jedinců může mít vážný průběh. Proto se muchomůrka citronová nedoporučuje sbírat ani k jídlu, ani k sušení.

Nejčastější chyba je spoléhat na to, že muchomůrka citronová „voní po citronu" nebo že „kůže na klobouku jde snadno sloupnout". Ani jeden z těchto znaků není spolehlivý. Další častou chybou je ochutnávat syrovou houbu. I malé množství může vyvolat otravu. Pokud už houbu máte doma a nejste si jisti, raději ji vyhoďte. Bezpečnost je vždy na prvním místě.

Jak rozeznat muchomůrku citronovou od muchomůrky zelené Základní rozlišovací znak je barva klobouku. Muchomůrka citronová má klobouk bledě žlutý až citronově žlutý, často se zelenkavým nádechem. Muchomůrka zelená je naproti tomu zelená, olivově zelená nebo žlutozelená, nikdy ale nemá výrazný citronový odstín. Dalším znakem je prsten na třeni. U muchomůrky citronové bývá prsten hladký a bledý, kdežto u muchomůrky zelené je prsten výrazně rýhovaný a bílý. Podstatný je i povrch klobouku: muchomůrka citronová má na klobouku často zbytky bílé plachetky, které vypadají jako malé bílé šupinky. Ty u muchomůrky zelené většinou chybějí nebo jsou velmi vzácné.