Co se stane, když se v noci ztratíte v lese bez baterky

Svršek bot vyžaduje péči jako každá kůže. Pokud jsou boty z hladké kůže, používejte krém nebo vosk, který nejen vyživuje, ale i mírně odpuzuje vodu. U nubuku a semiše zase sáhněte po speciálním kartáči s gumovými štětinami, kterým vyčistíte špínu a srovnáte chloupky. Vyhněte se běžným mýdlům, která narušují přirozenou mastnotu kůže. Po vyčištění nechte boty oschnout a teprve poté naneste ošetřující přípravek. Tento postup opakujte vždy, když jsou boty výrazně znečištěné, ale minimálně dvakrát do roka.

Druhý nejčastější problém souvisí s oblečením a obuví. I v letních měsících je v jeskyních chladno a vlhko – teplota se pohybuje kolem sedmi až osmi stupňů. Děti, které přijdou v kraťasech a teniskách, začnou brzy mrznout a plakat. Přibalte do batohu pro každého člena rodiny mikinu či lehkou bundu, pevnou obuv s protiskluzovou podrážkou a náhradní ponožky. Vyhnout byste se měli i volným botám na podpatku nebo balerínám, které na mokrých schodech doslova kloužou. Nezapomeňte také na pokrývku hlavy – na povrchu může být horko, a když se střídá chlad z jeskyně a teplo venku, je to zátěž pro dětský organismus.

Nezapomeňte ani na Falkenštejn, který lze spojit s Kyjovským údolím. Z Kyjova jdete po zelené značce k hradu, kde si prohlédnete zříceninu a skalní průchod. Pak se vraťte kousek zpět a pokračujte po žluté do údolí, kde vás čeká nejnáročnější část – železné schody a úzké skalní soutěsky. V těchto místech dbejte zvýšené opatrnosti, zejména pokud je mokro. Po průchodu údolím se napojíte na modrou značku a vrátíte se do Kyjova. Celý okruh má jen deset kilometrů, ale díky členitému terénu si připadáte jako na mnohem delší výpravě.

Pátým krokem je střih a délka. Zkuste si bundu s tím, co pod ní budete nosit. Pokud plánujete vrstvit, kupujte o číslo větší, ale ne příliš, protože příliš volná bunda ztrácí termoizolační vlastnosti a membrána se zbytečně namáhá. Délka by měla sahat alespoň po boky pro ochranu ledvin, ale na sjezdovkách oceníte delší zadní díl. Typickou chybou je koupit těsnou bundu bez vyzkoušení s vrstvami.

Když vás v noci v lese překvapí tma a vy nemáte baterku, první reakce bývá panika. Srdce buší, mysl přeskakuje od jedné katastrofické představy ke druhé. Přesně tohle je ale moment, kdy musíte zvolnit. Panika je váš největší nepřítel – zatemňuje úsudek a nutí vás k unáhleným krokům. Zastavte se, zhluboka dýchejte a zkuste si uvědomit, kde jste byli naposledy, když bylo ještě vidět. Vaším úkolem není najít cestu ve tmě, ale přečkat noc v bezpečí.

Pokud máte rádi kombinaci skal a vody, vydejte se na Gabrielinu stezku. Trasa začíná v Jetřichovicích a vede přes Pavlínino údolí k rozcestí U Jedlové. Zde odbočte na červenou značku směrem k vrcholu Studenec. Pozor na kluzké kořeny po dešti – skály jsou zde poddolované a některé úseky mají strmé srázy. Po sestupu k Potůčkům se držte u potoka, dokud nenarazíte na malý vodopád. Tam doporučuji udělat delší pauzu, protože dalších pět kilometrů jdete lesem bez zajímavých bodů.

České Švýcarsko nabízí nepřeberné množství výletů, ale ne všechny se dají stihnout za světla. Pokud plánujete jednodenní túru, zaměřte se na trasy, které kombinují ikonické skalní útvary s rozumnou délkou. Základní pravidlo zní: vyrazte brzy ráno, ideálně před osmou, a vezměte si čelovku i do batohu – i když neplánujete setmění, v hustém lese pod skalami přichází šero rychleji, než čekáte.

Prvním kritériem je světelný tok, udávaný v lumenech. Pro běžnou lesní cestu stačí okolo 200 lumenů, pro náročnější terén nebo běh ve tmě volte alespoň 400. Pozor ale na to, že maximální hodnota bývá u mnoha modelů dosažitelná jen krátce – po pěti minutách se výkon automaticky sníží, aby nedošlo k přehřátí. V praxi to znamená, že udávaný údaj nemusí odpovídat tomu, co skutečně uvidíte. Proto si vždy ověřte, jaký je trvalý výkon a jak dlouho vydrží na střední stupeň, který budete používat nejčastěji.

Čtvrtým kritériem je odolnost a uchycení. Hliníkové tělo je sice těžší, ale lépe odvádí teplo a snese pád na kámen. Plastové modely jsou levnější a lehčí, ale pozor na křehké klouby. Před koupí zkontrolujte, zda je čelovka voděodolná – stupeň krytí IPX4 nebo vyšší je minimum pro noční túry za deště. Uchycení na hlavě musí být pevné, ale ne škrtící; silikonový proužek uvnitř popruhu zabrání klouzání. Vždy si čelovku nasaďte doma a zkuste s ní pár dřepů nebo předklonů – pokud vám klouže nebo tlačí, na túře to bude jen horší.

Poslední rada se týká vaší psychiky. Tma v lese je děsivá hlavně proto, že nevidíte, co se kolem vás pohybuje. Zvířata se ale člověka bojí víc než vy jich. Pokud uslyšíte šustění, nekřičte a neutíkejte. Zkuste mluvit klidným hlasem nebo si pobrukávat – zvuk vašeho hlasu odradí většinu zvěře. Rozhodně nešlapejte do neznámých houštin, kde byste mohli narazit na spící zvíře nebo hada. Ráno, jakmile se rozední, zorientujte se podle slunce (vychází na východě) a vraťte se po svých stopách, které jste zanechali při příchodu. Pokud je nenajdete, zkuste se držet klesajícího terénu – ten vás dřív nebo později dovede k vodě nebo k lidským obydlím.