Co se stane, když s bolavým kolenem vyrazíte na trek

Turistická mapa v ruce vypadá jako jasný nástroj, dokud nepřijde okamžik, kdy potřebujete najít konkrétní pramen. Vrstevnice, značky a popisky se slijí do jedné změti a vy ztrácíte čas přebíháním očima po celém výřezu. Řešením není lepší mapa, ale jiný způsob práce s ní. Tři jednoduché návyky zkrátí hledání pramene na zlomek času a ušetří vám kroky v terénu.

Jak poznat, že je asfaltu skutečně minim

Typická chyba je vzít si těžký batoh. Každé kilo navíc na zádech znamená několikanásobně větší tlak na koleno při každém kroku. Vezměte jen vodu, jídlo na cestu, tenkou pláštěnku a lék proti bolesti, který běžně užíváte. Zbytek nechte doma. Pokud potřebujete nosit víc, použijte vozík nebo si trasu rozdělte na dvě části s přespáním.

Nejčastější chybou je podcenění počasí. Lidé vyrazí v polobotkách, bez rukavic a s mobilem na 20 procentech. Další chybou je spoléhat na to, že cesta je vyšlapaná – po oteplení nebo dešti se sníh změní v led. Nikdy nechoďte sami do odlehlých oblastí a vždy někomu řekněte, kam jdete a kdy se vrátíte. Pokud se počasí zhorší, otočte se včas. Cíl není povinnost.

Typická chyba je sáhnout po univerzální velikosti. Náplast, která drží na dospělém předloktí, se na dětském malíčku ohne a odlepí během pár kroků. Zkuste před výletem nalepit náplast na suchou i zpocenou nohu a projít se po bytě. Uvidíte, co drží. Další častá chyba je zapomenout na ponožky. Právě mokré ponožky způsobí víc puchýřů než samotná bota, a přitom stačí mít v lékárničce jedny náhradní. Do lékárničky nepatří nic, co dítěti podáváte bez rozmyšlení — dávkování se řídí hmotností, ne věkem.

Bolavé koleno neznamená, že musíte zůstat doma. Znamená to, že musíte změnit plán. Nejčastější chyba je vyrazit na stejnou trasu jako obvykle a doufat, že to „nějak půjde". Rozdíl mezi příjemným dnem a dvěma týdny bolesti spočívá v tom, jak si trasu naplánujete předem, ne v tom, jak silnou máte vůli.

Povrch hraje v horách stejně velkou roli jako profil. Šotolina, kořeny a mokré kameny vás zpomalí klidně o polovinu. Zjistěte si dopředu, jestli je cesta sjízdná i na gravelu nebo jen na horském kole, a jestli se někde nekoná těžba dřeva. Na turistických mapách bývají lesní cesty zakreslené, ale realita může být jinde. Když si nejste jistí, naplánujte variantu, která se dá zkrátit po silnici nebo po údolí.

Před chůzí se rozhýbejte. Ne stretching do bolesti, ale pět minut pomalé chůze po rovině, kroužení kotníky, několik dřepů do poloviny. Potom teprve vyrazte. Během chůze dělejte přestávky dřív, než vás koleno začne bolet, ne až když bolí. Po každé hodině na deset minut sedněte, zvedněte nohu a protřepejte ji.

Začněte tím, že si trasu zkrátíte na polovinu oproti tomu, co byste zvládli se zdravým kolenem, a naplánujte návratovou možnost. Mapa, autobus, vlak nebo někdo, kdo vás vyzvedne. Cílem není výkon, ale to, abyste se vrátili bez otoku. Pokud po dvou hodinách chůze koleno oteče nebo začne „vrzat", končíte. Led, komprese, elevace. Nečekejte, že to přejde samo.

Jak vybrat terén, který koleno nepodráždí Asfalt a hladké lesní cesty jsou pro bolavé koleno lepší než kořeny, kameny a prudké sestupy. Sestup je pro koleno horší než výstup, protože quadriceps brzdí každý krok a čéška tlačí na stehenní kost. Pokud už musíte dolů, zkraťte krok, zpomalte a používejte hole. Hole nejsou ostuda, jsou to nástroj. Snižují zatížení kolena až o čtvrtinu.

Po návratu si koleno prohlédněte. Otok, teplo, zarudnutí nebo bolest při došlapu další den znamenají, že jste to přehnali. Příště uberte. Pokud se bolest objevuje i při běžné chůzi po rovině nebo v noci, patří to k lékaři, ne k dalšímu tréninku. Trek s bolavým kolenem jde zvládnout, ale jen když respektujete signály těla a plánujete podle nich, ne proti nim.