Co se stane, když podceníte čas na trase a jak to napravit

Co si z toho odnést: když znáte délku, převýšení a povrch, dokážete odhadnout čas i náročnost s překvapivou přesností. Stačí si osvojit jednoduchý výpočet a hlavně přidat rezervu. Vyhnete se tak situaci, kdy se po setmění plahočíte neznámým terénem nebo musíte zbytečně zkracovat výlet. Příště si naplánujte trasu tak, abyste měli čas i na to, co je na výletě nejdůležitější – na to, abyste si ho užili.

Než vyrazíte, zkuste si vzpomenout na poslední orientační bod, který jste míjeli. Cesta zpět k němu je vždy jistější než pokračovat vpřed. Pokud si nejste jistí, zůstaňte na místě a počkejte. Většina ztracených je nalezena do 24 hodin, pokud se nepřesouvají. Mějte na paměti, že pohyb po lese bez signálu je riskantní zejména za šera – tma přichází rychle a mění známé cesty v neprostupný labyrint.

Pokud víte, že jste v blízkosti turistické trasy, hledejte značky na stromech. Značky se nacházejí přibližně ve výšce očí a na jejich umístění se vždy dívejte z obou směrů cesty. Typická chyba je spoléhat na to, že cesta vede přímo dolů z kopce. Mnoho lesních cest je vrstevnicových a sestup může být mnohem delší, než čekáte. Vždy raději sledujte potok, který vás dovede k civilizaci, ale pozor na příliš hluboké soutěsky.

Pokud jde o občerstvení, v Brdech je minimum hospod a restaurací. Většina oblastí je zcela bez občanské vybavenosti, což je sice kouzelné, ale vyžaduje to přípravu. Vezměte si jídlo a pití s sebou, ideálně energetické tyčinky a dostatek tekutin. Pamatujte také na to, že rozdělávání ohně je v chráněné krajinné oblasti zakázáno, a to i mimo vyznačená tábořiště. Respektujte přírodu a odnášejte si veškerý odpad s sebou, včetně toho drobného, jako jsou obaly od bonbónů nebo nedopalky.

Jak počítat čas, když nechcete skončit za tmy Pro běžný odhad použijte jednoduchý vzorec: na každý kilometr po rovině počítejte 12–15 minut, na každých sto metrů stoupání přidejte 10–15 minut, na sestup počítejte o něco méně, ale ne o moc – prudké klesání vás unaví víc než mírné stoupání. K tomu přičtěte pauzy na jídlo, fotografování a případné zdržení. Pokud jde o náročnost, sledujte tři faktory: délku, převýšení a typ terénu. Písčitá cesta, kamení, kořeny nebo mokré skály zvyšují obtížnost i čas. Pokud plánujete trasu s převýšením nad 800 metrů, počítejte s tím, že tempo klesne úměrně s únavou – na konci dne už nebudete tak rychlí jako ráno.

Typická chyba: podcenit vliv počasí a denní doby. V létě v poledne budete pomalejší kvůli vedru, naopak ráno a večer se jde rychleji. V zimě se na sněhu a ledu čas prodlužuje o 30–50 procent. Vždy si proto naplánujte rezervu alespoň 20 procent času. Pokud vám vyjde, že se na trasu vejdete jen těsně, raději zvolte kratší variantu nebo změňte výchozí bod – nikdy nespoléhejte na to, že to stihnete běžet.

Základní pravidlo pro přežití zní: nepřetrhávejte svůj vlastní pohybový řetězec. Dělejte si pravidelné zastávky a každých sto metrů se otočte, abyste viděli, jak vypadá cesta zpět. Tento jednoduchý návyk vám umožní rozpoznat místa, která jste už viděli, a vyhnete se kruhovému bloudění. Důležité je také sledovat slunce – pokud ho máte v poledne před sebou, jdete na jih. Odpoledne je slunce na západě, západ slunce máte po pravé ruce, pokud jdete na sever.

Když v lese zjistíte, že mobil nemá signál, přestane fungovat mapa i navigace. První a nejdůležitější krok není hledat vyšší místo, ale zastavit se. Zastavte se na místě, kde jste si jisti, že se odtud dokážete vrátit. Snížíte tím paniku a získáte čas na rozmyšlenou. Rychlá chůze bez cíle vás dostane hlouběji do terénu a ztíží záchranářům hledání.

Pokud nemáte buzolu, použijte přírodní ukazatele: slunce v poledne je na jihu, mech na stromech roste spíše na severní straně, ale to vše je pouze orientační. Pro přesné určení směru si ale vždy vezměte buzolu – je to nástroj, který vás nenechá ve štychu. Nezapomeňte také na kontrolu deklinace: pokud mapa neuvádí, že je přizpůsobena magnetickému severu, je potřeba přičíst nebo odečíst místní odchylku. Jižní svahy jsou v létě sušší a teplejší, což může napovědět, kde se nacházíte, ale spolehnout se na to nedá.

Většina lidí, kteří se ztratí, udělá pouze jednu zásadní chybu: podcení vzdálenost, kterou urazili. V napjaté situaci se zdá, že jste šli kilometr, ale ve skutečnosti to byly tři. Proto si vždy před vstupem do lesa poznamenejte orientační bod na okraji, který je vidět z dálky. Když se pak ztratíte, stačí se zaměřit na tento bod a jít k němu přímo, i když to znamená prodírat se křovím. To je spolehlivější než hledat cesty, které neznáte.