Co se stane, když pochopíte vrstevnice na mapě

Typickým omylem je spoléhat se na to, že kamenité podloží znamená vrchol kopce. Není to pravda. Kameny se vyskytují i v údolích, kam je splavila voda. Pokud se tedy rozhodnete jít po kamenech dolů, můžete skončit v prudkém, nepřehledném zářezu potoka. Bezpečnější je držet se hřebenů, kde je podloží stabilnější a výhled otevřenější. Rozdíl mezi hřebenem a údolím poznáte i podle rostlin – na suchém kamenitém hřebeni najdete borůvčí a suché trávy, v údolí naopak kapradiny a mechy.

Důležité je také myslet na léky, které berete pravidelně. Na túru si vezměte vždy větší množství, než plánujete – zpoždění vlaku nebo změna trasy jsou běžné. Pokud užíváte lék na tlak nebo štítnou žlázu, rozdělte si ho do dvou obalů: jeden nechte v batohu, více na webu druhý v kapse bundy. Tím se vyhnete situaci, kdy vám celá zásoba zůstane na dně převráceného batohu. U dětí a starších lidí přidejte navíc roztok na rehydrataci – při průjmu nebo zvracení je nezbytný.

Další častý omyl: koupit si softshell a domnívat se, že je nepromokavý. Většina softshellů má jen voděodolnou úpravu, která krátkodobě odpuzuje vodu, ale ne dlouhodobě. Pokud vám záleží na tom, abyste zůstali v suchu při dešti, investujte raději do hardshellu. Na druhou stranu, hardshell s podlepenými švy a vodním sloupcem přes dva tisíce milimetrů je dnes standard. Neznamená to ale, že se v něm můžete pohybovat bez ohledu na teplotu.

Když vyrážíte na české hory, volba mezi softshellem a hardshellem rozhoduje o tom, jestli se z túry vrátíte v suchu, nebo prokletí. Oba materiály mají jinou filozofii. Softshell je prodyšný, pružný a příjemný na dotek, ale neochrání vás před dlouhotrvajícím deštěm. Hardshell je nepromokavá membránová bunda, která vás udrží v suchu i při přívalovém lijáku, ale hůře odvádí pot. Nejde o to, který je lepší, ale kdy který použít.

Další praktický trik: hledejte lidské stopy. Elektrické vedení, posed, krmelce, oplocenky – to vše jsou známky toho, že jste blízko civilizace nebo alespoň pravidelné obslužné cesty. Zvuky pomáhají také: štěkot psa, štěkot motorů, vlak, silnice. Ale pozor na akustický klam – zvuk se v lese odráží a může vás zmást v určení směru. Pokud slyšíte něco opakovaně, jděte k němu spíše za tmy nebo v klidném počasí, kdy je slyšet dál.

Nakonec si ověřte, že rozumíte i značkám pro terénní tvary, které vrstevnice doplňují. Šrafy, tečky nebo malé kroužky mohou znamenat suť, písek nebo jámu. Bez těchto detailů by se vám mohlo stát, že půjdete přes místo, které je na mapě označeno jako schůdné, ale ve skutečnosti je to neprůchodný porost. Čtení vrstevnic je dovednost, která se vám vrátí v podobě bezpečnějších a příjemnějších túr – a vy už nikdy nebudete muset hádat, co vás čeká za dalším horizontem.

Nakonec si osvojte jednoduché pravidlo: pokud je sucho a vy se pohybujete, sáhněte po softshellu. Pokud prší, sněží nebo fouká silný vítr, zvolte hardshell. V zimě na hřebenech je hardshell nutnost, jinak riskujete podchlazení. A pamatujte, že žádná bunda vás nezachrání před nedostatkem zkušeností. Vždy mějte v batohu náhradní suché oblečení a čelovku, ať vám nepříjemné počasí nezkazí výlet.

Typické chyby, které dělá téměř každý začátečník Jednou z nejčastějších chyb je, že lidé berou vrstevnice jako čáry, které něco ohraničují, a ne jako výškové údaje. Pak se diví, že cesta, která na mapě vypadá rovně, vede do nekonečného kopce. Druhou častou chybou je ignorování směru toku vody. Pokud na mapě vidíte potok nebo řeku, vrstevnice se kolem něj ohýbají do tvaru písmene V, přičemž špička ukazuje směrem nahoru proti proudu. To vám pomůže určit, kde je údolí a kde hřeben, a vy se vyhnete zbytečnému bloudění.

Pozor si dejte na nenápadné přechody, které vypadají stejně. Například vlhká, tmavá půda pod smrky může na první pohled vypadat jako mokřina, ale pokud je pevná a pruží, jde o starou lesní cestu zarostlou travou. Šlápněte na ni a zkuste odhadnout, jestli je rovná a souvislá. Takové staré cesty vás často dovedou k širší pasece nebo k lesnímu okraji, kde už snadněji určíte světové strany.

Pokud si touto metodou naplánujete první tři výlety, zjistíte, že se vaše vnímání krajiny změní. Přestanete řešit vzdálenosti a začnete vnímat tvary terénu, zvuky a vůně. A to je přesně ten důvod, proč to má smysl: ne jít rychle, ale jít tam, kde to nejde jinak než pěšky. Vyhněte se asfaltu, a Česko se před vámi otevře jako pestrá mozaika cest, které neznají žádný automobil.

Než vyrazíte do kopců, věnujte pět minut kontrole své lékárničky. Nejčastější chyba není prázdná krabička, ale přecpaná taška plná věcí, které nepoužijete. Na túře vám nepomůže balení, které zabere půl batohu – potřebujete kompaktní výbavu, která vyřeší reálné situace: odřeniny, puchýře, bodnutí hmyzem, lehkou dehydrataci nebo zažívací potíže z horské vody.

In case you beloved this informative article in addition to you desire to be given guidance regarding Mopsw.Nic.In generously check out our web-page.