Co se stane, když necháte děti používat internet bez pravidel

Poslední rada se týká prevence: jakmile jsou dluhy splacené, vytvořte si rezervu na alespoň jeden měsíc výdajů. Nákupy na splátky omezte na věci, které vydrží a které potřebujete. Sledujte pravidelně svůj rozpočet, ne jednou ročně. Dluhy se zbavíte jen tehdy, když příjmy převýší splátky — všechno ostatní je jen odklad.

Čtvrtým krokem je chránit se před vlastním chováním. Typická chyba je nechat úspory na jednom místě roky a pak je přesunout, až když inflace vystoupí vysoko. Další chyba je honit vysoké zhodnocení u nabídek, kterým nerozumíte. Pokud něčemu nerozumíte, neinvestujte do toho. Výnos je vždy spojen s rizikem a čím vyšší slib, tím větší je pravděpodobnost, že o peníze přijdete. Raději pomalejší, ale předvídatelný postup než rychlý zisk, který se obrátí ve ztrátu.

Chyby, které rodiče dělají nejčastěji První chybou je půjčovat dítěti peníze bez jasných pravidel. Pokud mu půjčíte, domluvte si, kdy a jak je vrátí. Neodpouštějte dluh jen proto, že jde o malou částku. Dítě se tak učí, že závazky jsou dobrovolné. Druhou chybou je kupovat vše, co dítě chce, hned. Odkládat nákup a šetřit na něco konkrétního je nejlepší škola trpělivosti. Třetí chybou je brát peníze jako tabu. Když se doma o penězích nemluví, dítě si vytvoří vlastní, často zkreslené představy.

Děti se hospodařit s penězi neučí ve škole, ale doma. Nestačí o penězích mluvit, je potřeba je nechat je používat. Začněte tím, že dítěti dáte vlastní peníze do ruky. Kapesné vyplácejte pravidelně, ve stejný den a ve stejné výši. Nepřidávejte mimořádné odměny za běžné domácí práce, ty patří k sobě navzájem a dítě by mělo vědět, že uklizený pokoj není služba, ale součást soužití.

Upozorněte také na to, že zákon neřeší jen vrácení peněz. Můžete požadovat opravu, výměnu nebo slevu. Pokud je vada neodstranitelná, máte nárok na výměnu nebo vrácení peněz. U opravitelné vady si můžete vybrat, zda chcete opravu, nebo výměnu. Pozor na to, že prodávající nesmí podmínovat reklamaci tím, že nemáte originální obal. Obal není zákonnou podmínkou, i když jeho absence může ztížit posouzení.

První krok nezačínejte hledáním poradce, ale sepsáním toho, co vlastně chcete. Napište si na papír cíl (například „za dvacet let mít vlastní bydlení bez dluhu"), časový horizont a částku, kterou jste schopni odkládat bez ohrožení běžného provozu. Teprve pak hledejte člověka. Pokud přijdete s prázdnou hlavou, dostanete produkt, který se hodí prodejci, ne vám. Poradce, který se hned v první minutě ptá, kolik chcete investovat, a ne, proč to chcete dělat, je prodejce.

Děti dnes dostávají tablet nebo telefon často dřív, než umí pořádně číst. Rodiče je nechají brouzdat, protože je to na chvíli zabaví. Jenže právě v tom okamžiku se začnou dít věci, které se později těžko napravují. Dítě se naučí, že internet je místo bez hranic, kde ho nikdo nekontroluje. A to je základní kámen problémů, které přijdou za pár měsíců – od nechtěných nákupů až po kontakt s cizími lidmi.

Druhým krokem je oddělit peníze podle účelu. Jinak se chová rezerva na neočekávané výdaje, jinak peníze, které budete potřebovat do roka, a jinak úspory na delší horizont. Rezerva má být dostupná okamžitě, proto patří na spořicí účet nebo do krátkodobého nástroje, i když úrok sotva pokryje inflaci. U prostředků do jednoho roku nehledejte výnos za každou cenu, ale jistotu, že o ně nepřijdete. Delší peníze už mohou nést větší riziko, protože máte čas přečkat výkyvy.

Inflace neznamená, že musíte přijít o všechno. Znamená to, že peníze na účtu tiše ztrácejí kupní sílu, a pokud s tím nic neděláte, platíte daň z nečinnosti. Prvním praktickým krokem je zjistit, kolik peněz vám skutečně leží ladem. Projděte si výpisy za poslední tři měsíce a spočítejte, jaká část zůstatku se nepoužívá na běžné výdaje. Právě tato část je ta, kterou inflace okusuje nejvíc.

Zapojte dítě do běžných rozhodnutí. Vezměte ho na nákup a ukažte mu, jak porovnáváte ceny za stejnou věc v různých obalech. Vysvětlete, proč někdy koupíte dražší výrobek, který vydrží déle, a jindy zvolíte levnější variantu. Učte ho číst údaje na obalu, počítat cenu za jednotku a všímat si, co je v ceně navíc. To jsou konkrétní dovednosti, které použije celý život.

Nakonec buďte příkladem. Děti napodobují to, co vidí, ne to, co slyší. Pokud sami utrácíte impulzivně a o penězích mluvíte jen ve stresu, těžko je naučíte něco jiného. Mluvte o svých rozhodnutích klidně a konkrétně. Vysvětlete, proč jste něco odložili, proč jste na něco našetřili a co jste si kvůli tomu museli odpustit. Právě v těchto každodenních situacích se rodí zdravý vztah k penězům.