Co se stane, když klient pošle požadavek na neexistující endpoint?

U odnímatelných potahů se ptejte na způsob praní ještě v prodejně. Některé látky se perou jen v ruce, jiné v pračce na třicet stupňů. Pokud potah sundat nelze, počítejte s tím, že za dva roky bude potřeba profesionální čištění. Další častá chyba: čalounění je nalepené přímo na studené zdi. Vzniká kondenzace, látka vlhne a začne plesnivět. Mezi čelo a zeď nechte alespoň dvoucentimetrovou mezeru nebo tam dejte tenkou dřevěnou desku.

Čalouněné čelo postele se prodává jako zázrak pro akustiku a útulnost ložnice. Jenže většina lidí ho koupí a pak zjistí, že je to přesně naopak. Tkanina pohlcuje zvuk jen slabě, zato spolehlivě chytá prach, vlhkost a pachy. Aby skutečně tlumilo hluk, musí být měkké vrstvy silné alespoň čtyři až pět centimetrů a hmotnost materiálu nad 300 g/m². Tenký potah na překližce neudělá nic.

Praktický postup pro domácnost bez zbytečného vyhazování je jednoduchý. Nejprve si určete, kolik věcí chcete mít v jedné kategorii. Třeba pět triček, dva hrnce, jeden hrnek na kávu. Pak spočítejte, kolik jich máte. Rozdíl je to, co půjde pryč. Co je funkční a v dobrém stavu, darujte nebo prodejte. Co je rozbité, opravte, nebo vyhoďte. Co je nejisté, dejte do krabice s datem. Po půl roce krabici otevřete a bez otevírání jednotlivých věcí ji celou odložte na charitu. Tím se vyhnete rozhodování podruhé.

Zásadní je neredukovat po místnostech, ale po činnostech. Když začnete u vaření, zjistíte, že tři nože a dvě prkénka stačí. Když začnete u oblékání, zjistíte, že většinu skříně tvoří věci na „někdy". Udělejte si seznam činností, které doma reálně děláte: vaření, praní, práce, spaní, koníčky. Ke každé přiřaďte jen to, co k ní potřebujete. Všechno ostatní je buď sezónní, nebo zbytečné. Sezónní věci patří do jedné uzavřené bedny, ne do denního provozu. Zbytečné věci patří do krabice s datem.

Odpověď by měla mít vždy stejnou strukturu. Ať už jde o úspěch, nebo chybu. U úspěchu stačí data, u chyby kód a popis. Vyhněte se tomu, abyste jednou vraceli objekt a podruhé pole. Klient se pak rozbije na místě, kde to nikdo nečeká. Stavové kódy používejte poctivě: 400 pro špatný vstup, 401 pro chybějící přihlášení, 403 pro nedostatečné oprávnění, 409 pro konflikt, 500 pro chybu na serveru. Ne vše je 200.

Nakonec se vyhněte dvěma častým omylům. Prvním je snaha zastrčit vše do skříně, ale nechat otevřené police plné drobností – každý předmět na očích prostor zmenšuje. Druhým je příliš mnoho zrcadel a lesklých ploch, které místo vzdušnosti vytvoří zmatený odraz. Ložnice potřebuje klid, ne přehlídku efektů. Když udržíte volnou podlahu, sladěné světlé tóny a světlo rozložené do více zdrojů, bude působit větší i bez jakýchkoli stavebních úprav.

První REST API vzniká nejčastěji tak, že si člověk řekne: však to je jen vrátit JSON. Jenže mezi odesláním požadavku a přijetím odpovědi se děje řada věcí, které rozhodují o tom, jestli to bude fungovat i za týden. Než začnete psát handler, ujasněte si, co vlastně klient posílá. HTTP metoda, cesta, hlavičky a tělo požadavku. U GETu tělo nebývá, u POSTu a PUTu naopak bez správné hlavičky Content-Type server často vrátí chybu, i když data dorazí.

Co udělat, když požadavek dorazí na server Nejdřív ověřte vstup. Ne existence záznamu, ale formát. Chybějící pole, špatný typ, příliš dlouhý řetězec. Právě tady vzniká nejvíc chyb, které se později hledají těžko. Validaci dělejte na jednom místě, ne rozházenou po celém kódu. Pak teprve sáhněte do databáze. Pokud záznam neexistuje, neposílejte prázdné tělo s kódem 200. Vraťte 404 a krátkou zprávu. Klient tak pozná rozdíl mezi „nic jsem nenašel" a „něco se pokazilo".

Minimalismus v domácnosti často skončí tak, že se zbavíte věcí, které jste potřebovali, a stejně vám doma zůstane nepořádek. Chyba nebývá v tom, že máte málo odvahy vyhodit. Chyba je v tom, že redukujete podle pocitu, ne podle skutečného používání. Než začnete cokoli dávat do krabice, udělejte si jednoduchý test: vezměte si jeden konkrétní prostor, třeba šuplík v kuchyni, a položte všechny věci na stůl. U každé si položte otázku, kdy jste ji naposledy použili. Pokud si nevzpomenete do deseti vteřin, jde do krabice s datem. Tu krabici neodnášejte hned pryč, ale odložte ji na půl roku. Po půl roce ji otevřete. Co jste od té doby nehledali, to skutečně nepotřebujete.

Vertikála a světlo rozhodují víc než metr čtverečn

Další častá chyba je vyhazovat věci, které patří někomu jinému. Minimalismus v domácnosti neznamená, že rozhodujete o majetku partnera nebo dětí. Pokud chcete redukovat, začněte u sebe. U ostatních můžete navrhnout pravidlo: každý si spravuje svůj prostor. Nenuťte druhým, aby se zbavovali věcí, které mají citovou hodnotu. Místo toho jim nabídněte vlastní příklad. Uvidíte, že časem začnou sami.