Co se stane, když dobíjení nekontrolujete včas

Co skutečně sledovat na třecí ploše Kotouč si prohlédněte z obou stran, protože vnitřní plocha se opotřebovává jinak než vnější. Hledejte hluboké rýhy, které zachytíte nehtem — mělké stopy po destičkách jsou normální, zářezy hluboké přes půl milimetru už ne. Důležitá je i barva: modré nebo fialové zbarvení znamená přehřátí, obvykle z dlouhého brzdění z kopce nebo zaseknutého třmenu. Rez po obvodu vzniká, když auto dlouho stojí, a pokud zmizí po prvních brzdách, není to problém. Rezavé skvrny uprostřed plochy ale znamenají, že destička na kotouč nedosedá.

Nejčastější chybou je podhuštění pneumatik „pro lepší záběr". Moderní zimní gumy mají správný tlak uvedený ve dveřním rámu a ten se mění s teplotou – při poklesu o deset stupňů klesne tlak přibližně o desetinu. Další chybou je ohřívání motoru na místě dlouhé minuty. Studený motor se zahřívá jízdou, ne stáním, a delší volnoběh ředí olej palivem. Před jízdou odstraňte sníh z celého auta, ne jen z oken. Střecha a kapota při brzdění chrlí sníh na auto za vámi.

Nejprve si připravte místo. Auto postavte na rovinu, zatáhněte ruční brzdu, zařaďte rychlost a pod kola dejte klíny. Předek zvedněte heverem a podepřete pevným stojanem, nikdy ne jen heverem. Sundejte kolo a teprve pak začněte hodnotit. Pohled na kotouč skrz kolo je k ničemu, uvidíte jen část třecí plochy a zbytek si domyslíte.

Tlak v pneumatikách se mění s teplotou vzduchu, zatížením vozidla i stylem jízdy. Mnoho řidičů zkontroluje tlak jednou za čas na benzince a považuje to za vyřešené. Přitom právě nesprávný tlak stojí za vyšší spotřebou, rychlejším opotřebením vzorku a v krajním případě i za ztrátou kontroly nad vozem. Následující postup se osvědčil bez ohledu na to, jestli jezdíte denně do práce, nebo vyrážíte na dovolenou s plně naloženým autem.

Světla jsou nejčastější důvod, proč auto na STK neprojde. Nestačí, že svítí — musí mít správnou barvu, stejnou intenzitu na obou stranách a čiré kryty. Prasklá žárovka v osvětlení registrační značky nebo nesvítící brzdové světlo vás vyřadí okamžitě. Vyměňte je předem, stojí to pár minut. Stejně tak zkontrolujte, jestli se všechny blinkry a mlhovky rozsvítí při správném režimu — zvlášť zadní mlhovka, která se často zapíná jen při potkávacích světlech.

Hodnotu hledejte ve štítku na dveřích řidiče, ve víku nádrže nebo v manuálu. Udávaný tlak platí pro studené pneumatiky a bývá uveden zvlášť pro přední a zadní nápravu, případně pro různé zatížení. Neřiďte se maximálním tlakem vyraženým na bočnici pláště – ten je určen pro nejtěžší možné zatížení a pro běžné ježdění je příliš vysoký.

Zkontrolujte také házení. Nasaďte kolo, dotáhněte matice křížem a roztočte ho. Pevný předmět držte blízko kotouče a sledujte, zda se mezera mění. Pokud kotouč kýve, cítíte to později jako pulsování pedálu. Házení často vzniká špatným dotažením kol nebo přehřátím, ne opotřebením.

Brzdová soustava snáší zimu hůř, než se zdá. Nechte zkontrolovat tloušťku destiček a stav kotoučů, ale i brzdovou kapalinu – ta pohlcuje vlhkost a v mrazu může měnit vlastnosti. Ruční brzda může v tuhém mrazu přimrznout, pokud ji necháváte zataženou přes noc; u automatické převodovky parkujte raději na „P" se zařazenou parkovací polohou. Podvozek a prahy opláchněte od soli, ideálně po každé jízdě v zimním provozu.

Zimní výbava v kufru není formalita. Vyplatí se škrabka se pevnou rukojetí, smetáček, rukavice, baterka, tažné lano a startovací kabely. Nepodceňujte reflexní vestu – musí být dosažitelná z místa řidiče, ne zahrabaná pod zavazadly. Přidejte malou lopatu a sáček s pískem nebo posypovou směsí. Pokud jezdíte do hor, vezměte sněhové řetězy a předem si vyzkoušejte jejich nasazení na suchu; na silnici u krajnice se to učí špatně.

Nejčastější chyba je měřit jen vnější stranu a vnitřní ignorovat. Druhá je výměna kotoučů bez nových destiček nebo naopak — obojí se rychle vymstí. A třetí: dotahování kol rázovým utahovákem na plný výkon. Utáhněte kola křížem momentovým klíčem na předepsanou hodnotu, jinak si můžete kotouče zkroutit sami. Pokud si nejste jistí, svěřte měření mechanikovi, ale prohlídku dělejte sami a pravidelně, ideálně při každé výměně kol.

Začněte měřením klidového napětí baterie při vypnutém motoru. Po plném nabití by se mělo držet kolem 12,6 V. Pokud ukazuje 12,2 V a méně, baterie není nabitá, ať už proto, že je stará, nebo proto, že ji alternátor nedobíjí. Teprve potom nastartujte. Při běžícím motoru a volnoběžných otáčkách změřte napětí přímo na svorkách baterie. Zdravé hodnoty se pohybují zhruba mezi 13,8 a 14,4 V. U modernějších vozů s řízeným dobíjením může napětí kolísat podle zatížení, ale pod 13,5 V by nemělo klesnout dlouhodobě.