Co se stane, když děti nedostanou vlastní peníze včas

Ať zvolíte cokoli, nastavte si automatické převody na společný účet nebo do společné obálky hned po výplatě. Platit společné výdaje ručně a ad hoc vede k tomu, že jeden neustále platí a druhý zapomíná. Automatika odstraní jak dohadování, tak pocit, že někdo tahá za kratší konec. Zároveň si ponechte vlastní účet na soukromé výdaje. Úplné sloučení všech peněz vypadá romanticky, ale v praxi znamená, že se každý musí ptát na každou drobnost, což je zdroj tichého napětí.

Děti se s penězi setkávají dřív, než si myslíte. U pokladny vidí, že za věci se platí, že něco stojí víc a něco méně. Pokud je necháte jen přihlížet, naučí se pozorovat, ale ne rozhodovat. Cílem není vychovat malé ekonomy, ale dát jim zkušenost, že peníze mají hranice a že rozhodnutí má následky. Začněte tam, kde jsou – s konkrétními mincemi a bankovkami v ruce.

Refinancování hypotéky znamená, že stávající úvěr na bydlení nahradíte novým, obvykle u jiné banky nebo za jiných podmínek. Nejde o automatickou výhru. Rozdíl mezi starou a novou splátkou musí převýšit všechny náklady spojené s přechodem, jinak na změně proděláte. Prvním krokem je zjistit, kolik skutečně platíte teď – ne jen splátku jistiny a úroku, ale i pojistné, poplatky za vedení účtu a případné další služby navázané na hypotéku.

Děti se naučí zacházet s penězi jen tehdy, když je skutečně mají. Ne jako příležitostný dárek, ale jako pravidelný příjem, se kterým mohou samy nakládat. Začněte, když dítě nastoupí do první třídy. Částka nemusí být vysoká, důležitá je pravidelnost a jasné oddělení od peněz, které rodiče platí za jídlo, oblečení nebo kroužky. Tyto výdaje zůstávají na vás.

Úroková sazba hypotéky není pevně daná veličina, kterou musíte přijmout. Je to výsledek kombinace vašeho profilu, zvolené strategie a ochoty banky jít na nižší marži. Pokud přijdete s konkrétními argumenty a správným načasováním, rozdíl proti první nabídce bývá citelný. Následujících sedm kroků popisuje, co skutečně funguje a kde naopak lidé zbytečně ztrácejí.

Úroková sazba hypotéky nevzniká z ničeho. Banka ji staví z několika čísel: ze základní sazby, ze svých nákladů na peníze a z rizikové přirážky, kterou přidá konkrétnímu žadateli. První dvě složky neovlivníte, třetí ano. Rozdíl mezi nabídkami u stejného příjmu a stejné nemovitosti bývá půl procenta i více. U hypotéky na dvacet let jde o částku, která se rovná několika měsíčním splátkám. Vyjednávání se proto vyplatí věnovat večer, ne pět minut na pobočce.

Rozdělte peníze na tři hromádky Aby se děti nenaučily jen utrácet, zaveďte od začátku tři obálky nebo tři sklenice: jedna na běžné výdaje, jedna na větší přání a jedna na sdílení s ostatními. Podíl si dítě určí samo, ale vy trvejte na tom, že všechny tři kategorie musí být zastoupené. Ukažte mu, že i malá částka odložená stranou každý týden vyroste za několik měsíců ve věc, na kterou by jinak nemělo.

Nejčastější chyba je čekat na pokles sazeb místo jednání o přirážce. Další je nechat si od banky vnutit pojištění nemovitosti bez srovnání a třetí je podepsat fixaci na dobu, která neodpovídá plánům s nemovitostí. Sazbu ovlivníte jen do určité hranice, ale v rámci této hranice jde o hodiny přípravy, které se vrátí v každé splátce.

Oslovte nejméně tři banky a jednu nezávislou poradenskou firmu. Rozdíly mezi nabídkami použijte jako páku, ale nabídku jiné banky doložte písemně. Tvrzení, že jinde dostanu lepší sazbu, bez papíru nefunguje. Zároveň nenechte poradce rozhodovat za sebe: provize mu platí banka, ne vy, a to ovlivňuje, kterou variantu vám doporučí. Ptejte se, kolik dostane za zprostředkování a od koho. Pokud na tuto otázku neodpoví, hledejte dál.

Začněte u vlastní bonity dřív, než oslovíte banku. Sestavte si přehled příjmů za poslední rok, závazků včetně kreditních karet a kontokorentů a volných prostředků na účtu. Banka hodnotí takzvaný příjem po odečtení všech splátek. Pokud máte kontokorent, který nepoužíváte, zrušte ho. Zapsaný limit se počítá jako závazek, i když na něm nic nečerpáte. Totéž platí pro kreditku, kterou držíte jen pro případ. Zrušení dvou nevyužívaných limitů dokáže posunout nabídku níž víc než hodina dohadování o úroku.

Když dítě dostane větší obnos, například k narozeninám, nenechte ho utratit všechno najednou. Pomozte mu rozdělit částku podle stejných zásad. Zároveň ho zapojte do rodinných nákupů. Ať vidí, kolik stojí jídlo, jak se porovnávají ceny a proč se někdy vyplatí počkat na slevu. Nenuťte ho ale, aby se vzdalo svého kapesného ve prospěch rodiny. To by ho naučilo, že jeho peníze nejsou jeho.