Co rozhoduje o tom, že lak vydrží lesk déle než pár týdnů?

Pokud je výparník přístupný, použij přípravek určený přímo na klimatizace. Nastříkej ho do sacího otvoru u nohou spolujezdce při zapnutém větráku na střední výkon a vnitřní cirkulaci. Nech klimatizaci běžet alespoň deset minut. Potom vypni chlazení a nech foukat teplý vzduch, aby výparník uschl. Během aplikace nech otevřená okna. Mnoho lidí udělá chybu, že nastříká přípravek jen do výdechů — tam se plíseň netvoří, zdroj je jinde.

Mnozí řidiči řeší tlumiče až ve chvíli, kdy je slyšet rána na nerovnosti nebo když auto plave v zatáčce. Jenže tlumič nemá za úkol jen pohodlí. Drží kolo na silnici, zkracuje brzdnou dráhu a rozhoduje o tom, jak rychle se přenese váha při brzdění nebo úhybném manévru. Opotřebený tlumič se neprojeví ze dne na den, ale postupně — a právě proto se snadno přehlédne. Kontrola není složitá, zvládne ji i laik na parkovišti a zabere pár minut.

Lesk laku nevydrží věčně. Po každém mytí se na povrchu usazuje vodní kámen, prach a zbytky solí, které postupně matují horní vrstvu. Voskování samo o sobě nestačí, pokud lak předtím není důkladně očištěn. Pořadí úkonů je proto pevné: nejprve mytí, potom odstranění usazenin, následně leštění a teprve na závěr ochranná vrstva. Kdo tohle pořadí obrátí, jen zafixuje nečistoty pod voskem a výsledek bude stát za nic.

Druhým krokem je vizuální kontrola zespodu. Potřebujete zvedák nebo jámu, případně alespoň světlo a prostor pod autem. Prohlédněte potrubí od motoru po zadní tlumič. Hledejte rezavé skvrny, praskliny, otvory a černé saze v místech spojů — černý nános je spolehlivý znak úniku spalin. Zvláštní pozornost věnujte vlnovci a přírubám, tam se netěsnosti objevují nejčastěji. Zatřeste rukou potrubím, nemělo by se volně houpat ani klepat o karoserii.

Předpisy výrobce vozu najdete na štítku ve dveřích řidiče, v příručce nebo na víčku palivové nádrže. Neřiďte se tím, co je napsané na bočnici pneumatiky – to je maximální přípustný tlak, ne doporučený. Pro běžné ježdění používejte hodnoty od výrobce vozu. Pokud často jezdíte naložení nebo s přívěsem, přidejte 0,2 až 0,3 baru k zadním kolům. Naopak v zimě, kdy je vzduch hustší, se vyplatí držet se spíše horní hranice doporučeného rozmezí, protože nízký tlak podporuje tvorbu kondenzátu a namrzání ventilku.

Náklad zajistěte tak, aby se nemohl pohnout. Volně ložené tašky nebo krabice se při brzdění posunou dopředu a v nejhorším případě vlétnou do kabiny. Síť, popruhy nebo pevná přepážka nejsou zbytečnost. U předmětů na střeše se držte nosnosti uvedené výrobcem a těžší kusy dávejte dozadu, ne dopředu, aby auto neplavalo. Střešní box plňte lehčími věcmi, těžké nechte uvnitř.