Co odložit nahoru, když nedosáhnete ani na okraj skříně?

Typická chyba je cpát nahoru těžké věci. Knihy, plechovky s barvou nebo nářadí jsou nebezpečné hlavně ve chvíli, kdy po nich saháte ze stoličky. Ztratíte rovnováhu a těžký předmět padá. Nahoru proto dávejte jen lehké věci – maximálně do pěti kilogramů na jednu krabici. Další častá chyba je ukládat věci bez popisu. Za rok nebudete vědět, co je v krabici, a začnete ji rozbalovat zbytečně. Nalepte na ni štítek se stručným seznamem obsahu a datem uložení.

Praktický postup: vezměte šuplík, vysypte ho na stůl a roztřiďte věci do tří hromádek – používám, nepoužívám, nevím. Hromádku „nepoužívám" vyhoďte nebo darujte. Hromádku „nevím" dejte do krabice mimo šuplík a pokud si na ni do půl roku nevzpomenete, zmizí. Hromádku „používám" vraťte do šuplíku, ale uspořádejte ji. Použijte oddělovače, krabičky nebo sáčky, aby každá věc měla své místo. Tím zabráníte tomu, aby se šuplík znovu zaplnil nahodile.

Samostatnou kapitolou je cesta, kterou skříň ponese. I když se vejde do pokoje, nemusí projít chodbou, schodištěm nebo výtahem. Změřte nejužší místo na trase: šířku dveří včetně rámu, šířku schodiště, světlou výšku podél stěn a úhel zatáček. U rozkládacích skříní se díly často přepravují v plochém stavu, ale i tak se může stát, že nejdelší díl neprojde kolem zábradlí. Pokud si nejste jistí, nakreslete si půdorys chodby a dveří na papír a trasu si projděte s metrem v ruce.

Než začnete přesouvat, změřte si dosah. Postavte se na stoličku, kterou běžně používáte, a zjistěte, kam až pohodlně dosáhnete. Většina lidí zvládne horní polici jen do výšky, kterou vidí, ale ne bezpečně uchopí. Pokud je police výš, než kam dosáhnete s nataženou rukou, neukládejte tam nic, co potřebujete vytáhnout bez pomoci druhé osoby. Ukládejte věci na kraj police, ne dozadu. Vzadu zůstanou zapomenuté a při vytahování riskujete pád dalších předmětů.

Podlaha ve výklenku bývá často zapomenutá. Pokud spadá do strany, skříň se bude naklápět a dvířka přestanou sedět. Vyrovnejte ji podložkami pod celou plochou korpusu, ne jen pod rohy. U těžké skříně se vyhněte podložkám z měkkého dřeva, které se časem zmáčknou. Kovové nebo tvrdé plastové klíny jsou spolehlivější.

Přímé světlo na dveřích odhalí každou nerovnost, prach i otisky prstů. Zvlášť u matných barevných dveří je vidět rozdíl mezi osvětlenou a stíněnou částí. Pokud skříň stojí bokem k oknu, světlo klouže po její boční hraně a dveře zůstávají ve stínu. To je klidnější, ale místnost může působit těžkopádně. Řešením není skříň přemisťovat, ale pracovat s odstupem. Skříň postavte alespoň pět centimetrů od zdi, aby světlo mohlo procházet za ní a nevznikala tmavá štěrbina. U dveří zvolte matný povrch nebo jemnou strukturu dřeva, která ostré světlo rozptýlí.

Co na horní polici skutečně patří a co ne Základní pravidlo zní: nahoru patří pouze to, co vytáhnete maximálně dvakrát do roka. Sezónní výzdoba, zavazadla, lyžařské vybavení, deky pro hosty, dokumenty, které musíte archivovat, ale nepotřebujete je číst. Naopak nahoru nepatří nic, co používáte týdně – oblečení, které nosíte pravidelně, ručníky, léky, nářadí na běžné opravy. Pokud něco potřebujete častěji než jednou za měsíc, horní police je špatné místo.

Horní police skříně bývá největší zbytečný prostor v domácnosti. Důvod je prostý: bez stoličky nebo jiné pomůcky na ni nedosáhnete, takže tam skončí věci, které potřebujete jen výjimečně. Jenže právě tím se z horní police stává skladiště nepořádku. Řešení není kupovat další úložný box, ale rozhodnout, co tam vůbec patří.

Jednou za rok horní polici kompletně projděte. Vyhoďte věci, které jste za celý rok nepoužili, a zkontrolujte, zda krabice nevlhnou nebo nezapáchají. Tím zabráníte tomu, aby se z úložného prostoru stal prostor, o kterém ani nevíte, co obsahuje. Správně uspořádaná horní police není o tom, kolik toho pobere, ale o tom, zda dokážete kdykoli bezpečně říct, co tam je a proč.

Pro usnadnění používejte průhledné boxy s víkem, které se snadno vytahují. Nepoužívejte velké těžké bedny, které se špatně manipulují. Pokud máte horní polici hlubokou, rozdělte ji na dvě zóny – přední pro věci, které vytahujete častěji, zadní pro ty, které tam vydrží roky. Stoličku mějte vždy na stejném místě, ideálně poblíž skříně, abyste ji nemuseli hledat. A nikdy nestoupejte na židli nebo křeslo – nestabilní podložka je nejčastější důvod úrazu.

Typická chyba je cpát do skříně vše, co se vejde, bez ohledu na to, jak často to používáte. Sezónní věci patří nahoru, denní oblečení do výšky očí a rukou. Další chyba je ignorovat dveře. Posuvné dveře ukrojí několik centimetrů z hloubky a otevírací dveře potřebují prostor před skříní. Když to člověk zjistí až po montáži, musí celý vnitřek posunout nebo předělat.