Co odliší jedlou houbu od jedovaté, než ji dáte do koše

Většina výrobců předepisuje výměnu po dvou letech bez ohledu na najeté kilometry. Najezdíte-li málo, voda se do kapaliny dostane stejně — čas hraje větší roli než opotřebení. U vozů s vyšším zatížením brzd, častou jízdou s přívěsem nebo sportovní jízdou je vhodné interval zkrátit na rok až rok a půl. Některé novější vozy mají v nádržce senzor kvality, ale ten hlásí až krajní stav. Spoléhat na něj jako na jediný ukazatel je chyba.

Ve školní družině se děti často ocitnou v režimu, kdy mají po vyučování sedět, psát nebo kreslit. Jenže právě tehdy potřebují nejvíc vybít energii. Netradiční pohybové hry nemusí znamenat složité pomůcky ani dlouhou přípravu. Stačí využít prostor, který je k dispozici – tělocvičnu, chodbu, zahradu nebo jen třídu s posunutými lavicemi. Důležité je mít jasná pravidla a rychlý sled akcí, aby se děti nezačaly nudit.

Pátou hrou je „Tichá spolupráce". Děti vytvoří dvojice a musí se společně přesunout z jednoho konce místnosti na druhý, aniž by se domlouvaly slovy. Mohou používat pouze oční kontakt a lehké dotyky. Cílem je, aby se pohybovaly synchronizovaně. Tato hra odhalí přirozené vůdce i děti, které potřebují více podpory. Doporučuji zařadit ji na závěr, kdy už jsou děti unavené a potřebují zklidnit. Nikdy ji nezařazujte jako první, protože děti ještě nemají dostatečnou trpělivost.

Bezpečné rozeznání hub stojí na dvou věcech: znát konkrétní druh a vidět ho celý. Většina otrav nevzniká z nepozornosti, ale z toho, že člověk viděl jen klobouk a zbytek domyslel. Houbu proto nikdy neurčujte podle jediného znaku. Barva klobouku, tvar nebo místo růstu samy o sobě nic neznamenají. Rozhoduje kombinace tvaru klobouku, lupenů nebo rourek, třeně, prstence, pochvy a vůně. Pokud si nejste jistí, neberte ji.

Jak na pult, plotnu a dř

V ložnici stavte postel kolmo ke šikmé stěně, ne podél ní. Hlava postele patří k nízké straně, kde je dost místa na polštář a čtení. Pokud je šikmina nízká už u podlahy, otočte postel tak, aby nohy směřovaly do vyšší části. Typická chyba: postel natlačená až k nejnižšímu bodu, kde se ráno praštíte do hlavy. Nechte alespoň 20 cm odstup od stěny kvůli větrání a úklidu.

Pro dvě vrstvy potřebujete dvě samostatné dráhy. Nejčastější chyba je navléct záclonu i závěs na jednu tyč. Vrstvy se pak tlačí na sebe, záclona se krčí a závěs nejde plynule zatáhnout. Řešením je dvojitá kolejnice nebo tyč se dvěma drážkami. Když chcete jen naznačit vrstvení, použijte jednu tyč na záclonu a druhou, kratší, na závěs. Vzdálenost mezi drahami nechte alespoň pět centimetrů, aby se látky nepřekrývaly a nešpinily.

Čtvrtou možností je „Pohyblivý příběh". Vyprávíte krátký příběh a děti na určitá slova reagují pohybem – například když zazní „strom", všichni se postaví na jednu nohu, když „řeka", udělají vlnu rukama. Příběh by měl být jednoduchý a opakující se. Na co si dát pozor: nesmíte děti zahltit příliš mnoha pokyny najednou. Začněte se třemi pohyby a postupně přidávejte. Běžná chyba je, že vedoucí mluví příliš rychle a děti nestíhají reagovat.

Netradiční pohybové hry ve družině fungují nejlépe, když je střídáte a přizpůsobujete věku i náladě skupiny. Vždy mějte připravené dvě varianty – jednu energičtější a jednu klidnější. Důležité je také hlídat bezpečnost: dostatek prostoru, žádné ostré hrany a jasně vymezené hranice. Pokud se do hry zapojíte i vy, děti se rychleji uvolní a spolupráce jde lépe. Vyhněte se tomu, abyste hru ukončili uprostřed největšího nadšení – raději ji nechte dobře skončit a děti si budou chtít zahrát znovu.

Třetí hra se jmenuje „Zrcadlo". Dvojice stojí proti sobě, jeden je vodič a druhý zrcadlo. Vodič pomalu předvádí pohyby a zrcadlo je přesně napodobuje. Po dvou minutách si role vymění. Tato aktivita učí soustředění a vzájemné spolupráci. Častou chybou je, že děti začnou dělat příliš rychlé nebo nebezpečné pohyby. Předem je upozorněte, že hra je o plynulosti, ne o rychlosti. Pokud dvojice nespolupracuje, stačí je rozdělit a vytvořit nové.

Pohyblivé hry, které zvládnete i v malé místnosti Druhou možností je „Barevné metro". Po místnosti rozmístěte papíry různých barev – každá barva představuje jiný pohyb (modrá = skok, červená = běh na místě, žlutá = plazení). Děti se pohybují jako cestující v metru a na váš pokyn „přestup" musí rychle najít jiné stanoviště a provést příslušný pohyb. U malých dětí je nutné omezit počet barev na tři, jinak se ztratí. U starších naopak můžete přidat zvukový signál, který mění směr pohybu. Vyhněte se tomu, abyste stáli na jednom místě a jen dirigovali – děti potřebují vidět, že se hýbete s nimi.