Co ochrání čalounění a dřevo před odřením od popruhů?
Poslední kontrola patří pohybu. Uchopte desku za roh a zkuste s ní pohnout do stran. Má se pohnout jen o zlomek milimetru a nesmí klást odpor. Pokud drží napevno, uvolněte šrouby a otvory zvětšete. Pokud se naopak kýve, dotáhněte úchytky, ale nepřetáhněte je. Stůl pak bude stabilní celý rok, ne jen do prvního přechodu topné sezóny.
Deky a molitanové závěsy používejte na nárazové plochy, které přijdou do kontaktu s podlahou, rámem dveří nebo jiným nábytkem. Deku vždy podložte tak, aby přesahovala hranu alespoň o dlaň, a převažte ji provazem nebo páskou. Pozor na syntetické deky, které kloužou – mezi dvěma kluzkými vrstvami se nábytek posune a spadne. Bavlněná deka nebo vlněná přikrývka drží lépe.
Jak správně používat popruhy při stěhován
První fígl spočívá v demontáži, ne v síle. Sundejte dveře z pantů – u většiny se stačí vyndat čepy nebo povolit šrouby. Tím získáte několik centimetrů navíc a hlavně prostor bez překážejícího křídla. Pokud to jde, vyšroubujte i zárubně. U starších bytů bývají zárubně jen zaražené do zdi a po vyšroubování se uvolní celý průchod. Vždy si ale předem označte, která zárubeň kam patří, ať je pak nemusíte složitě pasovat.
Kolíkový spoj bez kovového spojovacího prvku je pevný, ale při opravě se obtížně rozebírá. Pokud kolík drží v desce i v noze, stačí ho zatlouct zpět a zajistit lepidlem. Když je kolík zlomený nebo vyklaný, vyvrtejte ho a nahraďte novým o stejném průměru. Vrut je vhodnější tam, kde potřebujete spoj kdykoli dotáhnout, ale v měkkém dřevu se časem vymačká. Kombinace obojího – dva kolíky pro vedení a jeden vrut pro stažení – vydrží nejvíc. Vyhněte se ale vrutům do čela desky, kde hrozí rozštípnutí.
Nakonec počítejte s údržbou. Filcové podložky je třeba jednou za čas vyměnit, protože se v nich usazuje prach, který působí jako brusivo. Kožené prvky občas ošetřete vhodným prostředkem, aby nepraskaly. Pokud se oděrka už objevila, neřešte ji přelepením. Nejprve zjistěte, co ji způsobilo, a teprve pak povrch opravte a znovu ochraňte. Jinak se vrátí na stejné místo.
Co rozložit a co nechat celé Rozebírejte jen to, co výrobce skutečně umožňuje. Skříň, postel nebo stůl se často dodávají v dílech a stačí povolit šrouby. Naopak u lepených spojů nebo čalouněných sedaček je demontáž riskantní. U křesel a pohovek zkontrolujte, zda jdou nohy odšroubovat – to bývá největší zisk. U skříní sundejte dvířka, police, zásuvky a krycí lišty. Každý díl obalte fólií nebo dekou, hlavně rohy. Při protahování úzkým prostorem se škrábance dělají právě na hranách.
Typická chyba je měřit jen jednou a spoléhat na odhad. Další je zapomenout na kliku nebo na to, že se nábytek cestou ohne. Pokud se kus do dveří nevejde ani po demontáži, zbývají dvě možnosti: povolat truhláře, nebo nábytek upravit na místě. U levného nábytku se někdy vyplatí seříznout zadní desku, ale u nosných částí to nedělejte. Vždy si nejdřív vyzkoušejte průchod bez zátěže – jen s prázdným rámem nebo deskou. Ušetříte čas i nervy.
Před samotným průchodem si připravte trasu. Odstraňte koberce, které kloužou, a podlahu chraňte kartonem. Nábytek veďte bokem, ne čelně – úzkými dveřmi se obvykle lépe prochází na výšku nebo na bok. Pomáhá i naklonění a rotace. Nikdy netahejte nábytek přes práh silou; pokud drhne, zvedněte ho. Dva lidé jsou minimum, u těžších kusů tři. Jeden řídí směr, druhý drží váhu.
Než začnete skříň vůbec zvedat, změřte světlost dveří v nejužším místě. Většina lidí měří jen šířku rámu, ale skutečný problém bývá jinde: futra, zárubně, kliky nebo práh. Změřte šířku ve třech výškách – dole, uprostřed a nahoře. Stejně tak výšku v nejužším místě a hloubku. U nábytku změřte největší půdorysný rozměr včetně nožiček, úchytů a horní desky. Pokud je nábytek o pár milimetrů širší než světlost, nezkoušejte ho tlačit silou. Dřevo i lamino povolí, ale dveře a zárubně ne.
Typické chyby jsou tři. První: ochrana je příliš tlustá a popruh se o ni zachytává hranou, čímž vzniká nový oděr. Druhá: lepidlo je naneseno na mastný nebo prašný povrch, takže po pár dnech odpadne. Třetí: chráníte jen jedno místo, ale popruh se při pohybu posouvá a odírá i okolí. Proto je lepší chránit celou dráhu popruhu, ne jen jeden bod.
U kožených sedadel a opěrek pozor na vlhko. Podložka z filcu může držet pot a vlhkost, což kůži poškodí víc než samotné tření. V tom případě volte prodyšnou textilii a lepte ji jen po obvodu, aby střed mohl dýchat. U látkových potahů je lepší řešení přišití ochranné vrstvy z rubu, protože lepidlo na textilu většinou povolí po několika týdnech.