Co musí splnit koupelna, aby se počítala jako vlhká zóna?

Začněte u postele. Pokud jeden z vás kopne, převaluje se nebo vstává několikrát za noc, klasická matrace přenáší každý pohyb na druhého. Dvě samostatné matrace v jednom rámu, nebo dvě postele těsně u sebe, vyřeší většinu rušení. Typická chyba je koupit jednu velkou matraci s tvrzením, že je „antistresová" – pohyb se přenáší dál, jen o něco méně. U dvou matrací dejte pozor na mezeru uprostřed; spojte je pevným páskem nebo použijte matraci do rámu, který mezeru neumožní.

Začněte na rovném, prázdném místě s pevným povrchem. Tráva je lákavá, ale odrážedlo na ní zpomalí a dítě ztratí odvahu. Nechte ho nejdřív jen sedět a přenášet váhu ze strany na stranu. Pak ať se odrazí jednou nohou a druhou nechá volně. Cílem není rychlost, ale delší chvíle, kdy obě nohy visí nad zemí. Právě v tom okamžiku se učí rovnováze, kterou později využije na kole.

Pět míst, která v malém bytě funguj

Nejprve si zjistěte přesný čas startu v českém čase. Většina přenosů uvádí čas východního pobřeží USA, což je o šest hodin méně než v Česku, v období letního času o šest hodin. Pokud start proběhne večer místního času, v Česku bude hluboká noc nebo brzké ráno. Právě tady vzniká první chyba: lidé si přepočítají čas špatně a čekají o den dřív. Vždy si ověřte, zda jde o čas místní, nebo už přepočítaný.

Kde končí zóna 2 a co do ní ještě spadá Zóna 2 obklopuje zónu 1 do vzdálenosti 60 cm od jejího okraje. Zahrnuje i prostor pod umyvadlem, pokud je blíž než 60 cm od vany nebo sprchy. Zásuvka tu musí být krytá minimálně IPX4 a připojená přes chránič. Neplatí, že když je zásuvka „dost daleko", je automaticky bezpečná. Mnozí si pletou vzdálenost od okraje vany s výškou. Rozhoduje půdorysná vzdálenost, ne to, jak vysoko zásuvka visí.

Zóna 0 je vnitřek vany nebo sprchové vaničky. Sem nepatří nic, co je pod napětím, kromě zařízení na malé bezpečné napětí do 12 V střídavých nebo 30 V stejnosměrných. Typicky jde o osvětlení přímo ve vaničce. Zóna 1 začíná nad vanou a nad sprchou do výšky 225 cm od podlahy. Sem patří sprchové kouty, vaničky, ale i prostor, kam dosáhne proud z hlavice. Instalovat se tu smí jen kryté spotřebiče s krytím alespoň IPX4 a napájené přes proudový chránič.

Častá chyba je zapomenutí na topný žebřík. Pokud leží v zóně 1 nebo 2, musí být napájen přes chránič a mít odpovídající krytí. Stejně tak vestavěné svítidlo nad zrcadlem – i když je vysoko, stále může být v zóně 1. Před koupí svítidla si ověřte IP krytí a to, zda výrobce připouští umístění v dané zóně. Nikdy nespolehněte na to, že „to vydrží". Norma je závazná a při revizi se na ni přihlíží.

Do vlhké zóny se nepočítá celá koupelna. Zbytek místnosti, který leží víc než 60 cm od vany, sprchy nebo umyvadla, se považuje za prostor mimo zóny. Tam platí běžná pravidla pro suché prostory. Přesto i tam dejte pozor na rozvody a na to, aby přívod nevedl zbytečně blízko zdroje vody. Typická chyba je natažení kabelu k zrcadlu těsně nad umyvadlo – ten už do zóny 2 patří.

Na co si dát pozor při každodenní pé�

Praktické pravidlo: než začnete cokoli vrtat, změřte půdorysnou vzdálenost od okraje vany, sprchy a umyvadla. Odměřte 60 cm a hranici si označte. Do této linie smí jen kryté prvky s chráničem, za ní máte volnější ruku. U sprchových koutů se šířka zóny 1 počítá od středu sprchové hlavice, ne od vaničky. Pokud je hlavice na straně, zóna se posouvá s ní.

Vlhká zóna v koupelně není jen místo, kde stříká voda. Norma ČSN 33 2000-7-701 ji vymezuje přesně podle dosahu vodní hladiny a sprchového proudu. Rozhoduje půdorys, ne dlaždice ani barva obkladu. Zóny se označují 0, 1 a 2 a každá má jiná pravidla pro umístění elektrických předmětů a krytí.