Co dělat s dětmi v lese, když nemáte žádné hračky?

Jak číst uliční síť a čeho si vším

Další skvělou aktivitou je „stopování". Najděte čerstvou stopu zvířete – srny, lišky nebo divokého prasete. Děti mohou hádat, kam vedla a co tam zvíře dělalo. Učí se číst krajinu. Můžete také hrát „na schovávanou" s tím, že se nesmíte vzdálit na dohled. Nebo „na sochy" – kdo se nejdéle nehne, vyhrává. Všechno jsou hry bez jediné pomůcky.

Kam je umístit a jak světlo tlum

Vyberte park podle věku dětí. Pro batolata se hodí menší, oplocené zahrady s pískovištěm a lavičkami v dosahu. Pro školáky jsou lepší velké parky s lesíkem, loukou a prostorem na míčové hry. U větších areálů si předem prohlédněte mapu a najděte místo, kde se dá schovat před sluncem i před deštěm. Typická chyba je jet do nejznámějšího parku v centru, kde je hluk, davy a všechno dražší. Okrajové čtvrti nabízejí totéž a často i víc klidu.

Nakonec si zkuste „vytvořit lesní galerii". Děti posbírají přírodniny a sestaví z nich obrázek na zemi – slunce, zvíře, cokoli je napadne. Fotografujte, ale nechte dílo na místě. Les si ho později vezme zpět. Důležité je, abyste měli dost času. Spěch je nepřítel zábavy. Když budete mít hodinu, děti si najdou vlastní hru. A vy budete mít chvíli na to, abyste si les užili taky.

Do batohu patří láhev s vodou pro každého, svačina v krabičce, pláštěnka, náhradní tričko pro dítě, vlhčené ubrousky a malá lékárnička. Míč, švihadlo, křídy na chodník nebo badmintonové rakety zabaví děti líp než jakákoli atrakce za peníze. Pokud jdete s kočárkem, ověřte si, jestli je cesta zpevněná a bez schodů. Většina pražských parků je na kopcích, což znamená jedno: cestu nahoru naplánujte na začátek, dolů se vrátíte unavení.

Polštář volte podle polohy, ve které usínáte. Na boku potřebujete vyšší polštář, který vyplní prostor mezi ramenem a hlavou. Na zádech stačí nižší, aby krk nebyl prohnutý. Na břiše je nejlepší spát bez polštáře nebo s velmi tenkým. Typická chyba je kupovat ložní prádlo z materiálů, které nedýchají. Bavlna a len odvádějí pot lépe než syntetika. Povlečení perte alespoň jednou za dva týdny, u alergiků častěji. Roztoči se množí ve vlhkém a teplém prostředí, tedy přesně tam, kde spíte.

Hry, které vyrostou během chvilky Zkuste „hmatovou stezku". Najděte pět přírodnin s různou strukturou – mech, kůru, suchý list, jehličí a třeba šišku. Děti se zavřenýma očima je mají poznat pouze hmatem. Je to překvapivě těžké i pro dospělé. Další možností je „zvuková mapa". Najděte si klidné místo, posaďte se a dvě minuty jen poslouchejte. Potom děti vyprávějí, co slyšely – ptáky, vítr, praskání větviček. Rozvíjí to soustředění a sluchovou paměť. Pozor na to, abyste dětem nevnucovali, co „mají" slyšet. Nechte je objevovat.

Les sám o sobě je největší hračka, kterou můžete svým dětem dát. Nepotřebujete míče, stavebnice ani tablety. Stačí otevřít oči a začít vnímat, co všechno kolem roste, šustí a voní. Děti se nejlépe učí, když si mohou hrát a objevovat. A právě v tom vám les nabídne víc možností, než byste čekali.

Začněte tím, že si s dětmi zahrajete na detektivy. Zadejte jim úkol: najděte pět různých listů, tři druhy šišek nebo čtyři odstíny zelené. Můžete je nechat sbírat do klobouku nebo do dlaní. Když se sejdete, každý list popište. Děti si tak zapamatují, že dub má listy s laloky, buk hladké s výraznou žilnatinou a bříza drobné, téměř srdíčkové. Důležité je, abyste listy netrhali zbytečně. Sbírejte jen ty, které už leží na zemi. Ušetříte přírodu a děti se naučí, že se v lese chováme ohleduplně.

Častou chybou je, že rodiče chtějí mít všechno pod kontrolou a děti neustále opravují. V lese ale platí jiná pravidla. Nechte je, ať si postaví bunkr z větví, i když nebude dokonalý. Ať zkusí přejít potok po kameni, i když se trochu namočí. Přirozená hra je důležitější než čisté oblečení. Jen dávejte pozor na skutečné nebezpečí – jedovaté rostliny, jako je vraní oko nebo rulík, a na klíšťata. Po návratu děti prohlédněte, ale nedělejte z toho paniku.