Co dělat, když ztratíte vizuální kontakt na vodě?

Sednete do raftu, odrazíte od břehu a najednou vás proud strhne k převislé větvi. Bez helmy by náraz do hlavy mohl znamenat otřes mozku nebo i ztrátu vědomí. Vesta zase drží vaše tělo na hladině, i když vás vlna převrhne nebo vás vytáhne z lodi. Bez ní i dobrý plavec ztrácí sílu mnohem rychleji, než by čekal. Tohle není o strašení, ale o tom, že správná výbava není volba – je to podmínka.

Základním prostředkem rady pro rekonstrukci přivolání pozornosti je píšťalka nebo jiný zvukový signál. Na vodě se zvuk šíří dobře a píšťalka je slyšet na vzdálenost stovek metrů. Foukejte do ní v pravidelných intervalech – tři krátké tóny, pauza, tři krátké tóny. Tento vzor je mezinárodně uznávaný jako nouzový. Pokud máte po ruce plechovku s kamínky nebo jiný chrastící předmět, použijte ho také. Zvukové signály jsou důležité hlavně tehdy, když vás někdo hledá, ale vy ho nevidíte. Naopak pokud vy hledáte ostatní, poslouchejte pozorně a pokuste se určit směr, odkud zvuk přichází.

Pokud se chcete vyhnout těmto nástrahám, dodržujte zásadu: jedna ruka vždy na laně, druhá pouze přidržuje. Nikdy nepoužívejte obě ruce k jiným činnostem, jako je focení nebo úprava výstroje. Při slaňování byste měli mít nohy rozkročené na šířku ramen a tělo mírně nakloněné, abyste udrželi stabilitu. Pokud se potřebujete zastavit, zatáhněte za lano směrem dolů, ne do strany – boční tah může brzdu zablokovat a vy zůstanete viset.

První výstup by měl proběhnout s někým zkušeným, ideálně na umělém ledovém panelu nebo na mírně skloněném skutečném ledu s jištěním shora. Než se postavíte pod stěnu, zkontrolujte si vybavení: mačky musí držet bez vůle, cepín má ostré zuby, smyčky jsou správně uvázané. Při samotném výstupu se pohybujte plynule: každou nohu pokládejte naplocho, aby zuby maček zabraly celou plochou. Cepín nejprve zabodněte nad hlavou, pak si přitáhněte tělo – a teprve pak pokračujte s nohama. Typická chyba začátečníků je kopání do ledu jako do dveří; místo toho se snažte o klidné, přesné pohyby.

Nakonec si pamatujte, že slaňování je o kontrole, ne o rychlosti. Než začnete sjíždět, proveďte zkušební brzdění na prvních padesáti centimetrech. Pokud cítíte, že lano klouže nebo že brzda nefunguje podle očekávání, vraťte se nahoru a úložné prostory v malém bytěše zkontrolujte. Rychlá kontrola vás stojí dvě minuty, ale může znamenat rozdíl mezi bezpečným sestupem a vážným úrazem. Věnujte proto brzdě pozornost, kterou si zaslouží – je to váš hlavní jistící prvek.

Kdy statické lano skutečně použít a kdy ho raději nechat doma Statické lano využijete při slaňování na kratší vzdálenost, při budování štandů nebo pro fixní jištění na ferratách. Při práci na skalách, kde nehrozí pád, je ideální, protože se nevytahuje a neprotahuje. Ale pozor – pokud ho použijete pro jištění lezce na cestě, kde hrozí pád, tvrdý náraz přenese na jističe a postupně poškozuje vnitřní vlákna. Typická chyba: lezci používají statické lano na sportovní cesty, protože je levnější a méně se vytahuje. To je riskantní, protože i když je lano silné, nepruží a při pádu působí jako rázová vlna.

Při praktickém použití sledujte stav lana: pokud má tvrdé pruhy, oděrky nebo poškrábanou obalovou vrstvu, vyměňte ho. Častý omyl je skladování mokrého lana v batohu – vlhkost ničí jádro. Po lezení ve vlhkém prostředí lano vždy usušte ve stínu, nikdy ne u radiátoru. Při slaňování se vyvarujte ostrých hran – pokud musíte slaňovat přes hranu, použijte ochrannou návleku. A hlavně: nikdy nepoužívejte statické lano k jištění lezce, i když jde jen o kratší cestu. Tento zvyk je nejčastější příčinou úrazů u začátečníků.

Základem je správné vedení lana. U většiny brzd platí, že lano musí procházet přesně podle návodu, jinak brzda nezabere nebo se zasekne. Typická chyba začátečníků je protažení lana naopak – pak zařízení nebrzdí vůbec a vy se řítíte dolů, aniž byste měli šanci to zastavit. Před každým slaněním si proto ověřte, že je lano skutečně vedené správně. Pokud si nejste jistí, požádejte zkušenějšího kolegu o kontrolu. Tato desetivteřinová prevence vám může zachránit nejen zápěstí, ale i život.

Než se vůbec dotknete lana, ověřte si, jakou brzdu máte v ruce. Ne každý model se chová stejně a i zdánlivě podobné prostředky mají jiné chování při zátěži. Základní dělení je na brzdy s automatickým blokováním a na klasické třecí brzdy. Automatické systémy, jako jsou různá samojistící zařízení, vám odpustí více chyb, ale nespoléhejte na ně bezvýhradně. Třecí brzdy zase vyžadují aktivní práci ruky, ale dávají vám přímý cit pro lano. Vyberte si typ, který ovládáte, a vyzkoušejte ho nejprve na krátkém úseku, ne na hraně stěny.

If you are you looking for more information regarding více čtěte zde visit our website.