Co dělat, když vám u sklopeného okna padá deka?

Než se rozhodnete, půjčte si podobný taburet od známého nebo si ho v prodejně vyzkoušejte v rozloženém stavu. Sedněte si na něj, zkuste vstát, položte nohy na podlahu. Zjistíte, že rozdíl mezi složeným a rozloženým stavem není jen o centimetrech, ale hlavně o tom, jak pohodlně se na něm dá sedět. Malý byt ocení taburet, který se rozloží jen tehdy, když ho skutečně potřebujete, a po složení zmizí. Pokud ale potřebujete sezení pro dva lidi každý den, bude lepší zvolit pevnou židli nebo lavici, i kdyby zabírala více místa.

Základní pravidlo zní: pro občasné spaní volte středně tvrdou matraci, ne měkkou. Měkká matrace se pod tělem propadá, páteř ztrácí přirozené zakřivení a tlak se soustředí do bederní oblasti. U příležitostného spánku to vadí víc než u každodenního, protože tělo není na daný povrch zvyklé. Středně tvrdá varianta s pružnou nosnou vrstvou udrží tělo v rovině a zároveň dostatečně ustoupí ramenům a bokům.

Prostorové řešení začněte tím, že postel otočíte čelem ke zdi, ne k oknu. Získáte dvě volné strany a přístup k oknu pro větrání. Pokud to dispozice nedovolí, použijte úzkou postel 80 nebo 90 cm a noční stolek nahraďte policí na zdi. Vejde se i skříň, pokud zvolíte hloubku 40 cm místo běžných 60 cm. Větrejte krátce a intenzivně, ne celý den pootevřeným oknem – v zimě to ochlazuje zeď a vlhkost se sráží za postelí.

Typická chyba je skladovat povlečení v igelitových taškách nebo vakuových pytlích. Plast nedýchá, vlhkost zůstává uvnitř a látka začne páchnout zatuchlinou. Vakuové pytle zase látku trvale zmačkají a zničí elasticitu tkaní. Používejte bavlněné pytlíky, prostěradlo jako obal, nebo jednoduše složený balíček bez obalu. Pokud se obáváte prachu, zakryjte celou polici závěsem z látky, který se dá snadno sundat a vyprat.

Pamatujte také na rošt. Sebelepší matrace na starém, prohnutém roštu ztratí vlastnosti a bude působit měkce. Lamely musí být pevné a dostatečně husté. Pokud je matrace určená pro občasné spaní, investujte raději do kvalitního roštu než do drahé matrace. Rozdíl v komfortu poznáte okamžitě a rošt vydrží déle než matrace.

Typická chyba je koupit matraci pouze podle udávané nosnosti. Ta říká, kolik unese, ne jak bude pohodlná. Další častou chybou je nechat matraci ležet měsíc v obalu na zemi. Potřebuje provětrat a rozležet, jinak si host první noc užije chemický pach a zbytečně tvrdý povrch. Po rozbalení ji nechte alespoň dva dny na roštu v místnosti s běžnou teplotou.

Poslední praktická rada: nechte hosta, ať si matraci před spaním krátce vyzkouší. Lehne si na ni na pět minut v oblečení, ve kterém bude spát. Když se mu tlačí ramena nebo se propadá pánev, je tvrdost špatná. Raději mějte doma dvě vrstvy – pevný základ a tenkou vrstvu, kterou lze přidat nebo ubrat podle potřeby. Vyhnete se tak tomu, že každá návštěva bude ráno nadávat na bolavá záda.

Padající deka u sklopeného okna je častý problém, se kterým se setkává každý, kdo používá střešní okna nebo šikmé střešní výlezy. Ať už jde o klasickou roletu, látkovou clonu nebo izolační závěs, gravitace a proudění vzduchu dělají své. Nejde přitom o nic složitého — většinu případů vyřešíte během několika minut, pokud víte, kde hledat příčinu.

Na co se ptát, než matraci koupíte Než matraci objednáte, zjistěte dvě věci: hmotnost a obvyklou polohu spánku toho, kdo na ní bude spát. Pro člověka nad osmdesát kilogramů je středně tvrdá matrace často už příliš měkká a potřebuje tvrdší jádro. Naopak lehčí spáč na příliš tvrdé matraci trpí tlakem na ramena a kyčle. Pokud hosté spí na boku, hledejte matraci, která se v oblasti ramen prohne, ale v pase zůstane pevná. U spaní na zádech je důležitá rovná podpora beder.

Matrace vyhrazená pro občasné přespání hostů bývá často ta, kterou už doma nechceme, nebo ta nejlevnější z výprodeje. Právě tady vzniká největší chyba. Host po ní usne, ale ráno se budí s bolavými zády a celý den má zkažený. Přitom stačí dodržet několik jednoduchých pravidel, která se týkají především tvrdosti.

Pokud hotový stolek nenajdete, nechte si nařezat desku na míru. Stačí překližka silná 18 až 21 mm, dvě bočnice a spojovací materiál. Desku položte na bočnice a přišroubujte zespodu, aby na horní ploše nebyly vidět hlavy šroubů. Hrany přebruste a natřete, jinak se vám do ruky zaryjí třísky. Spodní hranu bočnic zkraťte tak, aby stolek stál na všech čtyřech bodech, i když podlaha není rovná. Do úzké mezery se vejde i obyčejná polička upevněná do zdí, která je levnější a často praktičtější než celý nábytek.