Co dělat, když se dětský pokoj změnil ve skladiště hraček?

Dětský pokoj se časem promění v prostor, kde se nedá ani pořádně projít. Hračky leží na podlaze, v posteli, na parapetu i pod stolem. Rodiče často řeší jen viditelný nepořádek a zapomínají, že příčinou je přebytek věcí a chybějící systém. Než začnete uklízet, ujasněte si, co vlastně chcete, aby pokoj plnil. Není to skladiště, ale místo na spaní, hraní a odpočinek. Tento cíl by měl být výchozím bodem všech dalších kroků.

Na co si dát pozor: volné elektrické kabely, těžké předměty na okrajích polic a noční lampičku s horkým krytem. Zásuvky zasuňte krytkami, nábytek ukotvěte ke zdi, protože dítě se může snažit vyšplhat. Zvláštní riziko představují posuvné dveře a skládací paravány, které mohou přiskřípnout prsty. Pokud používáte závěs jako předěl, zvolte krátký, aby na něj dítě nedosáhlo a nepřetáhlo si ho přes hlavu.

Pod postelí vzniká mrtvý prostor. Využijte ho na nízké zásuvky nebo plastové boxy na kolečkách. Dítě si je může samo vytáhnout, hrát si na podlaze a zase zasunout. Pozor na příliš těžké boxy, které nejdou otevřít bez pomoci dospělého. Stejně tak se vyhněte vysokým úložným prostorům nad postelí, pokud v nich dítě nemá bezpečný přístup. Hračky, které si samo nebere, tam nemají co dělat.

Prostor pod postelí je uzavřený a rychle se v něm hromadí vlhkost a prach. Než tam nastěhujete cokoli, položte na podlahu omyvatelný povrch — lino, vinyl nebo lakovanou OSB desku. Koberec je past na prach a v nízkém prostoru se špatně vysává. Světlo řešte LED páskem s vypínačem u vstupu, ne lampičkou, kterou budete pokaždé hledat pod postelí. Pokud je prostor bez okna, nechte v konstrukci alespoň větrací mřížky u podlahy a u stropu, aby vzduch cirkuloval. Bez toho vám tam za rok zplesniví oblečení i matrace.

Vezměte dítě do obchodu nebo mu ukažte nabídku a nechte ho vybrat dva až tři motivy. Vy pak z nich vyberte ten, který nejlépe zapadá do barevnosti pokoje. Dítě má pocit, že rozhodlo, vy máte kontrolu nad výsledkem. Pokud si vybere něco, co se do pokoje nehodí vůbec, nabídněte alternativu ve stejné barvě nebo se stejným motivem, ale v jiném provedení. Vyhněte se přímému zákazu, ten většinou vyvolá vzdor.

Častou chybou je věšet výkresy na místo, kam svítí přímé slunce. Barvy blednou a papír žloutne. Stejně tak se nevyplácí lepit je na zeď obyčejnou izolepou, která po čase zanechá mastné stopy. Místo toho použijte rám s klipem nebo lištu. Další chybou je nechat dítě, aby si vybralo vše – výsledkem je přeplněná stěna, kde nic nevynikne. Pomozte mu vybrat tři až pět prací a zbytek uložte do desek.

Z jednotlivých obrázků lze slepit velký formát A2 nebo A1 a použít ho jako podklad pod stůl nebo na dveře. Na slepení stačí obyčejná tyčinková lepidla a proužek papírové lepicí pásky zezadu. Pozor na přebytek lepidla – papír se vlní a po uschnutí se okraje kroutí. Lepidlo nanášejte jen po obvodu a v několika bodech uprostřed. Pokud chcete obrázek zachovat dlouho, přetřete ho bezbarvým lakem ve spreji, ale jen na balkoně nebo u otevřeného okna.

Každý pátek přinese dítě domů další tubu s výkresy a rodič stojí před rozhodnutím, co s nimi. Vyhodit je nelze, skladovat všechny taky ne. Řešení není v koupi drahých rámů, ale v tom, jak materiál roztřídit a co z něj udělat. Prvním krokem je projít hromadu společně s dítětem a nechat ho rozhodnout, které práce jsou pro něj důležité. Zbytek se dá použít jako materiál na další tvoření, nikoli jako odpad. Tím se sníží objem a zároveň se dítě učí, že ne vše má stejnou hodnotu.

Z menších výkresů se dají vyrobit přání, záložky nebo obaly na sešity. Vystřihněte motiv, podložte ho tvrdším papírem a spojte lepicí páskou. Dítě tak vidí, že jeho práce má další využití a není jen na okrasu. U záložek je vhodné zalaminovat povrch, jinak se papír brzy ohne. Na přání se hodí kombinovat kresbu s vlastním textem, který dítě napíše samo.

Od třídění k hotové dekoraci Výkresy, které přežijí selekci, je dobré rozdělit podle velikosti a tloušťky papíru. Tenké čtvrtky se hodí na střihání a lepení, silné výkresy unesou zatížení a dají se pověsit. Na stěnu se osvědčuje jednoduchá lišta nebo napnutý provázek, na který se práce připevní dřevěnými kolíčky. Střídejte formáty a barvy, ale nechte mezi nimi mezery. Přeplněná stěna působí chaoticky a dítě v ní ztrácí přehled o tom, co samo vytvořilo.

Dekorace z dětských výkresů nemusí být trvalá. Jednou za půl roku projděte, co visí, a nahraďte to novějšími pracemi. Starší kusy se dají poskládat do alba nebo darovat babičce. Tím se udrží prostor přehledný a dítě má radost, že jeho nová práce je vidět. Pokud se do tvoření zapojí i rodiče, vznikne z toho společná činnost, která má větší smysl než nákup hotových dekorací.