Co dělat, když dítě dostane záchvat vzteku uprostřed obchodu?

Kdy je lepší odejít a kdy zůstat na místě Pokud se dítě vzteká kvůli tomu, že nedostalo, co chtělo, a vy jste v obchodě nebo na jiném místě, kde nejste vázáni časem, zkuste nejdřív zůstat a být oporou. Sedněte si poblíž, případně si dítě vezměte do náruče a počkejte, až emoce opadnou. Tím učíte dítě, že vztek je přijatelný, ale že nevede k získání cíle. Pokud je však místo přeplněné a vy cítíte, že situace eskaluje, je v pořádku odejít. Řekněte: „Teď půjdeme ven, tady je moc lidí." Neberte to jako ústup, ale jako prevenci dalšího přetížení.

Při výběru stavebnice pro dítě je nejčastější chybou spoléhat se pouze na číslo uvedené na krabici. Výrobci jej sice určují podle schopností průměrného dítěte, ale každý se vyvíjí jinak. Sedmiletý, který staví od čtyř let, zvládne daleko náročnější modely než jeho vrstevník s první krabičkou. Místo slepého dodržování věku sledujte, jak dítě manipuluje s drobnými díly, jak dlouho udrží pozornost a zda rozumí návodům.

Když dítě nerozumí, a nejen že špatně mluví Častým omylem je zaměřit se jen na výslovnost a přehlédnout porozumění. Dítě může hezky opakovat slova, ale nerozumí, co mu říkáte. Pokud tříleté dítě neplní jednoduché dvouslovné instrukce, nerozlišuje běžné předměty nebo nereaguje na otázky „kdo" a „co", je to důvod k návštěvě logopeda. Stejně tak pokud čtyřleté dítě mluví tak, že mu rozumí jen nejbližší rodina, a cizí lidé mu nerozumí vůbec, je to jasný alarm. V tomto věku už má být řeč srozumitelná na 75 procent a dítě by mělo tvořit jednoduché věty.

Nezapomínejte ani na oblečení a obuv. V českých lesích a loukách se snadno setkáte s mokrou trávou, blátem nebo klíšťaty. Dlouhé kalhoty a pevné boty nejsou přežitek. Přibalte pláštěnku i na slunečné dny, počasí se v horách mění rychle. A pokud jedete na celý den, vezměte si náhradní ponožky a tričko – děti se umí namočit i na suché cestě.

Logické myšlení není vrozený dar, ale dovednost, kterou lze trénovat. Nejefektivněji si ji děti osvojují přirozenou cestou – prostřednictvím her, které je baví a zároveň nutí přemýšlet. Místo kupování drahých pomůcek stačí sáhnout po běžných předmětech z domácnosti. Skvělým příkladem je třídění prádla podle barev nebo velikosti, což děti učí rozpoznávat vlastnosti a vytvářet kategorie. Podobně funguje i stavění z kostek, které rozvíjí prostorovou představivost a plánování.

Další častý problém je přecenění sil. Děti sice umí běhat donekonečna, ale jen když je to baví. Pokud je trasa monotónní, začnou se nudit a unaví se mnohem dřív. Rozdělte si proto výlet na úseky s častými zastávkami. Naplánujte si, kde si dáte svačinu, kde si zahrajete hru a kde se jen tak povalujete na dece. Zvlášť u menších dětí je lepší mít v batohu malou hračku nebo knížku na ukrácení chvíle, kdy potřebují odpočívat.

Když dítě tráví u obrazovky více času, než by mělo, nejde jen o ztrátu času. Narušuje se tím přirozený rytmus dne, spánek se zkracuje a pozornost se tříští. Není třeba hned sahat po absolutním zákazu, ale je dobré zavést pravidla, která čas u displeje přirozeně omezí. Jedním z nejúčinnějších kroků je nahradit část času u obrazovky pohybem – a to nejen proto, aby se dítě unavilo, ale aby se mu vrátila radost z vlastního těla.

Jak začít, aby to nebyl boj Začněte pozvolna a hlavně společně. Zkuste nejprve zjistit, kolik času dítě skutečně u obrazovky tráví – klidně si to týden zapisujte. Poté vyberte jednu konkrétní činnost, kterou nahradíte, a to pravidelně. Například místo večerního tabletu jděte na krátkou procházku, nebo místo odpoledního hraní her zajděte na hřiště. Důležité je, aby pohyb byl pro dítě zábavný a abyste mu dělali společnost. Děti se rychleji nadchnou, když vidí, že to děláte s nimi.

Většina rodičů si myslí, že logopedie začíná až ve školce, když dítě špatně vyslovuje „r" nebo „ř". Jenže čekání na dokonalou výslovnost může být velká chyba. Logoped se věnuje nejen artikulaci, ale také porozumění řeči, slovní zásobě, plynulosti mluvy, ale i příjmu potravy a polykání. Čím dříve se na něj obrátíte, tím snazší je problém odstranit. Není to ostuda, ale běžná prevence – stejně jako jdete s dítětem na preventivní prohlídku k zubaři.

První varovný signál je, když batole do jednoho roku nezačne žvatlat, neotáčí se za zvukem nebo nereaguje na své jméno. Ve dvou letech by mělo používat jednoduchá slova a rozumět jednoduchým pokynům, jako „pojď sem" nebo „dej mi to". Pokud ve dvou letech neřekne vůbec nic, nebo jen pár slabik, nečekejte, až se „rozmluví". Čím déle se čeká, tím hůře se případná opožděná řeč dohání. Rodiče často říkají „já jsem taky mluvil pozdě a vyrostl jsem z toho", ale to není spolehlivý ukazatel – každé dítě je jiné a opožděný vývoj může signalizovat i jiné problémy.