Co dělat, aby návštěva u lékaře s dítětem proběhla bez pláče?
První a nejčastější chyba je tajné loučení. Rodiče, kteří se snaží odplížit, když si dítě hraje, mu nedají šanci rozloučení zpracovat. Dítě pak zjištění, že jsou pryč, prožívá jako zradu a nejistotu, což stesk prodlouží. Rozlučte se krátce, jasně a bez slz. Řekněte, kdy se uvidíte, dejte pusu a odejděte. Dítě může plakat, to je v pořádku. Dlouhé přesvědčování na nádraží nebo před budovou situaci jen natahuje a signalizuje dítěti, že odchod je něco dramatického.
Křik se občas stane i s nejlepší snahou. Rozhodující je, co přijde potom. Omluva má být konkrétní a krátká: „Křičel jsem, to nebylo v pořádku. Šlo o moje napětí, ne o tebe." Vyhněte se ale omluvě, která svaluje vinu na dítě („křičel jsem, protože jsi mě dohnal"). Dítě potřebuje slyšet, že za cizí emoce nenese odpovědnost. Zároveň se vyplatí domluvit si signál pro příště, třeba slovo nebo gesto, které oba zastaví dřív, než se .
Místo co nejdřív ochlaďte a opláchněte vlažnou vodou s mýdlem. Potom přiložte studený obklad – stačí látka namočená ve studené vodě, kterou držíte přibližně deset minut. Chlad snižuje prokrvení a tím i svědění a otok. Pokud dítěti teče z místa krev nebo má na kůži zbytky žihadla, nehtem ani pinzetou ho neždímejte; škrábání a mačkání totiž uvolní další dráždivé látky a otok se zvětší.
Do hry zapojte i řeč. Při stavbě pojmenovávejte barvy, tvary, počty pater a ptejte se na předpovědi: „Myslíš, že to spadne, když přidáme ještě jednu?" Dítě se tak učí odhadovat, argumentovat a přijímat neúspěch jako součást procesu. A pokud se stavba zřítí, nechte ho chvíli být – někdy je nejlepší lekcí to, že se dá začít znovu a jinak.
Během hojení nechte místo volně dýchat a dítěti zkraťte nehty. Škrábání je nejčastější příčina toho, že se štípnutí zanítí nebo se do něj dostane infekce. Pokud se objeví hnis, rostoucí bolest nebo zarudnutí po několika dnech, jde už o jiný problém než o běžnou reakci na štípnutí a patří k lékaři.
Během vyšetření držte dítě tak, aby cítilo oporu, ale nebránilo lékaři v práci. U malých dětí je nejlepší sedět na kraji vyšetřovacího lehátka s dítětem na klíně, čelem k sobě. Nepřesvědčujte dítě za každou cenu sliby odměn předem, protože je pak musíte splnit i tehdy, když vše skončí pláčem. Po vyšetření oceněte konkrétní věc: „Zůstal jsi v klidu, když tě pan doktor poslouchal." Vyhněte se srovnávání se sourozenci a frázím o tom, že velcí kluci nepláčou.
Proč se vyplatí mluvit s dítětem předem a ne až v čekárně V čekárně už dítě vnímá cizí prostředí a je ve střehu. Vysvětlujte proto už na cestě a klidným hlasem. Ukažte mu, co se bude dít: nejdřív si sedneme, pak nás zavolají, pan doktor se zeptá, co nás bolí. U menších dětí pomáhá krátká hra na doktora doma, u starších stačí stručný scénář. Vyhněte se větám typu „neboj se" a „nic se nestane" — dítěti tím jen potvrzujete, že se bát má. Místo toho řekněte: „Můžeš se bát, ale zvládneme to spolu."
Osm hodin denně u obrazovky není samo o sobě katastrofa. Rozhoduje, co se děje mezi jednotlivými bloky práce. Pokud celých osm hodin prosedíte bez přerušení, tělo si to zapamatuje: ztuhnou kyčle, zkrátí se hamstringy, hlava se vysune dopředu a ramena se stočí. Pohyb u obrazovky neznamená cvičení v posilovně. Znamená pravidelné přerušení sezení tak, aby se klouby a svaly dostaly do jiné polohy než do té jedné, ve které sedíte celý den.
Kdy sáhnout po léku a kdy už volat pomoc Na svědění pomůže přípravek s antihistaminikem nebo slabým kortikoidem, ale u dětí je potřeba držet se návodu na obalu a nepřekračovat počet aplikací za den. U nejmenších dětí je lepší se nejprve poradit s lékařem nebo lékárníkem, zejména u štípnutí v obličeji. Typická chyba je natírat místo více přípravky najednou – kombinace masti, gelu a spreje kůži spíš podráždí a překáží v hojení.
Štípnutí hmyzem je u dětí běžná věc a většina reakcí odezní sama během několika dní. Rozdíl mezi klidným průběhem a zbytečně velkým otokem ale často nevzniká podle toho, jak zařídit malou kuchyniý hmyz kousl, nýbrž podle toho, co s místem děláte v prvních minutách a hodinách. První krok je vždy stejný: dítě odveďte z dosahu hmyzu, uklidněte ho a prohlédněte celé tělo, jestli nejsou další štípnutí jinde – například v obličeji, v ústech nebo v oblasti očí, kde je otok rizikovější.
Návštěva u lékaře s dítětem nezačíná ve dveřích ordinace, ale doma. Rozhoduje, co dítěti řeknete den předem a co si vezmete do tašky. Vyhněte se dvěma krajnostem: podrobnému popisu zákroků i mlčení. Řekněte pravdu v krátkých větách, které dítě zvládne: „Pan doktor se podívá na krk, bude to jako když ti doma svítím baterkou do pusy." Pokud má přijít injekce, neříkejte, že to nebude bolet. Řekněte, že to bude chvilku nepříjemné a že u toho budete. Důvěra se buduje opakovaně, ne jedním rozhovorem.