Co dělat, aby štěně a kočka žili v klidu pod jednou střechou?

Po několika týdnech poznáte, že se situace zlepšuje podle maličkostí: kočka se vrací do místnosti, kde je pes, štěně se na ni nehrne, oba mohou jíst nebo spát poblíž. Když se objeví zpětný pohyb – kočka se schovává, štěně štěká u dveří – uberte tempo a vraťte se k oddělení. Trpělivost a klidná rutina fungují lépe než jakýkoli trik.

Pokud se pes při odchodu vzruší už při oblékání, rozložte rutinu na části. Oblékejte se, ale zůstaňte doma. Vezměte klíče, ale neodcházejte. Tím potlačíte spojení mezi přípravou a odchodem. Dále vytvořte místo, kde pes zůstává, i když jste doma – pelíšek s hračkou nebo pamlskem. Nechte ho tam krátce samotného, i když jste v jiné místnosti. Postupně prodlužujte. Pes se tak učí, že samota není trest.

Pes, který tahá na vodítku, nedělá nic zlomyslného. Tah je pro něj přirozený pohyb vpřed a vodítko mu v tom brání. První věc, kterou je potřeba urovnat, je rozdíl mezi postrojem proti tahání a běžným obojkem. Obojek tlakuje na krk, což je při silném tahu pro psa nepříjemné a u krátkolehkých plemen i rizikové pro průdušnici. Postroj proti tahání rozkládá tlak na hrudník a ramena, takže pes necítí bodovou bolest, ale směr.

Na schodech platí, že kolo se neveze po stupních, ale sjíždí se po zadním kole a přední kolo se nadlehčuje. Tělo držte nízko, váhu vzadu, ruce v brzdách a rychlost regulujte zadní brzdou, ne přední. Přední brzda na schodech způsobí přepadnutí. U úzkých uliček jezděte středem svého pruhu, ne u zdi – u zdi hrozí střet s otevřenými dveřmi, popelnicí nebo chodcem, který vykoukne zpoza rohu. Pěší chůze v úzké uličce znamená jít při kraji, ale ne tak, abyste při vyhýbání vstoupili do vozovky.

Úklid hraje větší roli, než se zdá. Běžné čisticí prostředky na podlahu často neodstraní pach, který pes cítí. Proto se k místu vrací. Použijte prostředek, který pach neutralizuje, ne jen zakryje. Koberce a textilie vyžadují důkladné ošetření, jinak štěně bude mít stále „své" místo. Stejně tak platí, že miska s vodou má být kdykoli k dispozici, ale jídlo podávejte v pravidelných časech. Nekrmte těsně před spaním.

Oddělte je, ale nechce je izolovat Oddělení neznamená, že spolu nikdy nepřijdou do kontaktu. Znamená, že každý má své území a setkání probíhají řízeně. Používejte branku, vodítko nebo přepravku, ve které je kočka v bezpečí. Štěně mějte na vodítku i doma. Když se kočka přiblíží, odměňte štěně za klid – za leh, za oční kontakt s vámi, za ignorování kočky. Nikdy ho netrestejte za štěkání nebo vrčení. Strach a vzrušení se trestem nezmizí, jen se přidá nejistota.

Postupně prodlužujte společné chvíle. Začněte u krmení, pak přidejte krátké sezení na zemi, kdy pes žvýká pamlsek a kočka se může volně pohybovat. Když oba zvládají klid, zkuste společné hry na dálku – hračku na provázku pro kočku a míček pro psa, ale odděleně. Nikdy nenuťte kočku, aby se kamarádila. Některé dvojice spolu nikdy spát nebudou, ale mohou spolu žít bez stresu. To je úspěch.

Přechod na domácí stravu dělejte postupně. Během jednoho až dvou týdnů přimíchávejte nové jídlo do původního krmiva, nejprve v poměru jedna ku čtyřem, postupně poměr obracejte. Sledujte stolici, močení a chuť k jídlu. Pokud se objeví průjem, zvracení nebo odmítání potravy, zpomalte. Kočky jsou konzervativní a náhlá změna je stresuje. Některé jedince je lepší nechat na komerčním krmivu a domácí stravu podávat jen jako doplněk dvakrát týdně.

Štěně a kočka v jednom bytě nemusí být konflikt. Rozhoduje ale pořadí, tempo a to, kdo má kam uniknout. Ještě před příchodem štěněte připravte kočce bezpečné místo – místnost, kam pes nesmí. Do ní dejte pelíšek, misky, záchod a škrabadlo. Kočka musí mít možnost volby, ne jen útěk na skříň. Štěněti naopak vymezte vlastní kotec nebo přepážku, aby se i ono mohlo stáhnout, když bude mít kočky dost.

Typická chyba je nechat je „ať si to vyřeší sami". Kočka nemá kam ustoupit a štěně se učí, že honit kočku je zábava. Další chyba je držet kočku v náručí, když se pes přiblíží. Kočka se cítí v pasti a pes dostane kočku přímo před čumák. Lepší je nechat kočce volnou cestu k úniku a psa odlákat na vodítku jinam. Vyhněte se i tomu, abyste kočce nadávali, když štěněti dá packou. Kočka jen nastavuje hranici a štěně se z toho má poučit.

První dny je držte oddělené a nechte je vnímat pach toho druhého. Vyměňujte látky, které nesou pach, a podávejte je při krmení. Krmte je na opačných stranách dveří, aby si spojily přítomnost druhého s něčím příjemným. Teprve po několika dnech začněte s krátkými vizuálními kontakty přes mřížku nebo dětskou branku. Celou dobu sledujte řeč těla: kočka, která zírá, má zploštělé uši a švihá ocasem, není připravená. Štěně, které skáče do branky, potřebuje zpomalit, ne pustit dál.