Co dává lepší obraz v zrcadle: světlo shora, nebo ze strany?
Typická chyba je přesný opak: ráno rozsvítit jen tlumeně, protože je člověku příjemně, a večer si posvítit ostrým stropním světlem, protože se potřebuje soustředit. Tělo pak dostává signál den–noc obráceně. Druhá chyba je spoléhat na jedinou lampu pro celý den. Potřebujete dvě sady zdrojů: jednu pro ráno, jednu pro večer. Nemusí to být drahé, stačí vyměnit žárovku a přemístit lampu.
Nejde o estetiku, ale o fyziologii vidění. Zornice se roztahují podle nejtmavšího místa v zorném poli, ne podle nejjasnějšího. Když je strop oslnivý a kouty tmavé, oko pracuje ve velkém kontrastu a unaví se dřív. Zároveň přestanete vnímat obrysy předmětů, protože světlo přichází z jednoho směru a nevytváří na površích přechody. Místnost pak nemá „hloubku" – všechno se slévá do jedné plochy.
Rozhodnutí, kdy zhasnout, tedy není o jednom univerzálním pravidle. U starších zdrojů zhasínejte při odchodu na delší dobu a krátké přechody neřešte. U LED zhasínejte klidně i na minutu, pokud tím nezhoršíte pohodu v místnosti. Když si nejste jistí, pozorujte, jak světlo reaguje — jestli po zapnutí chvíli trvá, než se rozjasní, nebo jestli při startu blikne, je to signál, že mu časté spínání nesvědčí. A pokud se světlo začne chovat nepředvídatelně, řešte výměnu dřív, než začne selhávat při nejméně vhodné chvíli.
Časté rozsvěcení a zhasínání vypadá jako maličkost, ale u některých světelných zdrojů rozhoduje o tom, zda vydrží roky, nebo měsíce. Než začnete řešit, jestli je levnější svítit pořád, nebo zhasínat při každém odchodu, projděte si, jaký typ světla v místnosti vlastně máte. Jinak se rozhodujete naslepo a snadno zaplatíte za špatný zvyk.
Lesklá deska vypadá na fotkách dobře, ale v reálném interiéru často předvádí něco jiného: místo hladkého povrchu vidíte jen odlesky oken, lamp a protější stěny. Nejde přitom o vadu materiálu. Odraz vzniká tam, kde se světlo od hladkého povrchu odráží pod stejným úhlem, pod jakým na něj dopadá. Kdo chce odlesky potlačit, musí zasáhnout buď do světla, nebo do povrchu — ideálně do obojího.
Začněte tím, že si v místnosti projdete všechny zdroje světla. Odlesk na desce není náhodný; obvykle ho vytváří konkrétní okno, stropní svítidlo nebo stojací lampa. Zkuste si stoupnout tam, kde desku běžně používáte, a najděte místo, odkud odraz skutečně přichází. Často pomůže pouhé pootočení stolu, posunutí lampy nebo jiný sklon žaluzie. Pokud světlo dopadá z boku, odlesk se přesune mimo zorné pole a deska najednou působí klidněji.
Nakonec zvažte, jak desku používáte. Pracovní plocha v kuchyni snese matnější povrch, protože na ní jde hlavně o funkci. Jídelní stůl v obývacím pokoji může mít jemnější lesk, pokud ho umístíte dál od oken a nad něj nedáte bodové světlo. Rozhodující je tedy kombinace úhlu dopadu světla, skutečné úpravy povrchu a způsobu používání — ne jen to, jak deska vypadá v katalogu.
Pokud měnit povrch nechcete, pracujte s tím, co máte. Pravidelné čištění měkkým hadrem a vhodným prostředkem snižuje množství mastných stop, které odlesky zvýrazňují. Vyhněte se agresivním pastám a brusným houbičkám: mikroskopické škrábance rozptylují světlo nerovnoměrně a odlesk pak vypadá rozbitý a špinavý. Na lesklé plochy používejte spíš dva hadry — jeden navlhčený, druhý suchý na doleštění — a tlak veďte jedním směrem.
Matný povrch řeší víc než leštidlo Druhá cesta je úprava povrchu. Vysoce lesklý lak nebo laminát odráží prakticky vše, a proto jsou na něm vidět i drobné nerovnosti a otisky. Pomůže přechod na polomatnou nebo matnou úpravu, ať už jde o novou desku, nebo o renovaci stávající. U dřeva se vyplatí matný lak nebo olejová povrchová úprava, u kompozitů zase matná varianta provedení. Pozor na levné „matné" fólie, které jsou ve skutečnosti jen jemně strukturované a pod určitým úhlem stále zrcadlí.
Častou chybou je snažit se odlesk „přebít" silnějším světlem. Jasnější lampa odraz jen zvětší. Stejně tak nefunguje pokládat na desku dekorativní běhouny a podložky nahodile; pokud nejsou z matného materiálu, samy se stávají novým zdrojem odlesku. Lepší je zvolit jeden matný prvek, který světlo rozptýlí, a zbytek nechat čistý.
Kdy je boční světlo lepší než horní Světlo ze strany zvýrazní texturu pleti a je nenahraditelné při úpravě vousů, obočí nebo linky. Dvě svítidla po stranách zrcadla ve výšce očí osvětlí obličej rovnoměrně a nechají jen jemné stíny, které dodají tváři plasticitu. Podmínkou je symetrie: jedno světlo vlevo a jedno vpravo, obě ve stejné výšce a se stejnou teplotou světla. Asymetrické boční osvětlení vytváří dojem nakřiveného obličeje a při líčení vede k nerovnoměrnému nanášení.