Co buduje důvěru: plná miska, nebo klidný hlas?

Kdy rebase nedělat a jak to tým nauč

Školní družina často nabízí méně prostoru, než by děti potřebovaly. Tělocvična je obsazená, hřiště mokré a chodba klouže. Netradiční pohybové hry proto staví na tom, co je po ruce: vlastní tělo, drobné předměty a hlavně pravidla, která děti pochopí během minuty. Nejde o soutěž o nejlepšího sportovce, ale o to rozpohybovat i ty, kteří se jinak drží stranou.

Rozdělte kuchyni na zóny podle činnosti, ne podle druhu nádob

Zásadní je využít výšku, ne podlahu. Panelákové kuchyně mívají standardní linku, ale stěna nad ní bývá prázdná. Místo další skříňky ve stejné výšce dejte přednost otevřeným policím nebo liště, na kterou zavěsíte naběračky, prkénko a koření. Na co si dát pozor: police nesmí být příliš hluboké, jinak se v nich věci ztrácejí a špatně se uklízejí. Hloubka kolem patnácti centimetrů stačí. Typická chyba je dávat na otevřené police těžké hrnce – vypadá to efektně, ale při vaření překáží a police se časem prověsí.

Typická chyba je nejednotnost. Jeden člen rodiny psa pustí na gauč, druhý ho vyhání. Pes pak neví, co platí, a začne si zkoušet hranice. Sepište si pravidla, na kterých se domluvíte, a držte se jich všichni. Stejně tak neopakujte povel pětkrát. Řekněte ho jednou, jasně, a pokud pes nereaguje, přejděte k jednodušší verzi. Opakováním povelů psa učíte, že první povel nic neznamená.

Na co se zapomíná nejčastě

Důvěra je oboustranná. Pes vám věří, když ví, že ho nepřekvapíte nepříjemným zážitkem. Vy věříte psovi, když znáte jeho signály a respektujete je. Výcvik pak není boj, ale společná práce. Začněte dnes tím, že si deset minut sednete na zem, necháte psa, ať přijde sám, a nic po něm nechcete. Uvidíte, že i to je trénink.

Práce s odměnou je základ, ale odměna není jen pamlsek. Pro mnoho psů je větší odměna to, že si můžete hrát, že jdete dál, že dostanou svolení něco očichat. Najděte, co vašeho psa skutečně baví, a používejte to. Pokud pes pamlsek odmítá, je pravděpodobně ve stresu nebo přesycený. V tu chvíli cvičení přerušte. Nenuťte ho.

Většina začátečníků dělá stejnou chybu: chtějí psa naučit sedni a lehni dřív, než si pes vůbec zvykl na ruku, která ho vodí. Pokud pes uhýbá pohledem, stahuje uši nebo se olizuje, není to vzdor. Je to nejistota. V tu chvíli nemá smysl tlačit na výkon. Lepší je zkrátit lekci na dvě minuty a skončit dřív, než pes ztratí pozornost. Krátké a časté tréninky fungují lépe než dlouhé mučení.

Důvěra mezi psem a pánem nevzniká z povelů, ale z předvídatelnosti. Pes se učí tomu, co se opakuje. Když každý den přicházíte domů ve stejnou dobu, krmíte na stejném místě a reagujete na stejné situace stejně, pes začne chápat, co může čekat. Právě z té předvídatelnosti roste klid. Bez klidu není výcvik, jen přežívání.

Pozor na tresty za nejistotu. Když pes zavrčí na cizího člověka, protože se bojí, a vy ho za to potrestáte, naučíte ho jen to, že vrčení je špatné. Příště nebude vrčet, ale rovnou kousne. Mnohem účinnější je odstoupit, zkrátit vodítko a dát psovi prostor. Důvěra se buduje tím, že pes zjistí, že ho nebudete nutit do něčeho, co nezvládá.

Rutina, která psa uklidní i bez povelu Zaveďte pevný rytmus dne. Ráno krátká procházka, pak jídlo. Odpoledne delší venčení s možností očichávat. Večer klid, žádné divoké hry před spaním. Pes, který ví, co přijde, nemusí být ve střehu. A pes ve střehu se hůř učí. Stejně důležité je místo na odpočinek. Určete jedno místo, kde psa nikdo neruší, ani děti, ani návštěvy. Když tam pes leží, nechte ho být. Tím mu dáváte najevo, že má v domě bezpečný bod.