Bodnutí do tlamy psa: chyba, která může skončit tragicky

Mnoho chovatelů řeší, jak psovi zpříjemnit přijímání potravy. Jedním z nejčastějších tipů, které se objevují v diskuzích, jsou vyvýšené misky neboli stojánky. Než ale nějaký pořídíte, měli byste vědět, že ne každému psovi vyvýšená miska prospěje. U některých plemen může naopak zvýšit riziko zdravotních problémů, zejména těch souvisejících se žaludkem a zažíváním.

Nejčastější chybou je podcenění a čekání, jestli to „samo přejde". U bodnutí do tlamy to neplatí nikdy, protože otok v této lokalitě ohrožuje život přímo. Druhou chybou je aplikace mastí do tlamy – pes je slíže a může se u něj objevit průjem nebo zvracení, což odvede pozornost od skutečného problému. Pokud pes začne ztrácet vědomí, položte ho na bok, vyplázněte jazyk a pokuste se udržet dýchací cesty volné. Pak už jen rychle k veterináři – každá vteřina rozhoduje.

Pokud se nehodě nepodaří zabránit, důkladně místo vyčistěte prostředkem, který odstraní zápach. Nejen kvůli hygieně, ale proto, že pokud štěně cítí moč, má tendenci se na toto místo vracet. Vyhněte se přípravkům s čpavkem, protože ten moč připomíná. Po vyčištění místo zkontrolujte a případně zopakujte. A hlavně – nevyhazujte ručník, kterým jste nehodu utřeli, do koše v místnosti. Štěně by ho mohlo najít a opět si místo spojit s potřebou. Vezměte ho ven a nechte tam, aby si štěně spojilo potřebu s venkovním prostředím.

Pokud pes dýchá a otok je menší, snažte se ho udržet v klidu. Zbytečný pohyb zrychluje krevní oběh a tím i šíření jedu. Položte ho na chladné místo, mluvte na něj klidným hlasem a nechte ho sedět, nelehat – v sedě se mu lépe dýchá. Hlavu mu zvedněte do mírné elevace, ale nezaklánějte prudce, aby se mu nezhoršil přístup vzduchu. Pokud máte po ruce chladicí gel nebo jen čistou tkaninu namočenou ve studené vodě, přikládejte ji zvenku na tváře a čelist. Tím zpomalíte vstřebávání jedu a částečně zmírníte otok.

Pokud se stav psa nezlepšuje ani po týdnech důsledného tréninku, je vhodné konzultovat odborníka na psí chování. Někdy je separační úzkost tak hluboká, že ke zvládnutí potřebuje cílenou terapii, případně dočasné léky předepsané veterinářem. Než ale sáhnete po této možnosti, vyzkoušejte alespoň dva měsíce pravidelného nácviku a zaznamenávejte si pokroky. Často se stává, že majitel trénink předčasně vzdá, protože pokrok není okamžitý. Klíčem je trpělivost, konzistentnost a naprostá absence trestů. Psa z úzkosti nevyléčíte přísností, ale budováním jistoty, že váš odchod vždy skončí vaším návratem.

Častou chybou je, že lidé berou kotě mezi cizí lidi příliš brzy nebo naopak až po devátém týdnu. Ideální je postupně zvyšovat počet lidí, se kterými kotě přichází do styku, ale vždy v klidném prostředí a s možností úniku. Začněte s jedním až dvěma členy domácnosti, pak přidejte přátele. Každý nový člověk by měl kotěti nabídnout pamlsek a nechat ho, ať si ho samo vezme. Pozor na děti – měly by být poučeny, že kotě není hračka a že se k němu mají chovat tiše a jemně.

Typickou chybou je, že majitelé venčí štěně na povel, ale pak ho nechají volně pobíhat po bytě bez dozoru. Přitom právě dohled je klíčový. Dokud je štěně v místnosti, kde se pohybujete, mějte ho neustále na očích. Když ho nemůžete sledovat, dejte ho do kotce nebo do ohraničeného prostoru, kde nebude mít příležitost udělat nehodu na koberci. Tím ho vlastně učíte, že uvnitř se vykonává potřeba jen na určeném místě. Stejně tak je důležité venčit štěně vždy po probuzení, po jídle, po hře a před spaním. Těchto okamžiků se držte bez výjimky.

Pozor také na to, co se děje ve vaší domácnosti, když jste pryč. Pokud pes úzkostně ničí především věci s vaší vůní – boty, oblečení, deky – nejde o náhodný vandalismus. Tím se snaží kompenzovat vaši nepřítomnost. V takovém případě mu poskytněte bezpečné útočiště, jako je klec nebo pelíšek v klidné místnosti, ale nikdy ho tam nezavírejte jako trest. Klec musí být dobrovolným úkrytem, kde se pes cítí bezpečně. Před odchodem mu dejte hračku, kterou využije k žvýkání, ale ne tu, kterou má neustále k dispozici. Ideální je hračka, která mu zabere delší čas, ale nezpůsobí mu zažívací potíže.

Celý proces vyžaduje trpělivost. Některá štěňata pochopí princip během několika dní, jiná potřebují týdny. Důležité je nevzdávat se a hlavně nestřídat pravidla. Pokud jeden den dovolíte štěněti, aby si ulevilo na balkoně, a druhý den ho vodíte ven, je zmatené a neví, co se po něm chce. Zvolte jeden způsob a toho se držte. Až štěně dospěje a začne samo vyhledávat venkovní prostor, můžete postupně prodlužovat intervaly mezi venčením. Ale i pak platí, že prevence je lepší než řešení následků.