Být u toho za: kdy se vyplatí přihlížet a kdy zasáhnout

Nakonec si všimejte vlastního chování. Děti se učí napodobováním. Pokud sami nesete prohru těžce, nadáváte nebo se vztekáte, dítě to převezme. Mluvte o prohře klidně a s humorem. Říkejte: „Tak dneska jsem prohrál, zítra to zkusím znovu." Tím dáváte najevo, že prohra není konec světa. Vytrvalost a schopnost zvládat neúspěch se formují právě v těchto malých každodenních situacích.

Věk na krabici berte jako orientační, ne jako zákon. Udává, pro jak staré dítě je hra obsahově a mentálně zvládnutelná, ale neříká nic o tom, jestli ji vaše dítě bude bavit. U předškoláků hledejte hry s jedním jasným cílem a minimem textu – obrázkové kostky, přiřazování, jednoduché sbírání. U dětí na prvním stupni už fungují hry s pravidly o dvou až třech krocích a s možností trochu taktizovat. Pokud váháte mezi dvěma věkovými pásmy, vyberte to nižší, ale počítejte s tím, že dítě rychle vyroste a hra ho přestane bavit.

Pomůcky držte na uzdě. Stačí papír, pastelky, kostka nebo kamínky. Nekupujte nic speciálního. Čím víc rekvizit, tím víc se hra zvrhne v manipulaci s předměty a děti zapomenou na pohádku. Naopak se hodí, když si děti samy vyrobí figurky nebo nakreslí mapu. Zapojí se tak do přípravy a hru přijmou za svou. Pokud máte starší děti, nechte je vymyslet jedno nové pravidlo nebo překážku. Budou mít pocit, že hru spoluvytvářejí, a vydrží u ní déle.

Častá chyba je příliš mnoho hráčů v jednom družstvu. Na malém prostoru se děti srazí, šlápnou si na prsty a hra se rozpadne. Ideální je tři až pět členů na tým. Druhá chyba je značení. Křída na koberci nejde dolů, kužely se posouvají. Použijte barevné papíry přilepené páskou nebo obruče, které drží na místě.

Základem je malý bazén s pokrývkou. Naplňte ho ráno do deseti centimetrů, odpoledne děti vycákanou vodu dolijí a večer přikryjte fólií nebo plachtou. Přes den se odpaří méně vody a druhý den je znovu použitelná. Vodu z bazénu nevylévejte na trávník hned, ale nechte ji odstát a použijte na zalévání záhonů. Pozor na chlorované bazény, tam je pro rostliny potřeba voda odpařená alespoň den.

Kdy je přítomnost žádoucí a kdy naopak překáží Být u toho za má smysl, když přinášíte klid, podporu nebo druhou ruku. Například při montáži nábytku stačí podávat nářadí a hlídat návod. Naopak pokud někdo řeší složitý problém, vaše přítomnost může rušit. Typickou chybou je stát přímo v cestě nebo neustále komentovat. Lepší je držet se stranou, sledovat situaci a zasáhnout, jen když vás někdo požádá. Platí to i v krizových situacích – volat o pomoc je někdy užitečnější než se plést pod nohama.

Klasická stříkačka nebo hadice s tryskou spotřebuje za hodinu i několik desítek litrů. Nastavte trysku na mlhu, ne na proud, a hru časově ohraňte. Ideální je přesunout hru do stínu, kde se voda méně odpařuje a děti se tolik neunaví. Vyhněte se hře na přímém slunci mezi jedenáctou a třetí hodinou, voda se rychle ohřeje a hrozí přehřátí.

Praktický postup: nejprve se zeptejte, zda můžete být užiteční. Pokud ano, nechte si přesně říct, co máte dělat. Během akce se držte stranou hlavního děje, ale mějte oči otevřené. Když se něco nedaří, nabídněte konkrétní pomoc – ne obecné „můžu nějak pomoct?". A hlavně: nevnucujte se. Někteří lidé chtějí být u toho za jen jako tichá podpora a jakýkoli zásah je pro ně rušivý.

Voda z praní a mytí nádobí jako zdroj Vodu z ručního praní nebo z dřezu po opláchnutí zeleniny nenechávejte odtéct. Sesbírejte ji do kbelíku a použijte na vodní pistole, stříkací hadici nebo naplnění malých lavorů. Děti ocení, že mají "vlastní" vodu, a vy ušetříte. Vyhněte se vodě s velkým množstvím saponátu, ta pění a při hře dráždí oči.

Častou chybou je napouštět bazén každý den znovu. Voda vydrží dva až tři dny, pokud se do ní nepletou zbytky jídla a trávy. Použijte síťku na hladinu a po hře bazén zakryjte. Další chybou je vylévat vodu do kanálu. Místo toho ji použijte na spláchnutí záchodu, umytí podlahy nebo zalití keřů. Pokud máte zahradu, voda z her je pro ni lepší než ta z hadice, protože je teplejší.

Po hře nechte děti oschnout na ručníku a vodu z něj vyždímejte do kbelíku. I pár litrů denně se za léto nasčítá. Vodní hry nemusí znamenat plýtvání, pokud se voda používá opakovaně a vědomě. Stačí změnit pořadí kroků a hlídat, kam voda odtéká.

Závěrem: být u toho za není pasivita. Je to vědomá role, která má svá pravidla. Když ji zvládnete, budete pro druhé cenní, aniž byste překáželi. Když ne, raději se zeptejte, co je potřeba, a přizpůsobte se. Rozdíl mezi užitečným a zbytečným přihlížením je v komunikaci a respektu k situaci.