Autogenní trénink: uvolnění, nebo koncentrace?
Začněte tím, že si připravíte prostor. Uklidíte koupelnu, ložnici nebo obývací pokoj tak, aby vás nic nerozptylovalo. Připravte si ručníky, župan, oblíbený čaj a vodu. Teplota v místnosti by měla být příjemná, ne přetopená. Vytáhněte si vše, co budete potřebovat, abyste během relaxace nemuseli vstávat a hledat. Typická chyba je nechat telefon nabitý hned vedle sebe. Dejte ho do jiné místnosti nebo zapněte režim nerušit.
Kdy cvičit a čeho se vyvarovat Cvičte dvakrát až třikrát denně, vždy asi deset minut. Nejvhodnější je ráno po probuzení a večer před spaním, případně v polední pauze. Nepraktikujte bezprostředně po jídle, po alkoholu nebo při akutní nemoci. Během cvičení se mohou objevit nepříjemné pocity: závrať, tlak na hrudi, necitlivost končetin. Když se dostaví, cvičení přerušte, otevřete oči a vstaňte. Nikdy nepokračujte silou. Stejně tak neprovádějte cvičení „chlad na čele" bez předchozího zvládnutí ostatních stupňů.
Kde se nejčastěji chybu
Na závěr: hudba na spaní je nástroj, ne zázrak. Funguje, když je tichá, stabilní, bez obrazovky a bez textu. Když ji nastavíte takto, usnete dřív a vzbudíte se méněkrát. Když ne, jen si přidáte další zdroj hluku do ložnice.
Pokud saunujete s partnerem nebo přáteli, mluvte předem o tom, kdo co dělá. Jeden člověk by měl mít na starosti kamna a větrání, druhý časování a občerstvení. Není nic horšího než zmatené pobíhání v horku, kdy se nikdo nechce vzdát svého místa. Domácí ceremoniál má být plynulý a tichý. Když se to podaří, není potřeba drahých doplňků ani složitých rituálů. Stačí suchá sauna, málo vůně a dostatek času.
Hudba na spaní nefunguje sama o sobě. Pokud ji pustíte nahlas, na reproduktor u postele nebo na playlistu, která vás nutí poslouchat texty, pravděpodobně usnete později než bez ní. Rozhoduje hlasitost, typ zvuku a to, zda hudba běží celou noc. Nejprve si ujasněte, co od ní chcete: utlumit rušivé zvuky z ulice, zkrátit usínání, nebo udržet spánek ve druhé polovině noci. Podle toho volte nahrávku i způsob přehrávání.
Autogenní trénink není soutěž. Výsledky se dostavují po týdnech pravidelného cvičení, ne po několika dnech. Kdo vydrží, získá nástroj, který funguje kdykoli a kdekoli – v tramvaji, v čekárně, před důležitým jednáním. Kdo to vzdá po prvním neúspěchu, obvykle si myslí, že mu to „nejde". Přitom stačí jen méně tlačit na pilu a vrátit se k jednoduššímu stupni.
Jak vybrat zvuk, který vás nechá usnout Vhodné jsou zvuky bez výrazné melodie a bez náhlých změn. Bílý šum, růžový šum, déšť, vzdálené vlnobití nebo zvuk větráku mají stabilní hladinu a mozek je přestane řešit. Naopak písničky s refrénem, zpěvem nebo rytmem, do kterého se chytáte, vás udrží v bdělosti. Pokud už hudbu s melodií chcete, vyberte instrumentální skladby s tempem kolem 60–70 úderů za minutu a bez výrazných basů. Otestujte to jednoduše: pusťte nahrávku v polovině dne vsedě. Pokud se při ní chcete spíš hýbat než zívat, na spaní se nehodí.
Typická chyba začátečníků je přeskočit přípravu a rovnou zkoušet všech šest cvičení. Další chybou je přílišná snaha: čím víc se snažíte tíhu vyvolat, tím méně se dostaví. Pomáhá představa, ne vůle. Také se nevyplácí cvičit v hlučném prostředí nebo s telefonem na dosah. Pokud se nedaří navodit teplo, pomůže představa teplé vody na rukou, ale jen krátce, aby se mozek neučil nesprávný vzorec.
Základem je podlaha a podložka. Na tvrdou podlahu položte rohož z přírodních vláken – sisal, juta nebo vlna fungují dobře, ale pozor: některé z nich kloužou. Podložku na sezení volte raději z bavlny nebo konopí, protože syntetické pěny sice izolují, ale přírodnímu rázu koutku ubírají. Pokud sedíte na zemi, dejte pod sebe ještě tenkou vlněnou deku, která v zimě izoluje od chladu a v létě se dá snadno složit a uklidit.
Autogenní trénink stojí na jednoduchém principu: opakovanou představou a vnitřní řečí navodíte v těle konkrétní fyziologickou reakci. Nejde o sugesci ani o hypnózu. Tělo reaguje na přesně formulované věty, kterým se říká autosugesce. Základní šestice cvičení zahrnuje tíhu, teplo, klidný tep, klidné dýchání, teplo v břiše a chlad na čele. Každé se nacvičuje několik týdnů, než se spojí do jednoho celku.
Po zvládnutí základních šesti stupňů přichází na řadu závěrečná část: „Paže jsou pevné, dýchám zhluboka, otevřu oči." Tento rituál je důležitý, protože bez něj může člověk zůstat v uvolnění déle, než potřebuje, a být pak malátný. Pokročilí jedinci přidávají barevné představy nebo vlastní formulky, například pro zvládnutí bolesti hlavy. Vždy ale platí, že nový stupně se přidává až po důkladném zvládnutí předchozího.