7 úkazů na noční obloze, které spatříte bez dalekohledu

Pokud budete trpěliví, dočkáte se i vzácnějších úkazů, jako je polární záře. Tu můžete vidět i ze střední Evropy, ale jen při silné geomagnetické aktivitě a daleko od měst. Sledujte předpověď slunečního větru a vyrazte ven v noci, kdy je obloha bez mraků a Měsíc neruší svým svitem. Polární záře se projevuje jako zelené nebo načervenalé záře, které se pohybují a mění tvar. Nejdůležitější je ale nebát se tmy a dát očím čas – pak se vám noční obloha odmění pohledem, na který jen tak nezapomenete.

Typickou chybou bývá zaměření se pouze na samotné Slunce. Pokud máte fotoaparát nebo dalekohled, věnujte pozornost i okolnímu prostředí. Během úplného zatmění se na obzoru objeví narůžovělý pruh – to je takzvaný Belt of Venus. Snažte se zachytit i stíny stromů, které se mění na drobné srpky díky optickému jevu. Nezapomeňte ale, že fotografování bez speciálního filtru poškozuje nejen oči, ale i snímač fotoaparátu.

Zatmění Slunce patří k nejpůsobivějším přírodním úkazům, ale jen málokdo ví, na co se předem připravit. Nejdůležitější není ani tak samotný okamžik, jako spíš volba místa a bezpečnost očí. Než vyrazíte, ověřte si přesný čas začátku a konce úkazu přímo pro vaši zeměpisnou polohu – údaje z velkých měst se mohou lišit o desítky minut. Pro pozorování si vyberte vyvýšené místo s volným obzorem směrem k západu, ideálně mimo údolí a husté lesy.

Po skončení úplné fáze musíte opět nasadit ochranné brýle. Mnoho lidí je v euforii sundá příliš brzy a riskuje poškození sítnice. Vždy si předem nastavte budík nebo si poznamenejte přesný čas konce fáze a pak ještě chvíli počkejte. Pokud pozorujete s dětmi, vysvětlete jim předem, že brýle nasazují i sundávají pouze s vaším souhlasem – jinak hrozí, že se podívají přímo do Slunce a způsobí si nevratné poškození zraku.

Jestli chcete magnitudu skutečně používat, pořiďte si jednoduchý hvězdný atlas (papírový nebo elektronický), ale vždy kontrolujte, jestli uvádí zdánlivou nebo absolutní hodnotu. U komet a planetek se často setkáte s odhady jasnosti, které se mění ze dne na den. V takovém případě si zvykněte zapisovat datum a čas pozorování – bez těchto údajů je číslo bezcenné. A nezapomeňte, že magnituda není míra velikosti hvězdy, ale míra jasnosti. Malá hvězda blízko u nás může být jasnější než obří hvězda ve vzdálené galaxii.

Když se za jasné noci podíváte vzhůru, možná vás překvapí, kolik toho zahlédnete i bez jakéhokoli vybavení. Stačí jen vědět, kam se dívat, a dát si záležet na tom, aby vaše oči měly čas si na tmu zvyknout. Nejčastější chybou je spěchat – hned po příchodu z osvětlené místnosti čekáte, že uvidíte maximum, ale zornice potřebují klid a tmu. Dejte si patnáct až dvacet minut, než začnete pozorovat, a vyhněte se jakémukoli svitu mobilu či baterky.

Pokud aplikace stále ukazuje špatný směr, zkuste restartovat telefon. Někdy se senzory zaseknou kvůli překrytí jiné aplikace, a to zejména po hrách s pohybovým ovládáním. Po restartu kalibraci zopakujte. Vyhněte se také používání aplikace v blízkosti velkých kovových předmětů, magnetů nebo elektromotorů – ty dokážou kompas rozladit i při správně provedené kalibraci.

Kromě planet vás zaujmou i stálice, které tvoří známé obrazce. Naučte se najít Velký vůz, který je součástí souhvězdí Velké medvědice – jeho dvě zadní hvězdy ukazují směrem k Polárce. Polárka je důležitá pro orientaci, protože stojí skoro nad severním světovým bodem. Když už víte, kde je sever, můžete hledat další výrazné obrazce, jako je Orion se třemi hvězdami v pásu nebo Kasiopeja ve tvaru písmene W. Dejte si pozor na světelné znečištění – čím dál od měst, tím více hvězd uvidíte, takže pokud to jde, vyberte si místo za obcí.

Typická chyba začátečníků: snaží se najít objekt s magnitudou +8, ale používají malý triedr s průměrem objektivu 25 mm. Přitom platí jednoduché pravidlo – čím větší průměr objektivu, tím slabší hvězdy uvidíte. Dalekohled s průměrem 50 mm ukáže hvězdy až do +10, ale jen pokud je optika kvalitní a obloha tmavá. Než se pustíte do hledání slabých objektů, zkuste nejdřív naladit zrak alespoň na 20 minut ve tmě a vyhněte se bílému světlu z mobilu – zničí vám noční vidění.

Když se řekne magnituda, většina začínajících pozorovatelů si představí něco jako „velikost hvězdy". Ale ve skutečnosti jde o číselnou stupnici, která popisuje, jak jasný se objekt jeví z našeho pohledu na Zemi. Čím nižší číslo, tím jasnější objekt. Nezní to intuitivně, ale má to logiku – systém vznikl ve starověkém Řecku, kde nejjasnější hvězdy dostaly první stupeň a ty nejslabší šestý. Dnes se stupnice rozšířila i do záporných hodnot, takže Slunce má jasnost asi -27 magnitud a nejslabší objekty, které zachytí velké dalekohledy, se pohybují kolem +30.