6 zásad, díky kterým budete mít v kuchyni konečně pořádek

Než začnete nakupovat bedny a police, zastavte se a prohlédněte si, co na balkoně nebo terase skutečně používáte. Gril, který vytáhnete třikrát za rok, nepotřebuje trvalé místo. Stejně tak rezervní židle nebo dekorace, které jen překážejí. Roztřiďte věci do tří skupin: na ty, co musí být po ruce (například zahradnické náčiní), na sezónní (polštáře, deky) a na ty, které by měly být raději uvnitř bytu. Teprve pak uvidíte, kolik úložného prostoru vůbec potřebujete.

Jak postupovat při vrtání, aby hmoždinka držela bezpečně Nejdříve si přesně označte místa pro vrtání. Na polici zatíženou knihami nebo nádobím použijte minimálně čtyři úchyty – dva na každé straně. Vrtejte vždy do ložné spáry? Ne, to je častá chyba. Spára mezi cihlami je měkká a hmoždinka se v ní může uvolnit. Vrtejte do samotné cihly, ideálně do středu její plochy. Použijte vrták s tvrdokovovým hrotem o průměru odpovídajícím doporučení výrobce hmoždinky. U dutých cihel nevrtejte příklepem – příklep rozvibruje keramiku a vytvoří nepravidelnou díru. Vrtejte plynule, bez tlaku, a průběžně vytahujte vrták, aby se odváděl prach. Pokud narazíte na hladký odpor a pak náhlé „propadnutí", vrtáte správně – v dutině. Hloubku díry kontrolujte podle délky hmoždinky, abyste neprorazili celou cihlu.

Nakonec si řekněte, co od police očekáváte. Na lehké dekorace stačí i dvě menší hmoždinky, na těžké knihy zvolte raději čtyři kovové kotvy. Po montáži položte na polici maximální předpokládanou zátěž a nechte ji působit alespoň dva dny. Teprve pak zkontrolujte, zda se úchyty neuvolnily. Pokud se police prohýbá nebo hmoždinky povolují, okamžitě ji odlehčete a kotvení zpevněte. Správně ukotvená police v duté cihle vydrží překvapivě mnoho, ale jen tehdy, když respektujete vlastnosti materiálu a použijete odpovídající spojovací prostředek. Vyhnete se tak nejen spadlé poličce, ale i poškozené stěně a zbytečným opravám.

Nakonec si spočítejte, kolik věcí opravdu venku potřebujete mít trvale. Pokud máte sklep nebo komoru, přesuňte tam všechno, co se dá. Balkon nebo terasa mají sloužit k odpočinku, ne jako skladiště. Pravidelně, alespoň jednou za dva měsíce, projděte úložné prostory a vyhoďte nebo darujte věci, které už nepoužíváte. Tak udržíte prostor vzdušný a příjemný po celý rok.

Nezapomínejte na rohy, které bývají nevyužité. Rohová police nebo trojúhelníková skříňka zabere minimum místa a pojme překvapivě hodně. Do rohu postavte také vertikální květináč s bylinkami, které využijete při vaření. Když zvolíte modulární systém na míru, můžete ho časem rozšířit o další prvky. Vyhnete se tak nevzhledné změti různobarevných krabic, které působí chaoticky.

Na co se zaměřit, abyste neutopili byt v dekoracích U malých prostor funguje pravidlo „méně, ale větší kusy". Místo deseti malých rámečků na zeď pověste tři větší obrazy nebo jedno velké zrcadlo v ratanovém rámu. Zrcadlo navíc opticky zvětší místnost. Košíky na prádlo, krabice na knihy a další úložné prvky vybírejte z přírodních materiálů — ratan, bambus nebo dřevo. Nejenže něco pojmou, ale také samy o sobě fungují jako dekorace. Vyhněte se plastovým krabicím, které boho atmosféru spolehlivě zabijí.

Jak využít spodní a horní skříňky, aby se v nich snadno hledalo Spodní skříňky jsou nejpřístupnější, proto do nich patří těžké a objemné věci. Využijte je na skladování větších zásob potravin, kuchyňských spotřebičů, které používáte jen občas, a dalšího náčiní. Horní skříňky naopak slouží pro lehčí předměty, které nepotřebujete každý den — servírovací mísy, dekorační talíře nebo méně používané sklenice. Vždy do nich dávejte jen to, na co dosáhnete bez šplhání. Častým neduhem je přecpání horních poliček, kdy věci padají při každém otevření dvířek.

Čím nahradíte klasickou skříň, když nechcete ztratit výhled Venkovní prostor je limitovaný, proto využijte každý centimetr chytře. Místo jedné velké skříně zvolte nízkou lavici s úložným prostorem pod sedákem – poslouží jako posezení i jako úložiště pro nářadí. Na zábradlí nebo stěnu připevněte hluboké police, které unesou květináče i drobné nářadí. Pokud máte terasu se stropem, zavěste síť nebo háky na nářadí, které nepřekáží v průchodu. Pamatujte, že všechno, co necháte venku, musí vydržet vlhko, mráz i přímé slunce – proto vybírejte materiály jako je nerezová ocel, polypropylen nebo upravené dřevo.

Základním pravidlem pro duté cihly je použití speciálního spojovacího materiálu, který se roztáhne nebo vytvoří mechanický zámek za první pevnou stěnou. Vyhněte se univerzálním plastovým hmoždinkám s křídlovými výstupky – ty sice fungují v sádrokartonu, ale v keramice se jejich křídla často zlomí. Mnohem spolehlivější jsou kovové hmoždinky do dutých stěn (často se prodávají pod označením „do pórobetonu a dutých cihel") nebo nylonové hmoždinky s výrazným roztažením a trnem, který se při utahování roztáhne do stran. Při výběru sledujte, aby hmoždinka měla pevný límec, který zabrání propadnutí do dutiny, a aby délka odpovídala tloušťce omítky plus alespoň čtyřem centimetrům do cihly.