6 her, které naučí děti zvládat vztek a vcítit se do druhých

Dehydratace vzniká, když tělo ztratí více tekutin, než kolik jich přijme. Není to jen pocit žízně. Žízeň se dostavuje až ve chvíli, kdy už tělo o vodu přišlo. U starších lidí a dětí je tento signál ještě méně spolehlivý, proto je potřeba sledovat i jiné příznaky.

Emoce se nedají naučit přednáškou. Děti je potřebují zažít v bezpečném prostředí, kde je nikdo nehodnotí a kde se dá kdykoli zastavit. Hra je pro tento účel ideální, protože dovoluje zkoušet různé reakce nanečisto. Následující aktivity zvládnete doma i ve skupině do deseti dětí. Stačí vám papír, pastelky, případně šátek a pár předmětů z kuchyně.

Zrcadlení a výměna rolí: nejúčinnější část Dvojice si stoupne proti sobě. Jeden předvádí pomalý pohyb a druhý ho přesně kopíruje, jako by byl jeho odraz. Po dvou minutách si role vymění. Následně jeďte krátkou scénku: dítě hraje toho, kdo něco rozbil, a vy hrajete rozzlobeného rodiče. Potom si vyměňte role. Právě výměna nutí dítě formulovat argumenty druhé strany a hledat, co mohlo druhého bolet. Nenechte scénku sklouznout k výsměchu. Pokud se dítě začne smát, zastavte hru a zeptejte se, co ho na tom rozesmálo — smích bývá obrana před nepříjemným pocitem.

Vyhněte se třem častým chybám. První je tlačení na rychlý výsledek — emoční dovednosti rostou týdny, ne v jednom odpoledni. Druhou chybou je chválit jen „správné" pocity; dítě se pak naučí předstírat, co se od něj čeká. Třetí je nechat hru bez uzavření, takže se napětí přenese do další činnosti. Stačí dvě minuty klidného povídání a efekt je výrazně jiný.

Bezpečnost nekončí u kola. Přilba musí sedět pevně a být nasazená vodorovně, ne na zátylku. Dítě by mělo mít oblečení, které se nezachytí do řetězu, a pokud jezdí po silnici, mělo by znát základní pravidla provozu. Pravidelně kontrolujte tlak v pneumatikách, dotažení kol a funkčnost brzd. Kolo, které dítěti sedí velikostně i váhově, se ovládá snadno a snižuje riziko, že dítě ztratí kontrolu v situaci, kterou ještě neumí řešit.

Do osmi let dítěte je nutná pomoc dospělého. Malé děti nemají dostatečně vyvinutou jemnou motoriku, aby se dostaly kartáčkem všude. Nechte je čistit samotné, ale vždy po nich zuby dočistěte vy. Trvá to dvě minuty, dvakrát denně — ráno po snídani a večer před spaním. Večerní čištění je důležitější, protože v noci se tvoří méně slin a bakterie mají klid na práci. Vynechat ho znamená nechat cukry na zubech celou noc.

Hmotnost kola hraje větší roli, než se na první pohled zdá. Těžké kolo dítě odradí od jízdy do kopce a hůř se s ním manipuluje, když padne. Ocelový rám bývá levnější a odolnější, hliníkový je lehčí a pro menší dítě příjemnější. Nezapomeňte ani na šířku řídítek a tvar sedla – příliš široké sedlo tlačí do stehen, úzké zase nutí dítě sedět nepřirozeně. Vždy nechte dítě na kole krátce popojet, než se rozhodnete.

Nejlepší obranou je prevence. Hlídejte barvu moči, pijte dřív, než dostanete žízeň, a v horkých dnech omezte fyzickou zátěž v poledních hodinách. Dehydratace se neprojevuje vždy dramaticky, ale její následky mohou být vážné. Všímejte si vlastního těla a jednoduše doplňujte, co mu chybí.

Nejrychlejším praktickým testem je barva moči. Světle žlutá až čirá znamená dobré zavodnění. Tmavě žlutá, jantarová nebo hnědá ukazuje na nedostatek tekutin. Druhým jednoduchým ukazatelem je kožní řasa: štípněte si kůži na hřbetu ruky nebo na břiše, podržte ji pár sekund a pusťte. Pokud se vrátí okamžitě, je to v pořádku. Když se vyhlazuje pomalu, tělo strádá.

Pro rozvoj empatie funguje dobře „horká židle". Jedno dítě si sedne a ostatní mu kladou otázky na smyšlenou postavu, kterou hraje. Nesmí odpovídat ano nebo ne. Musí vysvětlovat, proč se postava zachovala určitým způsobem. Učitel nebo rodič hlídá, aby otázky nesměřovaly k obviňování, ale k pochopení. Po pěti minutách se hráč vymění. Děti si tak vyzkoušejí, jaké je být tím, koho se ostatní vyptávají, a zároveň tím, kdo se ptá.

Začněte rozpoznáváním emocí. Na kartičky napište situace typu „někdo ti rozšlápl hrad z písku" nebo „dostal jsi dárek, který se ti nelíbí". Dítě si kartu vytáhne a beze slov předvede, co by cítilo. Ostatní hádají pocit a hlavně důvod. Typická chyba je předvádět jen vztek a pláč, protože ty jsou nejnápadnější. Ptejte se proto cíleně: „Co se dělo v těle? Bylo to v břiše, nebo v hrudi?" Tím se slovní zásoba pocitů rozšiřuje i o stud, zklamání nebo úlevu.

Praktické pravidlo: při běžné činnosti vypijte přibližně dvě až tři litry denně, v horku nebo při sportu více. Pomáhá i lehce osolená voda nebo polévka, protože tělo potřebuje i elektrolyty. Pokud se objeví zmíněné varovné příznaky, nepokoušejte se situaci zvládnout silou. Přesuňte se do stínu, doplňujte tekutiny po malých dávkách a při zmatenosti nebo bezvědomí volejte záchrannou službu.