5 způsobů, jak zlepšit pádlování v peřejích

Typickou chybou je spoléhat se na mobilní telefon. Signál v údolí u řeky bývá slabý a baterie v chladu rychle ubývá. Použijte ho až v krajní nouzi, a to na zprávu s vaší polohou, ne na zbytečné volání. Mnohem praktičtější je mít připravený nouzový balíček s píšťalkou, světlem a zrcátkem. Zrcátko pomůže i za slunečného dne – odražený paprsek je vidět na kilometry a nespotřebuje žádnou energii.

Technika pádlování má svá pravidla. Základní záběr vychází z rotace trupu, ne z rukou. Pádluj tak, že se při záběru pootočíš celým trupem a rukama jen vedení pádla. Důležité je držet pádlo správně: jedna ruka na horním konci, druhá asi dvacet centimetrů od lopatky. Při záběru se snaž, aby pádlo do vody kolmo a co nejblíže k lodi. Typická chyba začátečníků je příliš mělký záběr nebo zvedání pádla nad hladinu – tím ztrácíš sílu a narušuješ rytmus posádky.

Když se řekne rafting, většina lidí si představí adrenalin, peřeje a vodní tříšť. Málokdo ale myslí na to, co se stane, když se loď převrhne a vy skončíte hlavou pod vodou. Právě v tu chvíli rozhoduje helma a vesta, jestli se dostanete na hladinu sami, nebo vás vytáhne záchranná služba. Bez těchto dvou prvků byste na vodu neměli vyrazit ani na klidné řece, natož na divokou vodu.

Při ztrátě kontaktu na řece nebo na jezeře se vyplatí signalizovat i směrově. Pokud víte, kde je břeh nebo tábor, posílejte signály podél osy toku, ne kolmo k němu. Voda totiž zvuk i světlo odráží jinak než vzduch a špatný úhel může signál utlumit. Vždy střídejte zvuk a světlo, abyste měli větší šanci, že si vás někdo všimne. A hlavně – nekřičte. Křik se na vodě nese špatně a rychle vás unaví.

Co se stane, když si vyberete stěnu podle obtížnosti cest Dobrá stěna vám umožní postupovat po malých krocích. Obtížnost se obvykle značí barvou nebo čísly, a pokud si vyberete cestu, která je na vaší úrovni (tj. takovou, kde nejste neustále přilepení k chytům, ale ani nepřekonáváte kroky, které jsou nad vaše síly), naučíte se základy mnohem rychleji. Typická chyba začátečníků je začít na cestách, které vypadají „lehce" jen proto, že mají velké chyty – ale převis nebo velké vzdálenosti mezi chyty vám dají rychle zabrat. Věnujte prvních pět návštěv zkoušení různých barev a sledujte, jak se vaše tělo pohybuje.

Pátá chyba se týká dýchání. Při soustředění na náročný úsek lidé zadržují dech, což zvyšuje svalové napětí a zhoršuje koordinaci. Pravidelně dýchejte – nádech při přípravě, výdech při samotném kroku. Tím udržíte klid a tělo nebude tak strnulé. Pokud se přistihnete, že nedýcháte, zpomalte a zkuste se vědomě uvolnit.

Naučte se číst proud a pracujte s ním, ne proti němu Základem je čtení vody. Před vplutím do peřejí si prohlédněte řeku, najděte si hlavní proud, vlny a válce. V peřejích se vyhýbejte místům, kde voda naráží na překážky a vytváří zpětné proudy – ty vás mohou vtáhnout do nechtěné pozice. Pádlujte ve směru proudu, ale s mírným úhlem, abyste korigovali směr. Pokud chcete zatáčet, zaveďte pádlo do vody co nejblíže k raftu a zaberte celým trupem, ne jen rukama. Typická chyba je pádlovat příliš hluboko a pomalu – záběr má být krátký, rychlý a plynulý.

Další důležitou věcí je vybavení. Většina stěn půjčuje lezečky a jistící pomůcky za poplatek, ale pokud vám to nevyhovuje, kupte si vlastní lezečky. Při výběru se řiďte hlavně pohodlím – lezečky by měly být tak akorát, aby netlačily, ale ani nebyly volné. Nebojte se zeptat personálu, jakou velikost zvolit, a zkuste si půjčené boty na pár cest. Pamatujte, že lezečky se časem „povolí", takže začátečník by neměl kupovat extrémně těsné boty jen proto, že to dělají pokročilí.

Čtvrtý problém se týká tempa. Mnozí se snaží projít překážky co nejrychleji, ale zbrklost vede k chybám v rovnováze. Ideální je plynulý, ale rozvážný pohyb – mezi jednotlivými kroky si dejte krátkou pauzu na stabilizaci. Pokud cítíte, že se houpe lano, nepokračujte v pohybu, ale počkejte, až se uklidní. Ušetříte tak síly a předejdete zbytečným pádům.

Záchranná vesta je váš životní partner na vodě. Musí mít dostatečný vztlak, aby udržela nad hladinou i těžšího jedince, a to i v případě, že je vyčerpán nebo v šoku. Důležité je, aby vesta byla správně zapnutá – popruhy utáhněte tak, aby se vesta posunula jen minimálně, ale abyste se v ní mohli normálně nadechnout. Vesta s rozepnutými zipy nebo volnými popruhy je k ničemu, při pádu do vody se může vyhrnout přes hlavu. Kromě toho vesta chrání i vaše žebra a záda při nárazu do lodě, takže ji noste i v teplém počasí.