5 způsobů, jak rozjet hru s dítětem, které se stydí přidat

Šifry s přeskupením písmen jsou vhodné pro starší děti. Napíšete slovo pozpátku, třeba OKOLO jako OKOLO. Dítě ho čte zleva doprava a snaží se ho přečíst zprava doleva. Vysvětlete, že stačí číst od konce. Pro mladší děti je lepší, když slovo nejdříve přepíší na papír a potom ho zkusí přečíst. U složitějších slov se může stát, že dítěti unikne první písmeno. Pomozte mu ukázat prstem na poslední písmeno a postupovat zpět. Nikdy neříkejte „to je přece jednoduché", i když se to tak zdá. Dítě potřebuje zažít úspěch, ne srovnávání.

Počet hráčů rozhoduje víc, než se zdá Hra pro dva hráče se často nedá hrát ve třech a naopak. Před nákupem si vždy přečtěte, pro kolik hráčů je hra určena a jestli má varianty pro různé počty. Některé hry uvádějí rozsah, ale hratelné jsou jen v krajních hodnotách. Typická chyba: rodič koupí hru pro čtyři, ale doma jsou jen dva sourozenci, nebo naopak přijede návštěva a hra pro dva je najednou nepoužitelná. Zkontrolujte také, zda se hra dá hrát v týmu nebo jednotlivě, a jestli při vyšším počtu hráčů nečeká někdo příliš dlouho, než přijde na řadu.

Výběr hry pro děti nezačíná u obalu ani u doporučeného věku na krabici. Začněte u dětí samotných. Kolik jim je let, kolik jich bude u stolu a jak dlouho udrží pozornost. Teprve pak hledejte hru, která tyto tři parametry splní. Pokud postupujete opačně, koupíte hru, která se buď nerozjede, nebo skončí po deseti minutách hádkou.

Poslední praktická rada: půjčte si hru nejdřív od známých nebo v dětské skupině, kde už ji mají. Uvidíte reakce dětí i to, jestli je hra baví opakovaně. Až potom se rozhodněte. Vyhnete se tak polici plné her, které se otevřely jednou.

Jak na posun písmen a proč ho děti milují Posun písmen je další jednoduchý typ. Domluvte se, že každé písmeno posunete o tři místa dopředu: A se změní na D, B na E a tak dále. Dítěti řekněte: „Tajné slovo je napsané posunuté, zkus ho vrátit zpátky." Například místo KŮŇ bude NŘB, ale to je pro začátek moc složité. Začněte slovy bez háčků, jako KOLO nebo VODA. Napište je posunutá a nechte dítě luštit. Výhoda je, že si procvičí abecedu a zároveň přemýšlí. Pozor na to, že některé děti chtějí ihned vědět, o kolik se posouvá. Neříkejte jim to hned, ale nechte je na to přijít z prvního slova, které už znají.

V tomto věku už děti zvládnou sehrát krátkou situaci, ale potřebují jasný cíl. Zadejte úkol typu: ukázat, že něco hledáte, že se vám něco rozbilo, že někomu něco dáváte. Pravidlo je jednoduché — žádná slova, žádné zvuky, jen pohyb. Nechte děti nejdřív vymyslet, co postava dělá, teprve potom ať to zkusí zahrát. Častá chyba vedoucích je předvést dětem vzorový výstup. Děti pak kopírují a přestanou přemýšlet. Lepší je ptát se: „Co by ta postava dělala, kdyby…?"

Když se dítě zapojí, nechte ho v tom. Nechlubte se tím nahlas, neupozorňujte ostatní, že „se konečně přidal". Ticho a normálnost jsou pro stydlivé dítě odměna. Pokud hru po chvíli opustí, nekomentujte to. Zkuste příště stejný postup znovu, klidně několikrát. Budování jistoty je pomalé a návraty jsou běžné. Důležité je, že dítě zažilo, že se nic zlého nestalo.

Nejúčinnější je začít v malém a bokem. Nabídněte činnost, která nevyžaduje vstup do skupiny: stavět vedle hry, podávat míč, hlídat branku, kreslit plán. Dítě tak zůstává na okraji, ale je součástí. Postupně se kruh přirozeně zmenšuje. Vyhněte se tlaku typu „běž si hrát" a veřejnému hodnocení před ostatními. Tlak zvyšuje stud, ne chuť.

Na konci hru ukončete dřív, než se začne někdo nudit nebo přestane dávat pozor. Rozsviťte, zkontrolujte, jestli nikdo není zraněný, a projděte místnost, jestli se něco nerozbilo. Pokud se hraje často, udělejte z přípravy rutinu: stejné místo, stejná pravidla, stejné bezpečné slovo. Tma není nepřítel, pokud víte, kde stojí nábytek a kudy se dá bezpečně projít.

Nezapomínejte na obtížnost pravidel. Hra, kterou musíte dětem vysvětlovat dvacet minut, je pro ně často příliš složitá. Zkuste si pravidla přečíst sami a představit si, jak je vysvětlíte za pochodu. Pokud vás napadá „to se naučí časem", hledejte dál. Jednoduchá pravidla neznamenají nudu, jen menší bariéru na startu.

Délka hry je třetí klíč. U předškoláků počítejte s deseti až patnácti minutami, u mladších školáků s půl hodinou. Delší hry rozdělte na etapy nebo je nechte na víkend. Pokud hra trvá déle, než děti udrží soustředění, pravidla se začnou ohýbat a přichází vztek. Lepší je mít doma tři krátké hry než jednu dlouhou, která se nikdy nedočká konce.