5 způsobů, jak děti naučit hodnotě peněz bez zbytečného tlaku

Typická začátečnická chyba je investovat do jediného aktiva, které zrovna letí. Když se podíváte na historická data, zjistíte, že obory i jednotlivé firmy procházejí cykly. To, co je dnes módní, může být za dva roky bezcenné. Proto rozložte peníze mezi různé třídy aktiv — akcie, dluhopisy, případně nemovitostní fondy. K tomu slouží indexové fondy, které kopírují celý trh. Nemusíte vybírat jednotlivé akcie, stačí jeden nástroj, který rozprostře riziko mezi stovky firem. Tím eliminujete riziko, že vám jeden špatný titul zničí celý účet.

Typickou chybou je také trestat dítě za špatné hospodaření. Když utratí všechno hned a pak nemá na to, co chce, je to nejlepší učební moment. Nepůjčujte mu předem peníze z příštího kapesného, i když vás bude prosit. Nechte ho pocítit důsledek – příště si dá větší pozor. Naopak, pokud se mu podaří ušetřit na něco menšího, pochvalte ho a dejte najevo, že si jeho snahy vážíte. To posílí jeho sebevědomí a motivaci.

Na závěr si uvědomte, že finanční cíle nejsou o tom, abyste se omezovali, ale abyste získali kontrolu nad svými penězi. Pravidelná kontrola pokroku, nejlépe jednou měsíčně, vám ukáže, co funguje a co ne. Když zjistíte, že zaostáváte, vraťte se k rozpočtu a najděte rezervy. A když naopak cíl splníte dřív, než jste plánovali, můžete si nový cíl hned stanovit – postupně se tak z pouhého plánování stane přirozená součást vašeho finančního života.

Další častou chybou je ignorování vlastních možností. Stanovit si nereálný cíl, který neodpovídá příjmům a výdajům, vede k frustraci a rezignaci. Než si cíl vytvoříte, projděte si rozpočet a zjistěte, kolik skutečně můžete měsíčně odložit. Upravte plán tak, aby byl náročný, ale dosažitelný. Pokud nejste schopni ušetřit ani minimum, začněte nejdřív pracovat na výdajové stránce – najděte položky, které lze omezit nebo zcela vyřadit.

Když už máte svůj profil v pořádku, zaměřte se na výši vlastních prostředků. Čím větší částku do nemovitosti vložíte z vlastní kapsy, tím nižší riziko pro banku a tím nižší úrok. Nejde jen o zákonné minimum, ale o to, abyste přišli s vyšší rezervou, než banka vyžaduje. Pokud máte možnost počkat a naspořit více, vyplatí se to. Zároveň platí, že čím nižší je poměr výše úvěru k hodnotě nemovitosti, tím výhodnější podmínky můžete získat.

Pozor ale na takzvané refixace. Mnoho lidí podepíše smlouvu na pět let a pak až při konci fixace zjistí, že jim banka nasadí vyšší sazbu, a oni nevědí, co s tím. Přitom stačí začít jednat alespoň tři měsíce před koncem fixace. Požádejte o novou nabídku, porovnejte ji s tím, co nabízí jinde, a pokud banka nepřistoupí na nižší úrok, máte právo přejít k jiné bance. Jen pozor na poplatky za předčasné splacení – ty se však u konce fixace většinou neúčtují, pokud splácíte v rámci běžného refinancování.

Většina lidí vnímá úrokovou sazbu jako neměnnou danou, kterou jim banka oznámí a oni ji buď přijmou, nebo odejdou jinam. Pravda je ale jinde: sazba je výsledkem vyjednávání, a to i v době, kdy banky zvyšují své ceny. Klíčové je přijít připravený a vědět, na co se zaměřit. Nejde o to žadonit o slevu, ale o to prokázat bance, že nejste rizikový klient, a tím si nižší úrok skutečně zasloužíte.

Důležité je také naučit dítě počkat. Pokud si chce koupit dražší věc, podpořte ho, aby si na ni šetřilo delší dobu. Tím se vyhnete impulzivnímu utrácení, které je typické právě pro děti. Můžete mu nabídnout, že když si polovinu odloží, vy mu na druhou polovinu přispějete. Ale pozor – nepodlehněte pokušení dát mu peníze pokaždé, když si řekne. Dítě musí pochopit, že peníze nejsou samozřejmost, ale výsledek práce a plánování.

Jak si sestavit harmonogram a udržet motivaci Když máte cíl a číslo, přichází na řadu harmonogram. Rozdělte si celkovou částku na menší měsíční splátky a ty si zapište do kalendáře nebo mobilní aplikace. Pravidelné připomínky pomáhají udržet disciplínu, ale pozor – automatické platby na spořicí účet fungují jen tehdy, pokud je nastavíte na den po výplatě. Pokud je nastavíte na poslední den měsíce, pravděpodobně peníze zmizí na jiné výdaje, které se objeví dřív.

Nakonec si dejte pozor na poplatky. I malý rozdíl v ročním poplatku fondu může za dvacet let znamenat desítky tisíc korun rozdílu. Porovnávejte nákladovost nástrojů, ne jen jejich minulou výnosnost. A pokud vám někdo nabízí „zaručený výnos" nebo „bezrizikovou investici", utíkejte. V investování platí jednoduché pravidlo: čím vyšší výnos, tím vyšší riziko.