5 zásad sběru hub v jehličí, které rozhodují o úlovku

Kde v jehličí houby skutečně hledat Nejde procházet středem cesty. Houby se drží okrajů porostů, pasek, mechových polštářů, starých pařezů a míst, kde jehličí leží tlustší vrstvou. Podívejte se na severní a východní stranu svahů, kde se drží vlhkost déle než na osluněných hřbetech. Typickým místem jsou kořeny starých smrků, kde se v mechu objevují první plodnice. Po dešti vyrazí houby do dvou až čtyř dnů, při teplém a vlhkém počasí i rychleji. Sucho naopak zastaví růst i v místech, kde jindy rostou spolehlivě. Sledujte, jak zařídit malou kuchyni hluboko je půda vlhká – když se pod jehličím drolí suchá hlína, nemá smysl ztrácet čas.

Nejčastější chyba není ve výběru druhu, ale ve způsobu přípravy. Houby se nesmí do rizota hodit syrové a dusit je spolu s rýží od začátku. Rýže by se vařila příliš dlouho a houby by ztratily chuť i texturu. Správný postup je opačný: houby nejdřív orestujte na tuku, dokud nezezlátnou, osolte je a nechte je stranou. Rizoto uvařte klasicky – na cibulce, s rýží, vývarem a nakonec máslem a sýrem. Houby vmíchejte až na konci, kdy už rizoto odpočívá a jen se spojuje s máslem. Zachovají si tak vůni i kousnutelnost.

V kuchyni jsou hřiby smrkové univerzální. Nejlépe vyniknou v jednoduchých úpravách: na másle s kmínem a cibulkou, v kulajdě, v omáčce nebo jako základ houbového vývaru. Silné plátky můžete obalit v trojobalu a usmažit, ale pozor – čerstvé houby se při smažení rychle nasáknou tukem, proto je nejprve krátce poduste a nechte odpařit vodu. Další častá chyba je přílišné kořenění: hřib smrkový má výraznou chuť a přemíra koření ji přebije. Stačí sůl, pepř, kmín a trocha česneku.

Na co si dát pozor a co lidé pletou nejčastě

Mezi časté chyby patří vytrhávání plodnic i s podhoubím. Houbu vždy odřízněte nožem u země nebo opatrně vykrutte a místo přikryjte jehličím, aby nevyschlo. Další chybou je sběr do igelitové tašky. Houby v ní zapaří, zvlhnou a během cesty se rozpadnou. Používejte prodyšný košík nebo plátěnou brašnu, případně přepravku s otvory. Nikdy nesbírejte plodnice, které jsou nařezané, plesnivé nebo přestárlé – v jehličí se rychle množí larvy a plíseň se přenese i na ostatní úlovek.

Sušička na ovoce a zeleninu zvládne houby za pár hodin, ale jen když jí dáte správný materiál. Ne každá houba se hodí – měkké a přezrálé plodnice se v teple rozpadnou nebo zhořknou. Na sušení berte mladé, pevné kusy s neporušeným kloboukem i třeněm. Hřiby, křemenáče, lišky, klouzky nebo václavky fungují spolehlivě. Čerstvé houby nikdy nemyjte pod vodou; stačí je otřít vlhkou utěrkou nebo měkkým kartáčkem a odříznout zbytky jehličí a hlíny.

Sběr hub v jehličí se řídí jinými pravidly než na louce nebo v listnatém lese. Smrčiny a borovice vytvářejí kyselé, vlhké a stinné prostředí, kde se daří jiným druhům než v bř. Kdo sem vyrazí s košíkem a nožem bez přípravy, často se vrací s prázdnou nebo s druhy, které v kuchyni nemá cenu zpracovávat.

Mezi druhy, které stojí za pozornost, patří pečárka ovčí a pečárka polní. Rostou na pastvinách, mají bílé klobouky a růžové až hnědé lupeny, které se nikdy nesmí zbarvit dozelena. Dále žampiony, které poznáte podle typické vůně a tmavých výtrusů. Na travnatých místech se objevuje i čirůvka dvoubarvá, bezpečná a chutná, ale pozor na záměnu s čirůvkou májovou, která roste v lese. A konečně vzácnější závojenka olovová — tu nesbírejte, je smrtelně jedovatá a roste právě na loukách. Právě proto je nutné každý nález určit dvakrát: podle klobouku i podle třeně.

První věc, kterou je potřeba sledovat, je druh stromu. Pod smrky rostou hřib smrkový, klouzek sličný, liška obecná a četné holubinky. Pod borovicemi hledejte hřib borový, klouzek kravský, suchohřib hnědý a ryzec pravý. Každý z těchto stromů okyseluje půdu jinak a s ním přichází i jiná vlhkost. Smíšený porost bývá produktivnější než stejnověká monokultura, protože nabízí více mikroprostředí.

Po návratu houby zpracujte co nejdříve. V jehličí nasbírané druhy mají hutnější maso, takže snášejí i sušení, ale čerstvé vydrží jen jeden až dva dny v chladu. Očistěte je měkkým kartáčkem, jehličí a zeminu odstraňte nožem, ale nepodlévejte je vodou – nasáknou ji a ztratí chuť. Na sušení nakrájejte plátky stejně silné a sušte při mírném teple, dokud nejsou křehké. Teprve potom je uložte do vzduchotěsné nádoby. Kdo tyto kroky dodrží, vrátí se z jehličí s úlovkem, který vydrží až do zimy.

U řady druhů je nutná opatrnost. Muchomůrka zelená roste i v jehličnatých lesích a bývá zaměňována za zelené holubinky. Lišky mají na rozdíl od nejedlých dvojníků viditelné ostré lišty sbíhající na třeň, nikoli lupeny. U klouzků si všímejte prstence a barvy pleti na řezu. Pokud si nejste jisti, houbu neberte. Fotografie v atlasu v telefonu nestačí, protože barvy se na displeji mění. Lepší je pořídit si papírový klíč a houbu nejprve ohodnotit podle více znaků než podle jediného detailu.