5 zásad držení trekových holí, které šetří kolena

Sušička a žehlička: dva největší nepřátel

Uvnitř dne pak držte jednoduché pravidlo: jedna činnost dopoledne, jedna odpoledne, žádné přesuny mezi nimi. Děti i dospělí potřebují čas, kdy se nic neděje. Půlhodina na hřišti nebo na louce, kde se dá jen tak sedět, je pro celý den důležitější než třetí zastávka. Pokud máte doma teenagery, nechte jim vlastní program a sejděte se až na oběd nebo večeři. Společný čas nemusí znamenat společný program od rána do večera.

Poslední úprava je časová, ne prostorová. Než si lehnete, nastavte lampu, otevřete knihu na místě, kde jste skončili, a telefon otočte displejem dolů. Tím se z nočního stolku stane čtecí koutek, který funguje každý večer bez přípravy. Stačí čtyři věci: sklopné světlo, volná deska, jedna kniha a vypnutá oznámení.

Prostor pod schody do podkroví bývá často opomíjený. Bývá nízký, šikmý a zdánlivě nepoužitelný. Právě tam ale vzniká ideální místo pro čtecí koutek. Stačí pár promyšlených kroků a z mrtvého prostoru se stane nejklidnější část bytu.

Většina lidí si myslí, že oblečení se opotřebí nošením. Ve skutečnosti rozhoduje péče po nošení. Špatné praní, sušení a skladování zkracují životnost základních kousků mnohem víc než běžné nošení. Tričko, džíny nebo vlněný svetr vydrží roky, pokud respektujete pár pravidel.

Nejdřív změřte světlou výšku pod schody v nejnižším a nejvyšším bodě. Rozhodující je výška v místě, kde si budete chtít sednout. Pro pohodlné sezení s knihou potřebujete alespoň 90 cm nad sedákem. Pokud je strop nízký, zvolte nízké sedací polštáře nebo podsedák místo klasického křesla. Zároveň zkontrolujte, zda pod schody nevedou rozvody vody, topení nebo elektřiny. Ty byste museli respektovat a případně je nechat přístupné.

Nejčastější chybou je přeplnění prostoru. Pod schody se vejde jen to, co skutečně využijete. Místo regálů plných knih zvolte jednu polici na pár oblíbených titulů. Zbytek nechte vzdušný. Další chybou je zapomenutí na větrání. V uzavřeném prostoru se rychle hromadí vydýchaný vzduch. Pokud tam není okno, postačí mřížka ve dveřích nebo malý větrací otvor. Bez toho vás po půl hodině čtení rozbolí hlava.

Před finálním zařízením zkuste prostor alespoň týden používat jen s provizorním sedákem a lampou. Zjistíte, zda vám vyhovuje orientace světla, zda nefouká od schodů a zda se do koutku vůbec pohodlně dostanete. Teprve pak investujte do nábytku na míru. Čtecí koutek nemá být designový kousek, ale místo, kam se budete těšit.

Poslední pravidlo se týká odpočinku. Když si hůl opřete o bok a předáte do ní váhu, je to v pořádku, ale jen na okamžik. Dlouhé stání s oporou o hole vede k tomu, že se ramena zakulatí a dýchání se zkrátí. Raději si sedněte nebo hůl odložte. Správné držení poznáte podle toho, že po celodenním výletu necítíte jen nohy, ale i záda a ruce – to znamená, že jste práci rozdělili rovnoměrně.

Turistické hole nejsou jen dekorace. Při správném držení odvedou z kopce část zátěže z kolen a při výstupu přidají pořádný záběr. Jenže většina lidí je používá špatně: mají je příliš dlouhé, nestřídají fáze pohybu nebo je zapichují před sebe jako berle. Následující zásady vycházejí z toho, co se v praxi opravdu osvědčuje.

Jak prostor izolovat a osvětlit Podschodí bývá chladné a tmavé. Bez izolace a světla z něj čtecí koutek nikdy nebude příjemný. Na stěny i podlahu použijte izolační desky nebo alespoň koberec s podložkou. Světlo neřešte jen stropním svítidlem, to bývá vysoko a proti očím. Lepší je nástěnné svítidlo s ohebným ramenem nebo stojací lampa s teplým světlem, umístěná tak, aby osvětlovala stránky, ne oči. Přidejte i malé LED pásky podél schodů, které osvětlí cestu, ale neruší při čtení.

Na kamenitém nebo kluzkém povrchu zkraťte krok a držte hole blíž u těla. Na prudkém svahu se vyplatí střídat fáze: nejprve pevně zapřít obě hole, pak teprve přenést nohu. Vyhněte se tomu, abyste obě hole zapichovali současně na stejnou stranu – ztrácíte stabilitu. Rovněž si hlídejte, zda hroty nejsou tupé; na skále a v blátě kloužou a veškerá práce je zbytečná. Stejně tak dávejte pozor na ostré hrany, které mohou popruh přeseknout.

Při chůzi do kopce pracujte s holemi jako s pádly. Pravá hůl jde dopředu současně s levou nohou a naopak. Hrot zapichujte vedle chodidla, ne před něj, a odrážejte se od něj. Tím přesunete část práce z nohou do horní poloviny těla. Typická chyba je, že člověk hůl jen tak vleče za sebou nebo ji drží křečovitě celou dlaní. Popruh veďte přes zápěstí, rukojeť držte uvolněně, palec obejme jen lehce.