5 zásad domácí stravy pro psy, které vám ušetří starosti

Nezapomínejte na vnitřnosti. Játra, ledviny nebo srdce jsou plné důležitých látek, ale stačí je zařadit jednou až dvakrát týdně. Pozor na jejich nadměrné množství, které může způsobit průjem nebo předávkování vitamínem A. Pokud nechcete vnitřnosti vařit, můžete je podávat syrové, ale jen pokud je pes zvyklý na syrovou stravu a nemá citlivý trávicí trakt.

Pokud kočka přes veškerou snahu do přepravky nechce, zkuste změnit její umístění. Někdy pomůže postavit ji na vyvýšené místo, kde se kočka cítí bezpečněji, nebo do ní dát oblíbenou hračku. Další možností je krmit kočku pravidelně přímo v přepravce, ale s otevřenými dvířky. Jakmile to bez problémů funguje, můžete začít dvířka přivírat při jídle a postupně je zavírat úplně. Vždy ale počítejte s tím, že kočka může mít špatný den – pokud vidíte známky stresu, jako je syčení, nahrbení nebo snaha o útěk, vraťte se o krok zpět a zkuste to znovu později.

Prvním krokem je prohlédnout kůži přímo pod obojkem. Odsuňte srst a podívejte se na barvu a strukturu kůže. Zdravá kůže by měla být růžová, bez šupinek a bez výrazných změn. Pokud je místo zarudlé, teplé na dotek, nebo se objevují drobné pupínky, jde pravděpodobně o kontaktní dermatitidu. Zvlášť citlivé jsou oblasti na bocích krku, kde se obojek dotýká kůže nejvíce. Všímejte si také, jestli srst v tomto místě neřídne nebo se neobjevují lysiny – to je známka dlouhodobějšího tření.

Prvním krokem je zjistit obsah vápníku v krmivu. U granulí najdete hodnotu v analýze na obalu – obvykle v procentech. Ideální je sušina s obsahem 1–1,5 % vápníku pro štěňata velkých plemen, u malých plemen může být o něco vyšší. Pokud krmíte syrovou stravou (BARF), spočítejte si poměr vápníku k fosforu. Správný poměr je přibližně 1,2:1 až 2:1. Kostní složka (masité kosti) by měla tvořit zhruba 10–15 % denní porce – to je praktický základ, jak odhadnout množství bez vahami.

Když tělo vyšle signál – toto jsou jasné varovné příznaky Pozorujte pohyb a postoj štěněte. Pokud si všimnete, že štěně kulhá, má natažené končetiny nebo se vyhýbá skokům, může to značit nedostatek vápníku. Dalším typickým projevem je „vitamínová křivice" – zduřelé klouby, prohnutá záda nebo přední nohy do „O". Naopak nadbytek vápníku se projevuje ztuhlostí, nechutí k běhání a někdy i zvracením. Důležité je rozlišit, že tyto příznaky nejsou vždy zřetelné – u malých štěňat se rychle mění, a proto je dobré pravidelně fotit štěně ze stejného úhlu a porovnávat postoj.

Kromě vnějších projevů si všímejte apetitu a kvality trusu. Při nedostatku vápníku může štěně žrát výkaly (koprofagie) nebo olizovat omítku – to je instinktivní hledání minerálů. Trus je pak měkký, někdy s příměsí hlenu. Při nadbytku vápníku bývá naopak tvrdý a suchý, štěně může trpět zácpou. Tyto signály nejsou samy o sobě diagnózou, ale kombinace s problémem pohybu je důvodem ke konzultaci s veterinářem.

Typickou chybou je nechat přepravku objevit až ve chvíli, kdy se chystáte k veterináři. Kočka si pak spojí přepravku s nepříjemným zážitkem a příště bude mít ještě větší strach. Další častou chybou je použití přepravky jako trestu nebo její umístění do hlučného prostředí. Kočka potřebuje klid a předvídatelnost. Pokud máte více pater, umístěte přepravku na každé z nich, aby si na ni zvykla všude. A pokud kočka přepravku ignoruje, zkuste změnit strategii – třeba přidat feromonový sprej nebo deku s vůní, která jí připomene bezpečí.

Mezi typické chyby patří vaření jídla z jednoho druhu masa bez obměny, což může vést k alergiím, a také dochucování solí, kořením či cibulí. Cibule a česnek jsou pro psy toxické a mohou poškodit červené krvinky. Nikdy nepoužívejte žádné polotovary, uzeniny ani vařené kosti, které se snadno třepí a mohou poranit trávicí trakt. Jídlo vždy nechte vychladnout na pokojovou teplotu a servírujte v klidném prostředí.

Každý chovatel ví, že kočka, která se často myje, si zaslouží zvláštní pozornost při výběru antiparazitárního obojku. Pravidelné mytí, ať už z důvodu dermatologických potíží, nebo jen kvůli dlouhé srsti, může výrazně ovlivnit účinnost přípravku. Vodotěsnost a mechanická odolnost obojku jsou proto klíčové, jinak se ochrana rychle vytratí.

Typické chyby, kterých se lidé dopouštějí, zahrnují nošení obojku neustále, i když zvíře vykazuje známky nepohodlí, nebo naopak okamžité nasazení nového obojku bez přestávky. Další častou chybou je utažení obojku podle pocitu, a ne podle dvou prstů, které by měly projít mezi obojkem a krkem. Příliš volný obojek zase tře o kůži při pohybu. Také nezapomínejte, že účinné látky se uvolňují postupně, a pokud obojek nosí zvíře celý den i noc, může dojít k hromadění dráždivých látek v místě dotyku.