5 zásad, které rozhodnou o zvládnutí dlouhého hřebene

Na noc si připravte přístřeší dřív, než se setmí. Ideální je místo u velkého stromu, na vyvýšenině, mimo suché větve, které mohou spadnout. Pod sebe dejte větve, mech nebo batoh, přes sebe cokoli suchého. Zůstaňte v teple a omezte pohyb na minimum. Když uslyšíte záchranáře, neběžte slepě proti nim. Zůstaňte na místě a jen se hlaste – zvuk se v lese odráží a běžící člověk je pro ně těžko lokalizovatelný.

Po několika týdnech pravidelného tréninku pes pochopí, že na vodítku se chodí vedle člověka, ne před ním. Na túře pak můžete vodítko občas povolit, ale nikdy ho nenechávejte ležet na zemi. Pes by mohl šlápnout do smyčky nebo se zachytit o větev. Pokud pes přesto táhne, vraťte se o krok zpět a trénujte na klidnějším místě. Túra má být pro oba příjemná, ne přetahovaná.

Co se dá zachránit a co

Co se týče vybavení, stačí lehká bunda do větru, čelovka, mapa v papírové podobě a základní lékárnička. Nepřecpávej batoh jídlem, na chatách se dá koupit polévka i čaj. Peníze měj v hotovosti, některé chaty neberou karty a signál na placení je slabý. A hlavně – nechoď sám přes náročné úseky, pokud nemáš zkušenosti s vícedenními přechody. Jeseníky nejsou vysoké hory, ale počasí se tam mění rychle a podchlazení hrozí i v létě.

Vrstevnice jsou jediná informace na turistické mapě, která vám předem řekne, jestli vás čeká klidná procházka, nebo výšlap, po kterém budete funět. Laicky řečeno: je to čára, která spojuje místa se stejnou nadmořskou výškou. Když ji čtete správně, poznáte stoupání, klesání i tvar terénu dřív, než vyjdete z domu.

Dlouhý hřeben se nevyhrává na jeho začátku, ale v momentě, kdy se dostaví únava a soustředění začne ochabovat. Většina lidí selže nikoli kvůli kondici, ale kvůli špatnému rozvržení sil a podcenění tempa. První pravidlo zní: stanov si reálný časový plán včetně rezervy. Pokud odhaduješ přechod na deset hodin, počítej s dvanácti. Rozdíl dvou hodin není zbytečná opatrnost, ale prostor pro zpoždění, které na hřebeni vzniká vždy – kvůli orientaci, terénu i počasí.

jak zařídit malou kuchyni trénovat tahání v terénu Na túře používejte stejný povel jako doma, například „u nohy". Když pes zrychlí a vodítko se napne, okamžitě zastavte. Nezatahejte zpět, jen stůjte. Pes se časem otočí nebo zastaví sám, protože tahání ho nikam nedostane. Jakmile se vodítko povolí, pochvalte a vydejte se dál. Tento postup opakujte klidně padesátkrát za hodinu. První túra bude pomalá, ale pes se učí, že napnuté vodítko znamená stop, zatímco volné vodítko znamená pohyb vpřed.

Pátou zásadou je sledování počasí a jeho vývoje. Na hřebeni se podmínky mění rychleji než v údolí. Sleduj nejen předpověď, ale i vývoj oblačnosti a sílu větru přímo v terénu. Pokud se zvedá vítr, klesá teplota nebo se tvoří mlha, je čas jednat – buď zrychlit, nebo se stáhnout. Nejčastější chyba je čekat, že se to „vybere". Na hřebeni se to nevybere, na hřebeni se to zhorší. Rozhoduj včas, ne až ve chvíli, kdy už nemáš na výběr.

Před túrou psa unavte krátkou hrou nebo rozcvičkou. Pes, který má energii, bude tahat vždy. Na trase zastavujte každých dvacet minut, dejte psovi napít a chvilku odpočívejte. Pokud pes tahá jen v určitých úsecích, např. z kopce nebo kolem jiných lidí, více informací procházejte je s vodítkem zkráceným a odměňujte klidnou chůzi. Nikdy nečekejte, že se to pes naučí sám. Vyžaduje to opakování, trpělivost a konzistenci na každé túře.

Na túře pes táhne na vodítku nejčastěji proto, že má jinou představu o tempu než vy. Řešení nezačíná na horách, ale doma nebo na klidné ulici. Než vyrazíte na delší trasu, osvětlení v obýváku potřebujete, aby pes uměl jít u nohy bez napnutí vodítka alespoň deset kroků. Teprve pak má smysl to zkoušet v terénu, kde je mnohem víc pachů, zvířat a lidí.

Typická chyba je trestat psa za tahání zataháním nebo křikem. Pes pak tahá ještě víc, protože cítí tlak a stres. Další chybou je nechat psa tahat celou túru a pak ho náhle nutit jít u nohy, když jste unavení. Pes nechápe, proč jednou může a podruhé ne. Stejně problematické je používat na túře flexi vodítko. To psa učí, že čím víc zatáhne, tím dál se dostane. Na trénink i na túru proto používejte pevné vodítko.

Začněte s vodítkem dlouhým kolem jednoho metru, které se nepřipevňuje na obojek, ale na postroj, který neškrtí. Pes by měl mít prostor dýchat a pohybovat rameny. Krátké vodítko na obojek svádí k tahání, protože každé škubnutí psa nutí zrychlit nebo se vzepřít. První tréninky dělejte na místě bez rušivých podnětů, ideálně na dvoře nebo na málo frekventované cestě. Odměňujte pamlskem vždy, když se vodítko ohne do oblouku, ne až když pes táhne.

If you liked this short article and you would certainly like to get additional facts regarding Ossenberg.Ch kindly browse through our web-site.