5 zásad, jak prodloužené hoření mění tvorbu dehtu a sazí

Na co si dát pozor, aby sálání fungovalo, jak má Častou chybou je přetápění kamen do zářivě červeného stavu. Sice se rychle ohřejete, ale povrch kamen je pak tak horký, že se teplo předává spíš sáláním na krátkou vzdálenost – u kamen sedíte, ale kousek dál už je chladno. Ideální je udržovat povrch kamen v rozmezí, kdy sálají příjemné teplo, ale nejsou rozžhavené do běla. Toho docílíte správným dávkováním paliva a přísunem vzduchu. Pokud kamna přetápíte, dochází také k rychlejšímu opotřebení šamotových vložek a v extrémních případech i k praskání skla.

Prvním a nejčastějším viníkem bývá mokré nebo jiné než tvrdé dřevo. Čerstvě pokácené kmeny obsahují až polovinu hmotnosti ve vodě. Při hoření se voda musí nejprve odpařit, což ubírá teplo, snižuje teplotu spalin a podporuje tvorbu dehtu. Ten pak ulpívá na stěnách komína, zužuje průduch a postupně dusí celý tah. Používejte výhradně dřevo vysychající minimálně dva roky na vzdušném místě pod střechou. Ideální je palivo, které má na štípaném povrchu viditelné praskliny a při poklepu dvou kusů o sebe zní kovově. Pokud si nejste jistí, změřte vlhkost jednoduchým měřičem, který se zapíchne do čerstvě naštípané třísky.

Pamatujte, že sálavé teplo je nejpřirozenější způsob vytápění, ale vyžaduje trochu jiný přístup než radiátory. Větrejte krátce a intenzivně – otevřete okna dokořán na tři až pět minut, ať se vymění vzduch, ale stěny a podlaha zůstanou teplé. Tím si zachováte příjemnou tepelnou pohodu i v mrazivých dnech, aniž byste museli topit na maximum. Čím víc budete respektovat princip sálání, tím méně paliva spotřebujete a váš domov bude stabilně útulný.

Typickou chybou bývá používání mokrého dřeva nebo dřeva z jehličnanů, které má vysoký obsah pryskyřice. To způsobuje rychlé zanášení skla a komína, ale i korozi vnitřních částí. Pokud chcete prodloužit životnost kamen, používejte výhradně suché tvrdé dřevo s vlhkostí do 20 % a vyhněte se spalování natíraného nebo ošetřeného materiálu. Nejlepší je měřit vlhkost jednoduchým vlhkoměrem, který se zapíchne do špalku.

Prodloužené hoření v kamnech nebo krbové vložce je lákavé – méně přikládání, stálá teplota, delší doba hoření. Jenže právě tento režim má zásadní vliv na to, co se usazuje v komíně. Při nízkém výkonu a omezeném přívodu vzduchu dochází k nedokonalému spalování, při kterém vzniká více dehtu a sazí. Čím déle doutnáte, tím více se zvyšuje riziko ucpání komína a vzniku komínového požáru.

Nezapomínejte také na pravidelnou údržbu, která se nevyplácí odkládat. Minimálně jednou za topnou sezónu byste měli zkontrolovat stav spalinové cesty. U kamen, která denně topíte, se doporučuje kontrola i dvakrát za sezónu. Usazeniny v komíně můžete částečně odstranit mechanicky, ale na hloubkové čištění je vhodné povolat odborníka. Věnujte pozornost i těsnění dvířek. Opotřebovaný šňůrový těsnící profil nechá pronikat do ohniště neřízený vzduch, který ochlazuje spaliny a zvyšuje tvorbu kondenzátu. Vyměnit ho zvládnete sami za pár minut, stačí jen vyčistit drážku a starý profil zatlačit na místo.

Pro maximální využití sálavého tepla je vhodné kamna umístit do prostoru, kde se zdržujete nejčastěji. Pokud máte obývací pokoj spojený s kuchyní, umístěte kamna tak, aby sálala do obou zón. Nezapomínejte ale na protipožární předpisy – vzdálenost od hořlavých materiálů a podložku z nehořlavého materiálu. To není jen formalita, ale ochrana vašeho domova. Pokud máte kamna u stěny, která sousedí s místností, můžete využít sálání na obě strany – teplo projde i tenkou stěnou a ohřeje přilehlou koupelnu nebo ložnici.

Pokud jste vyloučili vlhkost, tah i regulaci a kouř se stále vrací, zaměřte se na samotný prostor kolem kamen. Podtlak v místnosti, který vzniká při spuštění digestoře nebo odtahu vzduchu z koupelny, dokáže přebít i silný komínový tah. Zkuste při zatápění otevřít okno v blízkosti kamen nebo pootevřít dveře do sousední místnosti. Tím vyrovnáte tlakové rozdíly, které představují častý a přehlížený problém moderních, dobře utěsněných domů. Správná manipulace s kamny pak odhalí i to, že mnoho problémů mizí samo s rostoucí teplotou spalin.

Které dřevo nechat na zimu a kterým zatopit hned Buk a dub jsou nejlepší na noc, protože mají vysokou hustotu a rovnoměrně hoří. Habr je ještě tvrdší, ale hůře se štípe. Naopak bříza hoří i mírně vlhká a má příjemnou vůni, ale výhřevnost má nižší. Olše nebo topol jsou vhodné na jarní přechodné období, kdy nepotřebujete velký žár. Vyhněte se dřevu z trnovníku, které sice výborně hoří, ale při spalování silně prská a může vylétávat jiskry.