5 zásad, jak mluvit s teenagerem, aby se neuzavřel

Typická chyba je střídat pleny a nočník bez systému. Dítě pak nepochopí, co se po něm chce. Buď má plenu jen na spánek a cestu, nebo ji nemá vůbec. Další častá chyba je přílišná reakce na nehodu. Vztek, povzdech nebo „já ti to říkala" dítěti řeknou jen to, že selhalo. Nehoda je informace, ne selhání. Uklidit, převléknout, říct „příště to vyjde" a jít dál. Stejně tak nefunguje chvála za každou cenu, když se nic nestalo. Chvalte konkrétně – že si samo řeklo, že si stáhlo kalhoty, že došlo na nočník.

První praktická věc: převezměte krmení, přebalování a uspávání, pokud to jde. I když žena kojí, můžete po kojení dítě odnést, podržet, přebalit a uložit. Tím jí dáte souvislý blok spánku. Doma zajistěte pití a jídlo na dosah ruky. Přineste jí sklenici vody pokaždé, když se posadí. Vařte jednoduchá jídla, která se dají jíst jednou rukou. Typická chyba: čekat, barvy stěn do obýváku až si řekne. Po porodu většina žen nechce obtěžovat a raději mlčí.

Počítejte s tím, že návrat k pleně není krok zpět, ale pauza. Nemoci, cestování, nové prostředí nebo prostě jen unavené dítě dokážou pokrok na týden až dva přerušit. V tu chvíli je lepší na nočník na chvíli zapomenout a vrátit se k němu, až bude dítě zase v pohodě. Vytrvat za každou cenu vede k tomu, že si dítě nočník spojí s tlakem a bude ho odmítat měsíce. Klidnější je ustoupit a začít znovu později. A pokud se nedaří ani po několika týdnech pravidelného, klidného zkoušení, není to selhání rodiče ani dítěte – jen ještě nepřišel ten správný čas.

Páté pravidlo: posilujte pravdu, i když je nepříjemná. Když dítě přizná něco, co se mu nepovedlo, oceněte odvahu, ne výsledek. „Vím, For more on Https://selebostore.com/ take a look at the webpage. že to nebylo snadné říct. Vážím si toho." Trest za přiznanou chybu může přijít, ale musí být mírnější než za zapírání. Dítě si musí spočítat, že pravda se vyplatí. Bez toho žádná pozitivní výchova nefunguje, protože strach je silnější než rozum.

Začněte tím nejjednodušším, co zvládne i tříleté dítě. Stavění pevnosti z dek a polštářů, kreslení křídou na velký papír položený na zemi, hledání předmětů podle barvy nebo tvaru, třídění ponožek podle vzoru, přelévání vody mezi kelímky, modelování z těsta, skládání papírových vlaštovek, hra na schovávanou s plyšákem a tichá pošta. U těchto aktivit platí jedno pravidlo: připravte je předem, ne až ve chvíli, kdy dítě křičí nudou. Typická chyba je nabídnout všechno najednou. Vyberte dvě a nechte je dohrát.

Čtvrtá zásada se týká hranic. Respekt k soukromí neznamená absenci pravidel. Teenager potřebuje vědět, co je nepřekročitelné, ale tato pravidla musí být jasná, dopředu daná a vysvětlená. Vyhněte se pravidlům, která vznikají ze vzteku. Místo „Už nikdy nepřijdeš po desáté" řekněte: „Domluvili jsme se na desáté. Když se něco změní, napiš mi, ať vím, že jsi v pořádku." Tím dáváte najevo důvěru, ale zároveň držíte odpovědnost.

Nejčastější chyba při zavádění nočníku není v dítěti, ale v načasování. Rodiče se často rozhodnou, že je čas, protože sousedovic dítě už chodí na nočník, protože se blíží nástup do školky, nebo protože je zrovna týden dovolené. Jenže nočník není projekt s termínem. Pokud dítě ještě neumí samo sedět, nestojí pevně na nohou a neudrží rovnováhu, je jakékoli pravidelné vysazování zbytečné. Stejně tak nemá smysl začínat ve chvíli, kdy se rodina stěhuje, přichází sourozenec nebo dítě prochází obdobím vzdoru. Tělo i hlava potřebují klid, ne další tlak.

Zdravotní stránku nepodceňujte, ale ani nepřehánějte. Po porodu je vhodné nechat si zkontrolovat krevní obraz, štítnou žlázu a železo, protože únava z mateřství se snadno zamění s nedostatkem. Pokud jste předchozí těhotenství prožili s komplikacemi, naplánujte konzultaci ještě před otěhotněním, ne až po pozitivním testu. U žen po třicítce se doporučuje řešit vše s předstihem, ale věk sám o sobě není důvod k panice.

Třetí zásada je o načasování. Teenageři nejsou k dispozici na povel. Když přijdou ze školy, potřebují nejdřív vypnout. Pokus o hluboký rozhovor hned po příchodu domů často skončí u dveří. Naopak večer, při jídle nebo při společné činnosti, se rozhovor otevře přirozeněji. Někdy stačí být poblíž a dělat něco jiného. Rozhovor u mytí nádobí nebo při hře může být plodnější než formální posezení u stolu.

Jak vypadá den, který má šanci uspět Vysazujte v momentech, kdy je pravděpodobnost úspěchu vysoká – po probuzení, po jídle a po návratu z venku. Vždy na chvíli, ne na dlouho. Dvě až tři minuty stačí. Pokud nic nepřijde, řekněte klidně „dobře, zkusíme to znovu později" a nechte dítě vstát. Nenuťte ho sedět, dokud se něco nestane. Důležité je, aby spojení vzniklo přirozeně, ne aby se z nočníku stalo místo trestu. Mezitím dítěti oblékejte oblečení, které zvládne samo – elastický pás, žádné knoflíky a zipy. Každá překážka v cestě k nočníku je důvod, proč to vzdá.