5 věcí, které rozhodují o tom, zda v křesle usnete

Údržba je jednoduchá, ale nesmí se podcenit. Rošt jednou za čas otřete vlhkým hadrem a nechte proschnout. Nikdy na něj nenechávejte mokré prádlo ani mokrou matraci. Vlhké dřevo nabobtná, lamely ztratí pevnost a mohou prasknout. U kovových roštů kontrolujte šrouby a spoje, časem se mohou povolit. Prasklou lamelu vyměňte co nejdřív, jinak se zatížení přenese na sousední a ty se zlomí také.

Jak poznat, kdy se cena za metr vyplat

Teplota a vzduch ovlivňují usínání víc, než se přiznává. Většina lidí spí lépe v chladnější místnosti, zhruba o dva až tři stupně níž, než je obvyklé denní nastavení. Před spaním vyvětrejte naplno a pak zavřete okno; vydrží to několik hodin. Příliš mnoho textilu – těžké závěsy, koberce, přikrývky – drží prach a vlhkost. Pravidelně je protřepejte a perte. Zvlhčovač má smysl jen tehdy, když je vzduch skutečně suchý; jinak podporuje plísně v chladných rozích.

Podkrovní byt má své kouzlo, ale taky spoustu úskalí, která se neprojeví při první prohlídce. Šikminy, nízké stropy a extrémní teploty dělají z podkroví specifický prostor. Než se do něj nastěhujete, projděte si několik praktických věcí, které rozhodnou o tom, jestli vám tam bude dobře, nebo budete po roce hledat jiné bydlení.

Posledním krokem je poloha v místnosti. Křeslo postavte tak, aby se dalo zaklonit, aniž by narazilo do zdi, a aby nebylo v průvanu. Pokud má být součástí odpočinkového koutu, dejte ho šikmo ke zdroji světla, ne přímo proti němu. Tím se vyhnete oslnění při čtení a křeslo bude skutečně sloužit k relaxaci, ne jen jako dekorace.

Matrace bez vhodného podkladu se opotřebovává mnohem rychleji, než je nutné. Proleženiny, trvalé prolákliny a ztráta podpory nejsou jen otázkou kvality matrace, ale i toho, na čem leží. Rošt, deska nebo lamelový základ rozhodují o tom, jak dlouho si matrace udrží tvar a jestli bude tělo dostávat rovnoměrnou oporu. Pokud se podklad podcení, matrace se začne „houpat" v místech, kde je nejvíc zatížená, a její životnost se zkrátí klidně o roky.

Křeslo na relaxaci se nekupuje podle vzhledu v katalogu. Rozhoduje geometrie opěradla, tuhost sedáku a chování potahu při delším sezení. Špatně zvolené křeslo poznáte po dvaceti minutách: tlačí do lopatek, hlava padá dopředu nebo se v něm nedá vydržet bez neustálého podsouvání polštáře.

Potah rozhoduje o tom, jak se budete cítit v létě i v zimě. Hladká kůže nebo koženka se snadno čistí, ale v horku se na ní přilepíte a v chladu je studená. Textilie dýchá a je příjemnější na delší sezení, ovšem látky s vysokým podílem syntetiky se rychle vyšoupají a vytvoří žmolky. Mikrovlákno nebo směs s lnem a bavlnou bývá kompromisem. U prošívaných potahů sledujte, zda švy netlačí do zad.

Sklon, který podrží hlavu, ale nepřekáží Sklon opěradla se pohybuje nejčastěji mezi 100 a 130 stupni. Pro čtení a sledování filmu stačí menší úhel, pro zdřímnutí potřebujete větší zaklonění s pevnou oporou krku. Vyzkoušejte to tak, že se v křesle necháte „sklouznout": hlava musí zůstat podepřená, aniž byste ji drželi svaly. Pokud se vám brada tlačí do hrudníku, je sklon příliš velký nebo chybí opěrka hlavy. Naopak příliš vzpřímené křeslo vás bude nutit sedět v napětí a relaxace se nedostaví.

Začněte opěradlem. Jeho výška má dosahovat minimálně k horní části lopatek, u vyšších postav k ramenům. Zásadní je bederní prohnutí: opěradlo nesmí být v pase rovné, ale musí mít vybouleninu, která přirozeně kopíruje křivku dolní části zad. Pokud křeslo bederní oporu nemá, hledejte model s nastavitelnou výztuží, nebo počítejte s tím, že si ji budete muset dokoupit jako samostatný prvek.

Nejčastější chyba je kupovat křeslo podle šířky, ne podle hloubky sedáku. Příliš hluboký sedák nutí podsunout se dopředu a bederní opora přestane fungovat. Sedák má být tak dlouhý, aby mezi jeho okrajem a podkolenní jamkou zůstaly dva až tři prsty. Dále zkontrolujte, zda se křeslo neprohýbá v rámu, když si sednete na přední hranu. Testujte vsedě alespoň deset minut, ne jen pár vteřin.