5 věcí, které rozhodnou mezi čalouněným a dřevěným čelem

Kde se rozhoduje o tom, jak matrace obstojí do rá

Nakonec porovnejte, co se v obou místnostech děje bezprostředně před spaním a ráno. Jiná intenzita světla při probuzení, jiná hladina hluku z kuchyně, jiná vzdálenost k toaletě. Sepište si po dobu dvou týdnů hodinu ulehnutí, probuzení a počet nočních probuzení. Teprve pak měňte vybavení. Většina úprav je levná a vratná, zatímco výměna postele je drahá a často zbytečná.

Základní pravidlo zní: kolem postele musí být průchozí pruh, ne jen mezera, kterou prostrčíte nohu. Ze strany, kde se nastupuje, počítejte alespoň 60 cm volné podlahy, ideálně 70–80 cm. Na straně u stěny stačí 40–50 cm, pokud tam není šatní skříň. Mezi postelí a skříní nechte tolik místa, aby se daly otevřít dveře a zároveň u nich stál člověk – obvykle to znamená 80–90 cm. Když se šatní skříň otevírá k posteli, řešení nefunguje, i když čísla na papíře vypadají dobře.

Začněte teplotou a vlhkostí. Ložnice v jedné části bytu může být o dva až tři stupně teplejší, protože sousedí s vytápěnou koupelnou, kuchyní nebo jižní stěnou. Změřte teplotu ve výšce hlavy i u podlahy, ráno a večer. Pro spánek je vhodnější chladnější místnost a vlhkost kolem čtyřiceti až šedesáti procent. Pokud je vzduch příliš suchý, dýchací cesty se přes noc vysušují a spánek se přerušuje. Levné vlhkoměry stačí, jen je potřeba měřit opakovaně, ne jednou.

Čelo lůžka plní dvě funkce: chrání zeď a určuje, jak se bude postel používat. Opěrka zad je jen jedna z nich. Rozdíl mezi měkkým čalouněním a dřevěnou deskou se neprojeví při koupi, ale po několika měsících každodenního používání. Rozhodnutí ovlivní nejen vzhled ložnice, ale i to, zda se vám bude dobře sedět při čtení, zda se bude čalounění snadno čistit a zda bude lůžko stát pevně.

Světlý nábytek musí být vůči tmavé stěně dostatečně velký a souvislý. Jeden malý světlý stolek před tmavou plochou působí jako zapomenutý předmět. Lepší je nižší a širší sestava — komoda, lavice, knihovna — která tmavou stěnu ukotví a vytvoří přechod. Mezi nábytkem a stěnou nechte úzkou mezeru, aby stěna dýchala a nábytek se nelepil. Světlé kusy umístěte spíš do popředí a k oknu, tmavé doplňky dozadu. Tím se vytvoří hloubka a oko má kam jít.