5 věcí, které potřebujete na první lezení na umělé stěně

Základem je kousat zadními zuby a jídlo si předem krájet na malé kousky. Platí to i pro něco tak obyčejného, jako je chleba s máslem nebo banán. Když ukousnete přímo předními zuby, tlak jde přímo do bracketů a lepidlo to nemusí vydržet. Stejně tak nedělejte žádné „natahování" potravy – vidličkou nebo nožem si sousto oddělte mimo ústa.

Typická chyba je skladování ve stínu u zdi, kde dřevo nikdy neproschne. Stejně špatné je nechat polena v uzavřené kůlně bez větrání nebo je vysypat do sklepa. Vlhkost se v uzavřeném prostoru drží a dřevo začne plesnivět. Další častý omyl je míchat staré suché dřevo s čerstvým. Suché pak zbytečně vlhne a vy máte pocit, že máte zásobu, ale ve skutečnosti topíte mokrým dřevem. Skládejte proto odděleně podle toho, kdy bylo nařezané.

Na závěr: první návštěva má být hlavně o seznámení s pohybem a prostředím. Nepřetěžujte se, neleťte hned do těžkých cest a nebojte se zeptat zkušenějších lezců poblíž. Většina z nich ráda poradí. Když vydržíte pravidelnost, uvidíte zlepšení během několika týdnů – a to je ten nejlepší důvod, proč se nevzdat po prvním dojmu.

Na co si dát pozor u úložného nábyt

Knihy nepatří na zem ani na schody. I malý koutek potřebuje alespoň jednu pevnou polici nebo závěsnou kapsu na bočnici schodů. Umístěte ji tak, abyste na ni dosáhli, aniž byste museli vstávat. Odkládací plocha pro šálek nebo sklenici má být oddělená od knih — jedna politá kniha odnaučí koutek používat spolehlivě. Pokud je výklenek hluboký, nechte před policí alespoň pět centimetrů mezery, aby se knihy daly vytahovat prsty.

První návštěva umělé stěny vypadá jednoduše: půjčíte si boty, chytnete se chytu a lezete. Realita bývá jiná – ruce kloužou, nohy se třesou a po deseti minutách vás pálí předloktí. Abyste z toho neměli zbytečně špatný dojem, vyplatí se předem vědět, co si vzít a na co si dát pozor.

Většina lidí si myslí, že oblečení a boty se opotřebují hlavně nošením. Ve skutečnosti je to často praní, sušení a skladování, co jim ubírá život nejvíc. Pokud se o základní kousky začnete starat systematicky, vydrží výrazně déle, než výrobce sám slibuje. Nejde o nic složitého – stačí pár návyků, které se rychle zautomatizují.

Další častý problém je úchop. Začátečníci svírají chyty křečovitě a rychle se vyčerpají. Zkuste držet rukama uvolněněji a používat nohy jako hlavní pohon. Před lezením se krátce rozcvičte – kroužky rameny, zápěstími a prsty. Pomůže to předejít natažení šlach, které bývá u nováčků běžné.

Jak se nenechat odradit prvním dojmem Nejčastější chyba začátečníků je snažit se hned lézt těžké cesty. Začněte na nejjednodušších trasách, i když vypadají dětinsky. Jde o to naučit tělo základnímu pohybu: stát na nohách, ne se vytahovat rukama. Pokud se hned přetáhnete, dostaví se únava a pocit, že na to nemáte. Vyberte si cestu, kterou zvládnete s přehledem, a klidně ji opakujte vícekrát.

Ze všeho nejdřív si vezměte pohodlné oblečení, které se může špinit od magnézia. Legíny nebo kraťasy a tričko bez dlouhých rukávů jsou ideální. Dlouhé kalhoty se zachytávají o stěnu a brání v pohybu. Obuv na lezení si většinou půjčíte na místě, ale vlastní tenisky na přezutí se hodí. Nezapomeňte na láhev s vodou – lezení je fyzicky náročnější, než se na první pohled zdá.

Nenechte se odradit ani tím, že vám to nejde jako ostatním. Každý začínal stejně. Místo srovnávání se s ostatními si všímejte vlastního pokroku – dnes jste vylezli o jeden chyt výš než minule. Pokud vás po pár pokusech bolí ruce, udělejte pauzu, protáhněte se a dejte si vodu. Bolest je signál, ne slabost.