5 věcí, které na prostřeném stole zbytečně překáží

Z Mazovia


Sůl je jediná surovina, kterou potřebujete mít po ruce během celého jídla, aniž byste museli vstávat. Slánku ale naplňujte jen do poloviny až dvou třetin, aby sůl nevlhla a nelepila se. Vlhkost se do soli dostane snadno, zvlášť pokud ji nasypete mokrou lžící. Do slánky proto nikdy nesahejte mokrými prsty a raději používejte suchou lžičku. Pokud sůl zvlhne, prosejte ji nebo krátce rozprostřete na plech a nechte proschnout; netlučte ji v mlýnku, jen se vám zanese.
U mísy naopak vybírejte podle toho, co v ní bude. Na salát potřebujete širokou a mělkou mísu, aby se dal míchat bez přetékání. Na ovoce nebo na pečivo stačí nižší a širší tvar, který nezakryje výhled na protějšího spolustolovníka. Hluboká mísa na stole působí jako druhý talíř a při společném jídle brání rozhovoru – lidé se naklánějí, aby viděli přes okraj.

Velikost se počítá ze šířky stolu, ne ze šířky stěny Obraz má být široký přibližně dvě třetiny až tři čtvrtiny šířky stolu. U stolu pro čtyři osoby to znamená obraz zhruba o třetinu užší než stůl, u dlouhého stolu se vyplatí dvojice menších obrazů nebo jeden široký formát. Celková šířka zavěšené skupiny by neměla přesáhnout šířku stolu o víc než deset procent, jinak obraz „přeteče" a stůl pod ním ztratí optickou váhu. Výšku obrazu držte v rozmezí poloviny až dvou třetin jeho šířky; příliš úzký a vysoký formát nad stolem působí jako dveře.

Nejčastější chyba je zavěšení obrazu podle citu bez kontroly metrem. Druhá je příliš vysoko: obraz končí u stropu, protože „tam se to líp vejde". Třetí je příliš velký formát na malý stůl, který pak vypadá, jako by pod obrazem ani nebyl. Čtvrtá chyba je střed obrazu nad středem stolu, i když stůl nestojí uprostřed stěny — vždy vyrovnávejte obraz ke stolu, ne ke stěně.

Poslední věc, na kterou se zapomíná: počet nádobí musí odpovídat místu na odkládání. Pokud nemáte kam dát čisté talíře, budete je vršit na sebe a dřív nebo později se rozbijí nebo se vám přestane chtít mýt. Než cokoli dokoupíte, spočítejte police a rozhodněte, kolik kusů se tam vejde tak, aby se daly brát po jednom. Nádobí, které se nedá pohodlně vyndat, zůstane ležet a domácnost si stejně vystačí s tím, co je navrchu.

Obraz nad jídelním stolem má jediný úkol: držet pohled u stolu, ne odvádět ho ke stropu nebo ke stěně. Proto se výška i velikost řeší společně s tím, jak vysoko visí světlo, jak daleko sedí nejbližší židle a co je na stěně za stolem. Nejde o estetiku v prázdném pokoji, ale o to, jak se u stolu sedí každý den.

Prostřený stůl nemá být výstavní vitrína. Slouží k jídlu, a to jakémukoli – od snídaně z rohlíku po nedělní oběd. Základ je jednoduchý: každý u stolu musí mít místo pro talíř, příbor, sklenici a lokty. Všechno ostatní, co do tohoto prostoru nepatří, jídlo jen komplikuje. Prakticky to znamená, že na stůl nedáváte dekorace, které se musí při každém podávání odklízet, ani nádobí, které se v průběhu jídla nepoužije.

Před vrtáním si udělejte zkoušku. Vystřihněte z papíru obrys obrazu, přilepte ho malířskou páskou na stěnu a sedněte si na každou židli. Zkontrolujte, jestli spodní hrana nepřekáží osvětlení v obývákuýhledu, jestli horní hrana není nad úrovní očí stojícího člověka a jestli se obraz neplete s přívodem světla. Teprve pak vrtejte. U těžších rámů použijte dva závěsy, ne jeden středový — obraz se pak nepootáčí a zůstane rovnoběžný se stolem.

Typická chyba je pořídit si podložky z materiálu, který nasává. Papírové nebo tenké textilní podložky přijmou omáčku, tuk i vlhkost a během dne se z nich stane zdroj skvrn. Když se pak talíř postaví na mokrou podložku, ProměNa Bytu přilepí se a při zvednutí se převrhne obsah. Řešením není podložku ignorovat, ale vybrat takovou, kterou lze otřít hadříkem a která má na spodní straně protiskluzovou úpravu. Jinak se podložka posouvá spolu s talířem a na stole vzniká zmatek.

Po jídle nenechávejte na stole zbytky. Špinavé talíře, příbory a sklenice odnášejte postupně, ne všechny najednou na hromadu – hromada se převrhne a ušpiní ubrus. Ubrousky složte a vyhoďte, neodkládejte je na talíř, kde se rozmáčejí. Zbytky jídla z talířů seškrabte do odpadu nebo do kompostu, ne do dřezu, kde ucpou sifon. Sklenice od nápojů vylijte a opláchněte, pokud je nechcete mít druhý den plné usazenin.

Začněte měřením. Spodní hrana obrazu má být zhruba 15 až 25 cm nad deskou stolu, u vyšších stolů a nižších stropů blíž ke spodní hranici. Pokud pod obrazem někdo pravidelně prochází, posuňte spodní hranu na 25 až 30 cm, aby nikdo nezavadil hlavou. Vzdálenost od stěny k sedícímu člověku je přitom důležitější než přesné číslo: obraz nemá působit jako police nad talířem.

Should you loved this post and you would want to receive much more information with regards to osvětlení v obýVáku generously visit our own web-page.