5 věcí, které gravitace dělá každý den kolem tebe

Nejúčinnější je vést si zápisník přímo u postele. Jakmile se probudíte, nesahejte po telefonu ani nechoďte na záchod – nejdřív napište, co si pamatujete, klidně jen dvě slova. Tím mozek pochopí, že sny jsou důležité, a začne si jich všímat víc. Dalším krokem je všímavost během dne: když si několikrát denně řeknete „zdá se mi to, nebo je to skutečné?", mozek si tento dotaz zafixuje a v noci se začne ve snu chovat vědomě. Tomu se říká lucidní snění a dá se nacvičit, ale trvá to týdny, ne dny.

Proč letadlo nepadá jako kám

Gravitace není jen síla, která drží Měsíc u Země. Je to přitažlivost mezi všemi věcmi, které mají hmotnost. Čím větší hmotnost a čím blíž k sobě, tím silnější přitažlivost. Země je obrovská, takže její gravitace působí na všechno, co je na povrchu i vysoko nad ním. Když upustíš klíče, nepadají proto, že „je přitahuje střed Země" jako magnet, ale protože je Země přitahuje všemi směry — výslednice míří ke středu. Tomu říkáme tíhové zrychlení a v Česku má hodnotu přibližně 9,81 metru za sekundu na druhou. To znamená, že každou sekundu pádu je rychlost o 9,81 m/s vyšší.

Prvním krokem je zjistit, zda se nacházíte v ohrožené zóně. Sopečné observatoře a místní úřady zveřejňují mapy nebezpečí, které ukazují, kam až může dosáhnout pyroklastický proud, kam stékat lahar, a kde hrozí zamoření plynem. Tyto mapy nejsou jen formalita – ukazují, že i místa vzdálená několik kilometrů od kráteru mohou být smrtelně nebezpečná. Typickou chybou je spoléhat na to, že "je to daleko". U sopek s explozivní erupcí je bezpečná vzdálenost často mnohem větší, než se na první pohled zdá.

Zásadní inovací je přechod od celočlánkových panelů k panelům s půlenými články. Každý článek je rozříznutý na polovinu, čímž se sníží vnitřní odpor a ztráty způsobené proudem. Panel se stejnou plochou tak vyrobí více energie, zejména při částečném zastínění. Pokud instalujete panely na střechu s komínem nebo stromem, který vrhá stín, půlené články jsou dnes prakticky standard a vyplatí se je vyžadovat.

Psychologové mluví o takzvaném „otevřeném uchu", což je ochota přijímat nové zvuky. Není to vrozená vlastnost, i když část genetiky roli hraje. Větší vliv má období dospívání. Mozek si tehdy vytváří silné vazby mezi hudbou a emocemi a ty zůstávají na celý život. Proto lidé často říkají, že hudba z jejich dvaceti let je nejlepší. Nejde o kvalitu, ale o to, že tehdy se jim formovaly vzpomínky. Kdo v pubertě poslouchal jen jeden styl, bude mít později menší toleranci k jiným.