5 tipů, jak poznat protiskluznou dlažbu podle povrchu

Po dokončení suchého i mokrého úklidu nechte podlahu důkladně uschnout a teprve pak ji znovu zatěžujte. Větrejte, dokud prach z ovzduší neklesne. Pokud se prášení opakuje i po několika úklidech, hledejte zdroj jinde: prasklá dlažba, uvolněná spára nebo netěsnící obal v blízké skříňce. Opakovaný úklid bez odstranění příčiny je jen ztráta času.

Všímejte si i spáry a formátu. Velké formáty s minimem spár mají méně míst, kde by voda odtékala, a bývají kluzčí. Dlažba s výraznějším reliéfem nebo s protiskluznou úpravou povrchu mívá spáry širší, což pomáhá odvádět vodu. Další častá chyba je spoléhat na to, že výrobce uvádí označení, ale nezkontrolovat, zda jde o údaj pro mokrý stav. Některé dlaždice mají dobré parametry jen v suchu a v mokru selhávají. Porovnejte vždy dva až tři vzorky vedle sebe a hodnoťte je stejnými testy za stejných podmínek.

Častou chybou je nechat ocet působit příliš dlouho nebo v koncentrované podobě. Silný ocet může narušit chromovanou vrstvu i pryžová těsnění, která pak tvrdnou a přestávají těsnit. Další chybou je používat sodu a ocet společně – vzájemně se neutralizují a vzniká jen pěna, která kámen nerozpustí. Stejně tak nestačí jen otřít baterii vlhkým hadrem; bez namočení se usazeniny neodlepí. Pokud je vrstva kamene silná a stará, opakujte namáčení několik nocí po sobě, případně použijte kyselinu citronovou ve vlažné vodě, která je šetrnější k pryži.

Protiskluznost dlažby se nepozná podle nápisu na krabici ani podle toho, jak se tváří prodejce. Rozhoduje povrch, který máte pod nohama. Stačí se naučit číst strukturu materiálu a pár jednoduchých testů, které zvládnete přímo v prodejně nebo na stavbě. Nejde o žádnou vědu, jen o pozornost a srovnání.

Když je koupelna opravdu těsná, osvědčilo se zavěšení na dveře. Koš s plochým dnem a háčky se vejde na zadní stranu dveří a při otevření nepřekáží, pokud je hluboký do patnácti centimetrů. Pozor na dveře, které se otevírají dovnitř – tam by koš blokoval průchod. Další možností je koš na kolečkách, který ráno zajede pod umyvadlo a večer se vytáhne. Kolečka ale musí být pogumovaná, jinak kloužou po mokré dlažbě.

Zásadní chybou je začít řezat do zdi podle vnějšího rozměru baterie. Ten udává jen hloubku tělesa, ne prostor pro přívodní trubky, kolena a izolaci. Vysekávejte proto vždy větší otvor, než je rozměr zadní desky, a to i do stran. V panelu nebo v nosné zdi se bez statika neobejdete, ve starém zdivu z plných cihel stačí kratší drážka, ale i tam platí, že vodorovné drážkování nad délku jednoho metru je riziko.

Test hmatem a vodou odhalí víc než etiketa Vezměte vzorek dlažby a přejeďte po něm prstem nasucho. Potom ho namočte vodou a přejeďte znovu. Rozdíl je klíčový. Suchá dlažba může působit hrubě, ale po navlhčení se mnohé povrchy změní. Pokud i mokrá dlaždice klade znatelný odpor, máte slušný základ. Pokud se prst klouže jako po skle, na schody, terasy nebo koupelny to není vhodné. Častá chyba je testovat jen suchý vzorek. Voda je hlavní nepřítel a často se na ni zapomíná.

Nejprve sesbírejte, teprve potom myjte Prvním krokem je vždy suché odstranění. Vezměte vysavač s jemným filtrem a pomalu přejíždějte místo. Příliš rychlý pohyb víří prach zpět do vzduchu. Pokud vysavač nemá dostatečný filtr, prach proletí motorem a usadí se po celé místnosti. Alternativou je navlhčený hadr nebo mokrá utěrka z mikrovlákna, kterou prach přitisknete k podlaze, místo abyste ho rozvířili. Hadr průběžně proplachujte ve vodě, aby se nasycený prach nevrátil zpět na podlahu.

Jak čistit jednotlivé části bez rozebírání Trysku perlátoru vyšroubujte, pokud to jde, a vložte ji do octového roztoku. Když zůstane na baterii, ponořte ji i s koncem do nádoby a nechte působit. Po vyjmutí použijte starý zubní kartáček a jemně vyčistěte štěrbiny. Nikdy nepoužívejte drátěnku ani písek, poškrábou chrom a usazeniny se pak chytají ještě víc. U páky a kloubů stačí hadřík namočený v octu přiložit na 20 minut a pak otřít. Pokud páka stále drhne, kámen je pravděpodobně i uvnitř kartuše a bez rozebrání se neodstraní.

Nejčastější chyby: příliš krátké působení, kdy lidé roztok jen přelijí a hned opláchnou; míchání octa s chlorovým čističem, které uvolňuje nebezpečné plyny; a používání horké vody na čištění, protože urychluje reakci s kovem. Další chybou je nechávat roztok na baterii celé hodiny bez opláchnutí s vidinou lepšího výsledku. Kámen se rozpouští postupně, ale kyselina potřebuje čas, ne trvalý kontakt.

Druhý test udělejte s botou. Položte dlaždici na rovnou podlahu, navlhčete ji a postavte se na ni v běžné obuvi. Zkuste se mírně odrazit nebo přenést váhu do strany. Všímejte si, zda se bota smeká. Tento test nezatíží dlažbu chemicky ani mechanicky a dá vám reálnou představu. Počítejte s tím, že na suchém povrchu se chová jinak než na mokrém. Některé dlaždice jsou v suchu bezpečné, ale po dešti nebo po umytí se z nich stane nebezpečný led.